Roční vězení s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou a půl let a navíc pokuta ve výši třicet tisíc korun. Tak zněl verdikt Okresního soudu v Jihlavě v případu Taťány Homolkové, majitelky kočičího útulku ve Skrýšově u Polné na Jihlavsku.
Kočičí útulek ve Skrýšově |
Podle obžaloby měla zfalšovat doklady za veterinární služby a předložit je následně k proplacení zlínskému spolku Dobré ruce, pod nějž skrýšovský útulek v roce 2014 spadal. Podvodně si tak přišla na 124 tisíc korun, které pak použila pro svoji potřebu.
„Nic takového jsem neudělala. Je to všechno součást kyberšikany, kterou zažívám už dva roky,“ bránila se u soudu Homolková. „Útočí na mě na diskusních fórech, vyhrožují, že mě zastřelí či pověsí, špiní moji rodinu. O mém synovi například tvrdí, že je feťák. Přitom to není žádná pravda, patří k nejlepším žákům na škole,“ předložila okopírované výhrůžky.
„Bývalá kolegyně se mi mstí za to, že jsem ji vyhodila“
Je přesvědčená, že za celým případem stojí obyčejná závist a msta některých lidí. Hlavní iniciátorkou internetových útoků proti ní má být údajně jedna ze svědkyň obžaloby., která s útulkem dříve spolupracovala a na podezřelé machinace s penězi upozornila.
„Mstí se mi za to, že jsem ji z útulku vyhodila, ale to jsem nebyla já. Vyhodila ji moje dcera. A ona pak začala vyhrožovat, že mě zničí. Na diskusi antistránek útulku se domlouvala s dalšími, že když mě nedostali za týrání koček, tak mě dostanou za zpronevěru. Stálo mě to zdraví,“ zajíkala se Homolková, jež podle svých slov přišla k soudu rovnou z nemocnice. „Podepsala jsem reverz, abych se mohla tohoto jednání zúčastnit,“ zmínila.
Nic z toho však soudkyni Terezu Jedličkovou o nevině obžalované majitelky kočičího útulku nepřesvědčilo. Ve svém odůvodnění rozsudku uvedla, že důkazy hovoří jednoznačně v neprospěch Taťány Homolkové.
Veterinář prý v útulku nikdy nebyl a obžalovanou nezná
Falešné faktury byly vystaveny na veterinární služby doktora Michaela Horského, na dokladu byl ovšem uveden jako Michal Horský. Veterinář však odmítl, že by měl s útulkem ve Skrýšově cokoliv společného. Nikdy tam podle své výpovědi, kterou před soudem přečetla státní zástupkyně, nebyl a majitelku vůbec nezná.
„Já ty faktury ale spolku nepředložila. Nevím, kde se vzaly. Žádné peníze jsem nedostala,“ dušovala se obžalovaná. „Pan doktor mě nezná jako Homolkovou, ale určitě by věděl, kdyby mu řekli moje příjmení za svobodna. Každopádně bych nepsala, že se jmenuje Michal, když vím, že jde o Michaela. Znám ho od svého mládí,“ bránila se dál.
Svoji činnost ve skrýšovském útulku prý vykonávala celou dobu zcela zdarma.
„Přece kdybych chtěla peníze, tak jsem mohla brát od spolku Dobré ruce pravidelný plat. Mockrát mi to paní Eva Janišková (vedoucí zlínského spolku - pozn. red.) nabízela,“ argumentovala Homolková.
„Nemám žádný bazén ani drahé auto a svoji léčbu si hradím ze svých peněz. Pokud to bude nutné, budu se bránit až u Nejvyššího soudu, protože jsem nevinná,“ dodala ve svém závěrečném shrnutí.
Během přestávky před vynesením rozsudku se pak na chodbě před jednací síní setkala se svědkyní, která jí má údajně dělat už přes dva roky ze života peklo. Ta však s jejími argumenty, obhajobou ani nařčením viditelně nesouhlasila. „Táňo, že se nestydíš takhle lhát. Už kvůli těm kočkám,“ sykla směrem k obžalované.
