„Já k panu Adamcovi chodila nakupovat, vždycky mi tam dobře poradili,“ vypráví žena, která už roky nabízí v Brněnské ulici barvy a tapety.
Po uzavření železářství se jí stávalo, že se bývalí Adamcovi zákazníci začali ptát po hmoždinkách a hřebících i v jejím obchodě. „To byl první impulz, kdy jsem si řekla, že bych to mohla zkusit,“ vzpomíná.
Pak se uvolnily prostory prodejny hned naproti jejímu obchodu, kde byl dříve tabák a ještě předtím starožitnictví. Zvažovala, jestli tam železářství otevřít. Navíc ve městě, kde fungují dva hobbymarkety.
„Měla jsem kvůli tomu několik bezesných nocí. Nakonec jsem se rozhodla, že to risknu. Pomohla i dobrá domluva s majiteli domu,“ říká.
Už ví, že k provozu železářství patří specifické žádosti zákazníků. Často přicházejí s tím, že potřebují „takovej čudlík“. „To bývá základní věta. Třeba chtějí nahradit věc, která se naposledy vyráběla před dvaceti lety. Nebo přijdou s tím, že potřebují ‚takový to‘ a začnou vysvětlovat,“ usmívá se prodavačka železářství Monika Kubíková.
Zákazníci chtějí šrouby, hmoždinky, úchyty i dřeváky či pletivo
Nejčastěji mají lidé zájem kromě šroubů a hmoždinek o různé úchytky či náhradní díly k žaluziím. Ale prodali už třeba i řezačku na kopřivy či loupač kukuřice. Na odbyt jdou v poslední době i klasické dřeváky na nohy. A z požadavků lidí poznávají, že se jich stále víc vrací k chovu zvířat. Třeba kupují pletivo pro králíkárny.
„Nebo přišel nedávno pán, že chce nový vnitřek teploměru, který si přinesl. Přestože celý nový teploměr stál méně než ten vnitřek,“ popsala Dagmar Friedlová další zkušenost.
Už si zvykla na to, že ji někteří mužští zákazníci občas podceňovali, zdali svému oboru rozumí. „Třeba se ptali, jestli je v obchodě ještě někdo jiný kromě mé osoby, kdo jim poradí,“ směje se Dagmar Friedlová. Nebo jí další zákazník vytkl, že je moc zvědavá. „Ale abych mu mohla poradit s jeho přáním, tak k tomu zjišťuji potřebné informace,“ vysvětluje.
Sama už má za sebou pestré pracovní zkušenosti. Jelikož vystudovala textilní průmyslovku, v minulosti navrhovala i plavky. „A bohužel mám za sebou i jiný druh podnikání, v němž jsem kvůli změně stavu v rodině přišla o spoustu peněz,“ pokračuje.
Zařekla se, že už podnikat nebude. Nevydržela to a začala znovu
Tenkrát se zařekla, že už nikdy podnikat nebude. Později ale pochopila, že potřebuje, aby za ní bylo něco vidět. Začala podnikat znova, pro změnu v oboru barev.
Jejím velkým vzorem je designérka a módní návrhářka Blanka Matragi. „Třeba v tom, jak pracuje s barvami,“ vysvětluje živnostnice, která práci věnuje většinu svého času.
Kupříkladu tapety lepí svým zákazníkům po večerech a o víkendech. „Teď ještě blbnu s železářstvím. Sice jsem měla před časem asi z toho všeho zdravotní problém, ale teď jsem začala cvičit jógu. A cítím se skvěle. Práce mě pořád baví,“ ujišťuje energická žena.
A hned se jde věnovat asijskému zákazníkovi, který právě vešel do železářství. Lámanou češtinou vysvětluje, že potřebuje nějakou pomůcku k vyčištění ucpaného odpadu.
V dušičkovém období zase chodily do železářství ženy pro drátky a další věci potřebné k výrobě hřbitovních věnců. „Přijde mi, že ženy se stále víc stávají kutilkami,“ odhaduje Friedlová.
„Upřímně říkám, že milionové zisky nemáme, ale zájem zákazníků stoupá,“ loučí se provozovatelka železářství. A ještě mezi dveřmi vysvětluje, že se snaží svým přístupem k životu přispívat k návratu větší srdečnosti mezi lidi. „I když vím, že doba je uspěchaná.“
