Petros Martakidis z Netína má za sebou příjemnou sobotu. Dopoledne se zastavil v kapličce ve Velkém Meziříčí pro pár drobností. A když už tam byl, políbil ikony, pomodlil se a zapálil svíčky. Pak skočil nakoupit několik kilogramů vepřového masa a spoustu zeleniny. Po čtyřiceti dnech půstu ho čekají Vánoce. Ty jeho. Pravoslavné. Hlásí se totiž k řecké pravoslavné starostylní církvi.
"Jedeme podle starého juliánského kalendáře. Štědrý den, tedy 24. prosince, je pro nás až nyní v pondělí 6. ledna. Naše farnost se sejde v kostele v Jezdovicích u Jihlavy," uvedl Martakidis. Farníci pak po tři a půl hodiny trvajících nočních bohoslužbách usednou na faře k jednomu stolu, aby společně povečeřeli a popovídali si.
"A já pro tu příležitost navařím dobré řecké jídlo pro všechny. Řecká kuchyně je obecně oblíbená. To vepřové maso potřebuji na hostinu. Udělám pokrm zvaný kleftiko - kousky masa smíchané se zeleninou. Jako polévka bude vydatná avgolemono - silný slepičí vývar s vejci a trochou citronové šťávy," popisoval Martakidis. A bylo na něm vidět, že už se na to těší.
Procházet kolem vonících klobásek je boj
Od konce listopadu v rámci přísného půstu nejedl nic živočišného původu. Zatímco většina lidí v posledních týdnech tloustla, Petros Martakidis shodil devět kilo. Konzumoval luštěniny, na snídani jen rohlíky s margarínem a marmeládou. Žádné mléko, maso ani vejce.
"Byl to boj, procházet po náměstí, kde vládly vánoční trhy a voněly klobásky. Ty já mám moc rád. A tak jsem se podobným místům snažil vyhýbat obloukem, abych odolal pokušení. Další, ještě delší půst mě čeká před velikonocemi. Pravoslaví je životní styl," vysvětlil. Malé děti se postit nemusejí. Ani by to prakticky nešlo, když se často stravují mimo domov.
Půst je součástí přípravy na Vánoce. Patří k ní rovněž modlitby a almužna - příspěvek na dobročinnost.
Do kostela s plyšákem
Martakidis je potomek řeckých imigrantů, kteří do tehdejšího Československa přišli v 50. letech minulého století, když v jejich vlasti zuřila občanská válka. Rodina Martakidisů zakotvila v Brně, Petros pak v dospělosti doputoval na Vysočinu. Řecky se domluví, jazyk se naučil od řecké babičky. A cestu k víře si našel až v dospělosti, když začal víc a hlouběji přemýšlet nad svými kořeny.
Na noční vánoční mši, která v pondělí 6. ledna začne v deset hodin večer v jezdovické modlitebně, přijde asi třicet věřících. Budou mezi nimi potomci Řeků, starostylní Rumuni i Češi, kterým toto učení vyhovuje. Farářem je pak jezdovický rodák Vladimír Jeremiáš Cvak.
Na slavnostní bohoslužbu dorazí spolu s rodiči taky čtyřletá Christina Martakidu, Petrosova dcerka. Jak ale takové dítě může vydržet tři a půl hodiny modliteb? "Bere si s sebou plyšáka. Když jí to bude příliš dlouhé, může si jít chvíli hrát s ostatními dětmi se stavebnicí do předsíně kostela. Děcka se na noční bohoslužby těší. Je to pro ně zážitek. I proto, že nemusejí jít včas do postele," objasnil s úsměvem Martakidis.
V Řecku se zdobí lodě
A co dělali Martakidisovi, když celá republika slavila Vánoce v obvyklém termínu? "Nejsme sekta odtržená od reality. Když všichni slaví Vánoce, naše děti - mám ještě úplně malého syna - je slaví taky. Pro nás je to občanský svátek. Takže doma máme ozdobený stromek, dávají se dárky. A protože ryba o vánočním půstu patří do povolených postních jídel, míváme i tu rybu k večeři," podotkl Petros Martakidis.
A přidal ještě jednu zajímavost: v Řecku se o Vánocích nezdobí stromky, ale lodě. Tou dobou jsou plavidla ověšená světýlky a dokonce i baňkami.
