„V příštím roce bychom rádi pokračovali třetí etapou, kdy by špýchar měl dostat novou omítku. Uvnitř bychom rádi udělali malou expozici o místní historii, ale ještě uvidíme, jestli se nám to z ekonomického hlediska podaří uskutečnit,“ řekla Miroslava Bártů, starostka obce Suchá, jejíž jsou Prostředkovice součástí.
Expozice by se měla skládat především z textů a z dobových fotografií Prostředkovic a okolí. Celá rekonstrukce špýcharu i se zřízením malé expozice by měla stát přibližně dva miliony korun.
Špýchar se podařilo zachránit na poslední chvíli. Když se na severní stěně vytvořila prasklina a zdivo se vyboulilo, musela být památkově chráněná stavba před pěti lety zajištěna fošnami. Hrozilo jí zřícení.
V té době patřil špýchar soukromému vlastníkovi. Obci se za přispění památkářů před třemi roky podařilo s majitelem domluvit na jeho převodu do obecního vlastnictví. Pak začala rekonstrukce.
Střecha mate i odborníky. Byla stavba původně tvrzí, nebo ne?
Podle dřívějších mínění badatelů byla stavba původně tvrzí. Přání se zřejmě stalo otcem myšlenky, a tak špýchar dostal v padesátých letech při rekonstrukci takovou střechu, aby tvrz skutečně připomínal.
I nyní řemeslníci vytvořili repliku této střechy.
„Špýchar v roce 1957 vyhořel. Následně byl prohlášen za památku a obnoven. Tehdy se odborníci domnívali, že jde o tvrz, která tam někde podle pramenů měla stát. Na ten popud to pak následně dostalo i střechu ve stávající podobě. Byla dobře řemeslně udělaná, ale původně tam pravděpodobně byla střecha sedlová, s níž by stavba zvenčí vypadala jako obyčejná stodola,“ řekla Jana Laubová, vedoucí oddělení památkové péče na jihlavském magistrátu.
Pozdně středověký špýchar má na ostění jednoho z malých oken vyrytý letopočet 1581.
Památkáři v současnosti nemají k dispozici žádné zachycení podoby špýcharu před zmíněným požárem, a tak nechali „tvrzovou“ střechu v podobě, jakou dostala v roce 1959 při rekonstrukci.
„Nemáme žádnou fotografii původního stavu, nemáme se čeho chytit. Víme, že původně byl špýchar propojen s dnes již neexistujícím vedlejším stavením,“ řekla Laubová.
„Pokud má paměť sahá, tak nebyl v posledních desetiletích nijak využíván,“ podotkla starostka Bártů.
Podle legendy stojí přesně uprostřed cesty mezi Prahou a Vídní
Špýchar trpěl zatékáním vody a intenzivní těžkou dopravou na mezinárodní silnici Praha - Znojmo - Vídeň ve svém těsném sousedství.
„Původně, zřejmě ještě před stavbou této takzvané císařské silnice, vedla cesta po druhé straně špýcharu, kde je i jeho vchod,“ podotkla Bártů.
Špýchary sloužily jako sýpky. Typově nejde o ojedinělé památky, špýchar podobný prostředkovickému však na Vysočině není. V Prostředkovicích je špýchar dominantou návsi.
Podle vžité legendy, která se v této části Vysočiny traduje, se špýchar nachází přesně v polovině zmíněné staré císařské silnice z Prahy do Vídně. A ze stejného důvodu prý obec Prostředkovice dostala své jméno.
Jde však patrně jenom o legendu. Císařská silnice byla vybudována z rozhodnutí císařovny Marie Terezie ve stávající trase v letech 1739 až 1760, zatímco špýchar je starší o 250 let a samotná obec Prostředkovice o přibližně 350 let.
Podle historika Radvana Klimeše mohl být faktický střed císařské silnice v nedalekém Rančířově, kde v roce 1748 nechal stavitel této cesty, hrabě František Heisler z Heitersheimu, postavit sochu svatého Josefa s Ježíškem.
Název Prostředkovice pak odborníci odvozují spíše od toho, že tato ves byla založena uprostřed mezi dnes již zaniklou Horní Vsí a Dolní Vsí, která se nyní jmenuje Suchá.
