„Příběh zonky se začal psát 24. května 1879, kdy Ferdinand Kubeš zahájil svou novou živnost na výrobu šumivých nápojů,“ uvádějí autoři výstavy. Tehdy malý podnik obchodníka se smíšeným zbožím na Stařečce nesl dlouhý název Továrna na vodu sodovou, šumící limonády a šťávy ovocné Ferdinand Kubeš Třebíč.
Od roku 1901 je registrována ochranná známka ve tvaru hvězdice s iniciálami F. K. a letopočtem 1879. Ve stejném roce byly produkty limonádovny prezentovány na mezinárodní výstavě v Paříži, kde získaly zlatou medaili.
O čtvrtstoletí později podnik změnil název na ZON, což je zkratka slov zdravotní osvěžující nápoje.
Kdo dnes sáhne v obchodě po jedné z mnoha příchutí nápoje značky ZON, už je zvyklý na charakteristický „retro“ tvar skleněné třetinkové lahve. Ten se začal používat právě v roce 1926. Lahev se tak stala rozpoznávacím znamením značky.
Tak kolik jich chybí, Karle? Třicet tisíc, Karle
Mimochodem, zálohování lahví je záležitostí až 20. let minulého století. Do té doby bylo zvyklostí zákazníkům vratné skleněné obaly zapůjčovat.
„Byli však tací, kteří je nevraceli a používali pro nejrůznější účely. Někteří dokonce k výrobě vlastních limonád. V jednom z obchodních dopisů Ferdinand Kubeš apeluje na své zákazníky, že jen v roce 1914 mu zmizelo na 30 tisíc lahví,“ dozvědí se návštěvníci nové výstavy.
Spatří tam i kopie starých obchodních listin, které dokládají komunikaci majitele firmy s odběrateli.
Jedna například uvádí na pravou míru ostudu - stížnost na limonádu nedobré jakosti dodanou pro výlet třebíčských dívčích škol dne 25. června 1910 ve šroubových lahvích, těsně uzavřených. Tehdy Kubešova limonádovna doplatila na počínání nějakého podvodníčka.
Jak se později ukázalo, Kubeš vyexpedoval světležlutou limonádu. Někdo ovšem kvalitní obsah lahví vylil, zřejmě dobře prodal jinde a naplnil je růžovou limonádou nevalné chuti.
Vážený podnikatel a v té době už c. k. dvorní dodavatel Ferdinand Kubeš pak v ostrém vyjádření píše, že dívčímu výletu dodal totéž, co výletu chlapeckých škol, kde se problém nevyskytl. A že „obecenstvo i dítky byly uvedeny v omyl“.
Uzávěrem bývala skleněná kulička v hrdle láhve
Zajímavé je také sledovat, jak se historicky výrobci sodovek a limonád prali s tím, jak lahve uzavírat. Dnes je běžný kovový korunkový uzávěr, na zonkách se používá od 40. let minulého století.
„Jedním z prvních typů byl kuličkový uzávěr. Skleněná kulička byla umístěna v hrdle a lahve se plnily dnem vzhůru. Po naplnění limonádou se tlakem, který v lahvi vznikl, natlačila kulička na pryžové těsnění do hrdla. Ten, kdo se chtěl napít, musel nejprve kuličku poněkud stlačit,“ vysvětlují autoři výstavy.
A jako ukázka slouží jedna z takových lahví - samozřejmě velmi stará, která má pouze logo třebíčské firmy, nikoli ještě zmíněný charakteristický tvar z roku 1926.
I zátky se ztrácely, firma je pak těžko sháněla
Dalším typem uzávěru byla zátka se šroubovým závitem z tvrdé pryže. Závity byly vylity rovněž ve skle v hrdle lahve.
I tyto zátky se kradly nebo, chcete-li, ztrácely. Kubeš v jednom z naléhavých vzkazů odběrateli zdůrazňuje, že je chce vrátit, neboť „tyto za žádnou cenu k dostání nejsou“.
Firma ZON přežila první i druhou světovou válku - tehdy se v poválečném období ročně vyrábělo okolo čtyř milionů lahví limonád.
Po roce 1948 byla fabrika znárodněna, přesto v ní Kubešové nepřestali působit úplně. Pak se limonádovna papírově stěhovala pod hlavičky jiných socialistických podniků, až byla po roce 1993 navrácena zpět přímým potomkům zakladatele Ferdinanda Kubeše.
Tradice výroby limonád a sirupů tak v Třebíči pokračuje dál.
