Znalec místní historie vzal děti při výpravě organizované žďárskou Knihovnou Matěje Josefa Sychry do míst, kudy vedla stará železnice z Německého Brodu do tehdejšího Žďáru na Moravě.
„Před 123 lety tady projel s velkou slávou první parní vlak. Cesta do Havlíčkova Brodu nyní trvá půl hodiny, tehdy asi jeden a půl hodiny, do Brna (po dostavění tišnovské dráhy – pozn. red.) to trvalo zhruba čtyři hodiny,“ srovnává historik.
 |
V meziválečném období zastavovaly na žďárském nádraží denně až čtyři párové spoje do Brna a Německého Brodu.
Území, kterému dnes snad už jen starší generace říká u starého nádraží, vypadá úplně jinak než před lety. Z výpravní budovy je sídlo firmy Intop, místo někdejší výtopny je hypermarket Albert, nenávratně zmizely i další objekty. Jen hotel a budova bývalého hospodářského družstva, které se postupně rozrůstala, stojí na svých místech.
Po kolejích ovšem není ani památky. „Koleje vedly z nádraží mezi dnešní prodejnou Spomatu a restaurací Pohoda (sídlí v budově bývalého hospodářského družstva). Budova sloužila jako sklad obilí, krmiv či hnojiva, naproti býval rybník Druhák, odkud lokomotivy braly vodu,“ ukazuje historik.
Už zaniklý rybník Druhák je ovšem nesmazatelně spojený i s rozvojem žďárského hokeje, protože se na něm v únoru 1936 odehrál první oficiální zápas místního klubu. Dnes v jeho místě stojí garáže a někdejší přítomnost rybníka potvrzuje zarostlý močál.
U Malého lesa se trať stáčela
Historie žďárské železnice1894, srpen – družstvo pro stavbu místní dráhy získalo koncesi pro úsek Německý Brod – Žďár 1895, jaro – začátek stavby 1898 – zahájení provozu 1899 – bylo přepraveno 45 tisíc cestujících, 58 tun zavazadel a 25 tisíc tun nákladu 1903 – otevřena výpravní budova (dnes Intop s prodejnou Enpeky) 1905 – zprovozněn úsek Žďár – Nové Město na Moravě – Tišnov 1953, prosinec – projel poslední osobní vlak ze starého žďárského nádraží do Havlíčkova Brodu 1981 – do této doby sloužilo staré nádraží jako překladové pro nákladní dopravu |
Tam, kde dnes vede široký chodník a silnice ke strojírenské firmě Žďas, se před sto lety jezdilo po silnici do Nového Veselí a Jihlavy. Koleje pokračovaly dál místy, kde nyní stojí katastrální úřad, prádelna nebo okresní archiv.
„V dnešní ulici U Malého lesa se trať stáčela do oblouku a vedla místy, kde jsou dnes garáže za Penny Marketem,“ vysvětluje historik.
V místech u zahrádkářské kolonie už Miloslav Lopaur při výpravě vstoupil na někdejší drážní těleso. Tam, kde začíná Malý les, vyprojektovali inženýři novou dvoukolejnou trať, která výrazně zrychlila provoz mezi Havlíčkovým Brodem a Brnem.
„V roce 1953 byl na staré trati asi na tři týdny přerušen provoz, nová trať vznikla na náspu, od prosince 1953 se začalo jezdit už po nové trati a ta původní byla zaslepena,“ popisuje Lopaur.
V místech nad čistírnou odpadních vod firmy Žďas se lze na bývalou železnici napojit zpátky. Těleso je tady dobře patrné, musela mu ustoupit skála. „Cesta je vystřílená dynamitem, tyto práce prováděli Italové, kteří s tím měli zkušenosti,“ vysvětluje průvodce.
Ve svahu jsou vidět ještě betonové základy lanovky, kterou se přes železnici dopravoval stavební materiál z lomu při stavbě strojíren a sléváren. Žďas si zanedlouho připomene už 70 let od první tavby.
Zachovalé propustky
I tady ožívá historie. V místech, kde cesta prochází kolem odkalovacích nádrží Žďasu směrem k chatové kolonii pod Křivákem, kopírují stopy pěších nebo cyklistů dráhu parních vlaků. V těchto končinách se na jaře roku 1945 činili partyzáni, kteří vykolejili nákladní vlak s německou technikou.
Při chůzi po bývalém drážním tělese vás možná ani nenapadne hledat stavby z dob počátků železnice. Přitom tu jsou, a poměrně zachovalé. Stačí v místě, kde dráhu kříží potoky, sejít svahem dolů. Kamenné propustky jsou jak u vyrovnávací nádrže postavené pro potřeby Žďasu, tak u potoka Šabrava nebo na „Hadovci“ v blízkosti chatové kolonie.
Právě chaty znemožňují, aby se dalo projít dál po zrušené železnici. Platí to pro oba konce Hamrů. Jak pod Křivákem, tak v Dolních Hamrech. Tato výstavba znemožnila spojení Přibyslavi se Žďárem po velmi navštěvované cyklostezce, která využívá právě bývalou dráhu a končí už v obci Sázava. Ale to už je jiná kapitola.
V chatové kolonii pod Křivákem, stejně jako v areálu biketrialového parku hamerského klubu jsou dodnes vidět pražce, ovšem slouží už jinému účelu. Koleje zůstaly jen u penzionu Na Ranči.
„Původní koleje vedly v zářezu, při terénních úpravách jsme je posadili nahoru. Na počest staré trati jsme pořídili tři služební vagony (hytláky), které stojí na kolejích. Přemýšleli jsme, že z nich uděláme ubytování,“ zmínil majitel penzionu Jan Štefáček.
Železnici prosazoval hoteliér či továrník
Jinak už je stará dráha mezi Žďárem a Hamry pouze ve vzpomínkách pamětníků a na černobílých fotografiích nebo v publikacích.
Železnice měla pro rozvoj městečka nesmírný význam, což si uvědomovali i tehdejší podnikatelé, hlavně hoteliér a starosta Otakar Veliš nebo továrník Josef Smeykal, kteří stavbu dráhy prosazovali.
„Železniční spojení bylo pro město velmi důležité, v podstatě převedlo Žďár do 20. století. Zajistilo odbyt průmyslového, především obuvnického zboží a také dovoz potřebných surovin, ať už pro obuvnictví, nebo pro provoz prvních parních strojů na konci 19. století,“ shrnuje Miloslav Lopaur.
Kolem starého nádraží tak vyrostla řada průmyslových podniků, například Trefulkova parní pila, obuvnická továrna Ky a Ko, Lengsfeldova obuvnická továrna, lepenkárna, Tomanova cihelna, tírna lnu nebo Pleskotova (později Neugebauerova) parní pila.
