Kdyby se někdy vyhlašoval nejochotnější provozovatel videopůjčovny, aspiroval by na vítěze David Staněk.
Za dvě desítky let se stal filmovým znalcem. Drtivou většinu toho, co měl v regálech, sám viděl. Navíc znal vkus svých zákazníků. Při výběru lidem pomáhal. Řekl jim, co od toho kterého filmu mohou čekat. A nezdráhal se ani povědět, co se zrovna režisérům a hercům moc nepovedlo. Místo toho nabídl podobnou kazetu či DVD.
Konkurenci v podobě stahování filmů z internetu odolával dlouho, déle než jiní majitelé půjčoven. Nakonec ale i on nedávno podlehl.
Dnes prodává rybářské potřeby hned vedle svého zavřeného Video clubu v jihlavské Žižkově ulici. Už se smířil s tím, že v místě jeho půjčovny se má otevřít pekárna.
Od svých bývalých dodavatelů filmů se dozvěděl, že jiná podobná půjčovna už na Vysočině není. „Nejbližší jsou prý teď v Českých Budějovicích a Brně,“ říká.
Nejlepší to bylo v roce 2000, na Titanic musel mít pořadník
V devadesátých letech se doslechl, že půjčování filmů je dobrý byznys. „Tak jsem do toho šel a bylo to opravdu zajímavé. Nejlepší to bylo kolem roku 2000,“ vzpomíná.
Takto vypadala průkazka do jihlavského Video clubu. David Staněk si všechna čísla průkazek i jejich majitele pamatoval zpaměti.
Když měl v novinkách filmy jako Titanic, Mumie nebo Gladiátor, musel vypisovat pořadník s čekateli na půjčení. Zpočátku svého podnikání spolupracoval i s místním soukromým rádiem. S rozvojem internetu se ale dveře jeho půjčovny otevíraly stále méně a méně častěji.
Že přestávali chodit mladí, na to si rychle zvykl.
„Dokud si ještě půjčovali srdcaři, tak to bylo v pohodě. Když ale i ti starší začali stahovat, tak jsem věděl, že je zle,“ popisuje David Staněk. Ještě se mu někteří bývalí zákazníci chodili pochlubit, co už zdarma viděli. „To už mě fakt nebavilo poslouchat,“ usmívá se.
V poslední době se snažil čím dál prázdnější půjčovnu oživit ještě prodejem vína, ale ani to nemělo dlouhého trvání. Navíc se už nechtěl podřizovat přísnějším podmínkám pro vinotéky.
Místo DVD jsou v regálech pruty a navijáky
Sám si filmy z internetu dodnes nebere. „Nestahuji, neumím to ani to nebudu dělat,“ popisuje. Svoje filmy rozprodal, část si odvezl domů. Na některé se občas podívá, ale novinky už přestal sledovat. Nyní zaměřil svůj hlavní zájem od herců směrem k vodním hladinám a rybám.
„Když jsem cítil, že půjčovna začíná upadat, už jsem věděl, jak to dopadne. Tak jsem vymýšlel něco jiného,“ vzpomíná.
A protože má kromě filmů rád i rybaření, začal před lety prodávat pruty, navijáky a další potřeby. Zima, jako je ta současná, sice takové prodejně zrovna nepřeje, od jara se to ale vždy výrazně zlepšuje.
„Musí vás to bavit, chce to nadšení. Jinak bych to nemohl dělat,“ popisuje. Rád chytá pstruhy třeba na Svratce či v revíru Malé Jihlávky.
Novinky si v knihovně lze půjčit až po devíti měsících
Před lety bylo v Jihlavě několik videopůjčoven. Ta s názvem Petras fungovala vedle supermarketu Billa. Další půjčovna Las Vegas měla otevřeno na křižovatce ulic Vrchlického a Mahlerova. Dnes je tam večerka. Dlouhého trvání neměla půjčovna naproti hřbitovu v Žižkově ulici.
Co se týká prodejen filmů na DVD a hudby na CD nosičích, funguje v Jihlavě jediná. Je to N shop v Komenského ulici.
Muziku na CD stále půjčují v knihovně. Zájemců postupně ubývá hlavně mezi mladými lidmi. Horké novinky si tam lidé mohou půjčovat až po devítiměsíční odkladní lhůtě, aby knihovna vyhověla autorským svazům.
„Do té doby si je mohou přehrát u nás. Je to už ale trochu nesmyslné opatření v dnešní době, kdy si každý může stáhnout, co chce. Velmi půjčovaným a oblíbeným nosičem jsou audioknihy. Tam nám vzrůstá počet výpůjček,“ uvedla Jarmila Daňková, ředitelka Městské knihovny Jihlava.
