Lidem, kteří chtějí dožít doma, Pavel Svoboda pomáhá závěr jejich cesty co nejvíce usnadnit. Podpora těchto pacientů i pečujících je podle něj lepší řešení než výstavba stále nových pavilonů nemocnic.
Jak jste se dostal zrovna k paliativní péči? Byl tento obor vaším profesním cílem, když jste se pouštěl do studia medicíny?
Chtěl jsem se věnovat klinickému oboru, intenzivní medicíně. Zachraňovat lidi, aby mohli žít déle. A tak jsem se nakonec dostal na ARO, kde byli mnohdy zachraňováni pacienti, kteří už šanci přežít neměli. Asi nejvýraznější moment však pro mě byla dopravní nehoda, k níž jsem se náhodně, při cestě z práce, dostal před asi patnácti lety. Ta mě donutila se nad mojí prací a záchranou životů více zamyslet.
Často lze vcelku jednoduchými metodami, jež se provedou včas a s minimálními náklady, člověku v závěru života pomoci mnohem efektivněji než pak při pobytu v nemocnici.
