Letní expozice nese příhodný název - „Jedeme na dovolenou aneb Za hranice všedních dnů nebo jenom za humna“. Návštěvníky přenese v čase o pár desítek let zpět.
„Chceme připomenout, jak vůbec vznikl institut dovolených a prázdnin, protože to nebyla žádná samozřejmost. Ukazujeme i to, jakým způsobem se vyvíjely formy odpočinku od letních bytů přes organizovanou dovolenou v 50. letech, jak vznikl turismus nebo jak to bylo se začátkem trampingu u nás,“ přibližuje Ludmila Moržolová, zástupkyně ředitele jihlavského Muzea Vysočiny.
Ve výstavních sálech je k vidění například reálný táborový stan s dřevěnou podsadou a se všemi náležitostmi správného pionýra. Nechybí táborová nástěnka s jídelníčkem, ruční svítilna nebo kufr „papírák“, který musel mít přesné rozměry, aby se vešel ve stanu pod postel.
Děti zkusí vázat uzly, rodiče vyplní žádost o výjezdní doložku
Zaujme figurína v dobové kánoi, model autobusové zastávky s kolem Favorit, rozkládací lehátka či nerozbitné umělohmotné nádobí nezbytné pro kempování. Nechybí ani atributy správného trampa či dobové fotoaparáty na zachycení momentek z dovolené. Samozřejmostí je i řada dobových fotografií a pohlednic.
Pro děti je připraven i koutek, kde si mohou vyzkoušet různé táborové hry. Namátkou například vázání uzlů, poznávání hub, stop zvěře a jedním z úkolů je i vyluštit vzkaz psaný morseovkou a zavázat tkaničky od bot kleštěmi.
Ani dospělí nemusí při hraní zůstat stranou. Na vlastní kůži si mohou vyzkoušet, jaké to bylo vyplnit v době socialismu žádost o výjezdní doložku, pas nebo jak náročné bylo bez jakýchkoliv mobilních aplikací vyhledat autobusové spojení v papírovém jízdním řádu.
Doba prázdnin se měnila podle žní, dovolené bylo šest dní
Letní dovolenou a prázdniny většina z nás bere nyní jako samozřejmost. Přitom ještě na začátku 20. století tomu tak nebylo. Začátek, konec i průběh školního roku se v minulosti dost měnil, a to třeba i v závislosti na žních.
„Až výnosem Ministerstva školství a národní osvěty z roku 1925 se za pevný začátek školního roku vymezuje 1. září a jeho konec 31. srpna. Letním prázdninám pak byl vymezen čas od 29. června do 31. srpna,“ vysvětlují autoři výstavy.
Také pracovní dovolená nebyla nic, na co by se dalo spolehnout. Zatímco dnes mohou zaměstnanci počítat zpravidla s 20 až 25 dny dovolené, ve 20. letech minulého století to bylo 6 až 8 dnů za rok.
Dobře situované rodiny jezdily na výlety, rostlo i trampské hnutí
Stejně jako se měnila doba a politický režim, měnila se forma trávení dovolených a prázdnin.
V předválečné době trávili dobře situované rodiny letní odpočinek převážně na letních bytech. Oblíbená byla výletní místa. Na Jihlavsku například restaurace na Zaječím skoku, chata Čeřínek, zřícenina hradu Rokštejn, ale třeba i oblíbená Stvořidla na Sázavě.
Přibližně ve stejné době dává v tehdejším Československu stále hlasitěji o sobě vědě trampské hnutí. „První opravdu známou trampskou osadou byla osada na Vltavě u Svatojánských proudů, která původně nesla název Tábor řvavých, později Ztracená naděje,“ uvádějí autoři scénáře k výstavě.
I Vysočina měla řadu takových osad. Řeky Jihlava a Brtnice a mnoho dalších nabízely skvělá místa. Jednou z nejstarších osad na Vysočině byla osada Čížci, která vznikla v roce 1930. Z těch dalších to byly například osady Granada, Habeš, Okrouhlík, Osamělá hvězda či Švencíři.
Dostat se na západ znamenalo vystát několikadenní frontu
Po únoru 1948 se trávení dovolené velmi změnilo. Často byly dovolené organizované tehdejšími závodními výbory. Tak, jak to třeba známe z filmu Dovolená s Andělem.
A vycestovat za hranice? To bylo spojeno s heroickým úsilím. Když už se to podařilo, většinou člověk v cestovních kancelářích získal povolení vyjet do zemí takzvaného socialistického bloku.
„Dostat se na Západ bylo spojené s vystáním několikadenní fronty před cestovní kanceláří a ani poté nebylo jasné, že odjedete,“ vzpomínají autoři výstavy.
Když tedy nemohli lidé cestovat do západních zemí, zrodil se další fenomén. Chataření a chalupaření. Jeho exploze nastala v 60. letech. Češi přišli na chuť zahradničení, kutění, renovování a také houbaření. Kdo neměl chatu nebo chalupu, jako by nebyl.
Poptávka po volných chatách a chalupách k víkendovému pobytu byla tak velká, že se získávaly téměř pod rukou. A samozřejmě se musely náležitě zaplatit. Údajně snad nikde na světě, snad jen s výjimkou Švédska, není tolik chalup či chatových osad.
