„Snažil jsem se nesoustředit na pohlednice až tak vzácné sběratelsky. Šlo mi spíše o ty, které jsou zajímavé z hlediska historie města,“ vysvětlil Okáč, který na knize sestavené z jeho celoživotní sbírky pracoval dva roky.
Kniha představuje pohlednice a další korespondenční materiál od konce 19. století do období kolem roku 1960. „Pohlednice před rokem 1895 jsou velmi vzácné. Do té doby se posílaly hlavně korespondenční lístky případně s přítiskem firem. Rokem 1895 začal boom obrázkových pohlednic a jejich zlatá éra litografií, montáží, kolorovaných pohlednic, trvající do první světové války,“ popsal Okáč.
Upozornil však, že z historického hlediska nelze brát dobové pohlednice vždy za bernou minci, protože jejich tvůrci si obrazovou realitu často upravovali, aby byl obrázek „hezčí“ nebo vtipnější.
„Na různých pohlednicích najdeme třeba uměle vložené stejné shluky postaviček nebo třeba pohled na město z vlaku, jak ho však cestující nikdy vidět nemohli. Faktograficky cenné jsou příležitostné pohlednice, jako je třeba lístek s fotografií z návštěvy císaře Františka Josefa I. v Jihlavě,“ řekl Okáč.
Většinou jsou pohlednice unikátním dokladem existence někdejších jihlavských zákoutí či třeba místních lidových krojů v podobě, jakou už dávno zcela setřel čas. Některé z pohlednic zobrazují německou skřípáckou muziku, jiné zachytily synagogu před jejím zničením nacisty. Uchovaly i podobu zaniklých hostinců a penzionů a také projevy dobového nacionalismu.
Když se pohlednice tiskly ve Vídni, často obsahovaly chyby
Sběratel shromáždil i pohlednice s vyobrazením už zaniklých soch a pomníků, jako byl Josef II. na nynějším náměstí Svobody či Hunský hrob ve Smetanových sadech. Listovní památky se nemohly vyhnout ani přítomnosti vojska v Jihlavě, jež byla významným kasárenským městem.
Protože nejstarší obrázkové pohlednice Jihlavy často vznikaly ve Vídni, obsahovaly i chyby. „Tiskaři si s českým názvem německo-českého města na česko-moravské hranici příliš nevěděli rady,“ popsal Okáč. A tak se na jedné z pohlednic objevilo „Pozdravi z Ihlavi“ a na jiné, vytištěné nákladem jihlavského Františka Schallera, byl nápis Pozdrav z Jihlavi.
Specifickým žánrem byly žertovné pohledy na Jihlavu v budoucnosti, oblíbené kolem roku 1900 a naznačující, že tehdy hleděli vydavatelé do dalších let s optimismem.
Bizarní pohled na zástup dětí i dospělých v historizujících a romantických kostýmech horníků a korouhevníků představuje třeba pohlednice ze slavnostního znovuotevření rozhledny na Šacberku z roku 1907. Pohlednice zachytily i dobové spolky, aktivisty české jihlavské menšiny či počátky tramvajové a trolejbusové dopravy. Němečtí vojáci zase posílali domů fotografie ve formě pohlednic, jak v březnu 1939 obsadili Jihlavu.
