„Každý den bychom měli ujet nějakých sto kilometrů. A chystáme se dát i legendární vrchařskou etapu na Alpe d’Huez,“ hlásil těsně před odjezdem třiapadesátiletý rodák z Nového Města na Moravě, který bere svoji francouzskou misi jako část přípravy na chystanou zářijovou výzvu v Austrálii.
Co si má člověk představit pod akcí s názvem Crocodile Trophy?
Je to extrémní závod na horských kolech, který se dřív jezdil napříč Austrálií. V dnešní době se tam ale jede na těžkých singlových tratích.
V jakém počasí?
Pořadatelé letos závod přesunuli z 15. října na 15. září. Tedy z obrovského vedra do trochu menšího. (směje se)
Pokud vím, čeká vás celkově nějakých osm etap, přičemž délka závodu se počítá na stovky kilometrů. Na co jste se musel v přípravě zaměřit nejvíc?
To je právě to, že jsem až teprve nedávno zjistil, že jsem se asi připravoval jinak, než jsem měl. Bylo mi řečeno, že je to závod hlavně o strašně těžkých technických pasážích, takže jsem si dával těžké výjezdy a sjezdy v nižších tepových frekvencích. No a všichni ostatní zatím honili vytrvalost. Tak snad ještě něco doženu právě i teď ve Francii. (usmívá se)
Svoji francouzskou cestu jste nazval „po stopách Tour de France“. Sledujete tenhle slavný cyklistický závod nějak pravidelně?
Samozřejmě. A jako asi každého mě letos naštvalo vyloučení Petera Sagana. Podotýkám, že neoprávněné. A tím pro mě letošní Tour ztratila určitý náboj. Dokud tam Sagan byl, díval jsem se pravidelně, od té doby už jenom sem tam.
Vždycky jste byl takový fanda do cyklistiky? Myslím i tu aktivní stránku...
U mě to mělo spíš postupný posun. Cyklistiku jsem sice dělal už dřív, ale takovou tu naši.
Jak tomu mám rozumět?
Jezdili jsme zhruba třicetikilometrové tréninky, o víkendu jsme dali padesát a dvakrát za rok dokonce sedmdesát kilometrů. A tehdy jsme si mysleli, že děláme cyklistiku. (směje se) Jenže s tou opravdovou jsem začal až v posledních pěti letech. Nejprve to bylo 150 kilometrů a k padesátinám jsem si poprvé vyzkoušel i dvoustovku. V sedmdesáti jich třeba budu mít už patnáct.
Snažíte se tím zastavit, nebo aspoň přibrzdit čas a věk?
Možná. Ale hlavně jsem se díky kompletní Koruně Himálaje a cestě za korunou světa dostal do stavu, že už mám na tyhle vedlejší aktivity víc volného času. Předtím jsem taky třeba jezdil na kajaku na divoké vodě, ale žralo to moc času. A já se musel soustředit hlavně na chystání svých vysokohorských expedicí.
3. září 2016 |
Nicméně i součástí vaší připravované cesty do Austrálie na cyklistickou Crocodile Trophy bude lezecká zastávka. Mám pravdu?
Ano, v plánu je nejvyšší vrchol Austrálie Mt. Koscuiszko (2 228 metrů - pozn. red.). Proto taky odlétáme už 15. srpna.
Budete mít předtím aspoň chvilku volno, až se vrátíte z vaší aktuální francouzské výpravy?
Asi jeden den. Vracím se 30. července, pak budu mít v pondělí volno a v úterý se chystám na Handy Maraton, což je takový nonstop závod, kdy za 11 hodin musí osmičlenný tým, ve kterém je i jeden handicapovaný cyklista, ujet celkem 2 222 kilometrů.
Umíte vy vůbec odpočívat? Jen si tak třeba zajet někam na dovolenou, lehnout si na pláž a nic nedělat?
(směje se) Jako umím to, ale takové dovolené nevyhledávám. Mám mnohem raději ty aktivní. Třeba začátkem července jsem se vrátil z Chorvatska, kde jsem za týden najezdil na horském kole 400 kilometrů. Vyloženě válecí dovolenou jsem měl na Bali. I když i tam jsem se aspoň učil surfovat na prkně a občas jsem slezl i nějakou skálu.
Na vašich facebookových stránkách jsem se dočetla, že jste se stal členem klubu bláznů...
To je pravda. Jedná se o Klub bláznů Mont Ventoux, kam se dostane člověk, když zdolá legendární etapovou horu Tour de France třikrát během jednoho dne. A my jsme tuhle hozenou rukavici zvedli společně s Jirkou Pospíšilem a Martinem Koukalem. Vrchol Ventoux je o víc než tři sta metrů výš než naše Sněžka. A když si člověk uvědomí, že takhle během 24 hodin na ni pojede na kole z Hradce Králové třikrát nahoru a dolu, je to dost.
Ano, už rozumím, proč se v souvislosti s tím mluví o klubu bláznů. Ostatně vás za blázna asi považuje dost lidí už poměrně dlouho. Cítíte to tak?
Určitě. A teď to mám dokonce i na papíře. (směje se)
Vraťme se ještě na chvilku k vaší účasti na Crocodile Trophy. Vyrážíte do Austrálie o měsíc dřív i z důvodu, abyste měl dostatek času se aklimatizovat?
To taky. Ale hlavně proto, abych vylezl na ten kopec. No a ve zbytku pak pod vedením Ondry Slezáka, což je borec, který v Austrálii žije deset let a sám toho krokodýla už i vyhrál, budu trénovat.
S jakými plány do závodu půjdete?
Přežít.
Zjišťoval jste si dopředu něco o Austrálii? Například, jakým živočichům se tam raději vyhnout?
Ne, já se vždycky nechávám překvapit.
Co máte v plánu dál? Zase nějakou extrémní sportovní výzvu?
Je toho hodně, co bych ještě chtěl zkusit, ale teď to nedokážu vyjmenovat přesně.
Takže nic konkrétního?
Plánovali jsme cestu na jižní pól, ale museli jsme ji zrušit kvůli financím. Prostě na to momentálně nemáme.
Ovšem předpokládám, že kola se tak jako tak budete držet dál. Nebo snad ne?
Určitě, protože cyklistika je teď v podstatě gros mého tréninku. Kvůli chybějícím prstům na noze jsem přestal běhat a začal dělat právě cyklistiku ve větším objemu.
9. prosince 2016 |
