Přestože se chtěl Pavel Svoboda původně věnovat intenzivní medicíně, smysl své práce našel hlavně v paliativě. Nyní je tak lékařem Domácího hospicu Barborka, ale zároveň si udržuje kontakt i s původním oborem a několikrát do měsíce slouží jako anesteziolog.
| foto: Jiří Bárta,
5plus2.cz
Hospic jako místo na umírání? To už neplatí. Ale řešte ho včas, říká paliatr
Původně se chtěl jednačtyřicetiletý Pavel Svoboda věnovat intenzivní medicíně, zachraňovat životy. Smysl však našel v paliativě, v přístupu zaměřeném na zvyšování kvality života pacientů a jejich rodin v situaci, kdy jejich život spěje ke konci. Působí jako lékař Domácího hospice Barborka ve Žďáře nad Sázavou.
Lidem, kteří chtějí dožít doma, Pavel Svoboda pomáhá závěr jejich cesty co nejvíce usnadnit. Podpora těchto pacientů i pečujících je podle něj lepší řešení než výstavba stále nových pavilonů nemocnic.
Jak jste se dostal zrovna k paliativní péči? Byl tento obor vaším profesním cílem, když jste se pouštěl do studia medicíny? Chtěl jsem se věnovat klinickému oboru, intenzivní medicíně. Zachraňovat lidi, aby mohli žít déle. A tak jsem se nakonec dostal na ARO, kde byli mnohdy zachraňováni pacienti, kteří už šanci přežít neměli. Asi nejvýraznější moment však pro mě byla dopravní nehoda, k níž jsem se náhodně, při cestě z práce, dostal před asi patnácti lety. Ta mě donutila se nad mojí prací a záchranou životů více zamyslet.
Často lze vcelku jednoduchými metodami, jež se provedou včas a s minimálními náklady, člověku v závěru života pomoci mnohem efektivněji než pak při pobytu v nemocnici.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
