Arakain startoval svoje turné v Polné už v době, kdy s touto skupinou zpíval Aleš Brichta. „I mně se v Polné líbí. Je hezké, že tradici držíme,“ říká současný zpěvák Arakainu Honza Toužimský.
Vy prý plánujete jezdit na všechny koncerty turné na svém motocyklu. Opravdu tak chcete vyrazit i do Polné? Na Vysočině totiž první březnový den hustě sněžilo a byla ledovka.
V létě jsem zvyklý jezdit za různého počasí. Samozřejmě, teď je ještě zima a upřímně řečeno, zatím jsem nevyrazil ani tady u nás. Pořád čekám na příjemnější teploty a taky na to, až z krajů silnic zmizí ten štěrk. Po tom se nejezdí bezpečně.
Honza Toužimský
|
Za jakého nejhoršího počasí jste jel na motorce?
Vybavuji si jednu cestu do Bratislavy, kam jsme přijížděli v kolejích, kde bylo deset centimetrů vody. To spíš bylo na vodní skútry. Hodně divoký zážitek. Zadní kolo v té vodě cestovalo, chvílemi fakt nebezpečná jízda.
S Arakainem teď vydáváte další desku Arakadabra. Jak vlastně vypadá ten zajetý systém kapely, díky němuž stále přicházíte s novými skladbami?
Arakain je opravdu skladatelsky silná kapela. Všichni, až na bubeníka Lukáše Doksanského, skládáme. I on se v budoucnu určitě zapojí. O materiál nikdy nouzi nemáme. Přetlak skladeb je velký.
Kolik skladeb odpadává v té konkurenci písniček, které se na desku dostanou?
Většinou se udělá tak dvacet věcí a z nich se vybere třináct až čtrnáct. Teď se jich dostalo na desku šestnáct z devatenácti. Moc jsme nevyhazovali. Cédéčko jsme tentokrát točili za použití velmi moderní technologie. Měli jsme možnost experimentovat se zvuky aparátů, bicích i mikrofonů. Tím, jak jsme si s tím mohli pohrát, vznikla zvukově velmi barvitá deska. Doufám, že nebude nudit. Nové cédéčko drží lajnu zajetého Arakainu trvající 34 let. Máme tam ale i odbočky trochu jinam.
Máte oblíbené místo, kde zkoušíte a pilujete nové skladby?
Spoustu let je tím místem náš domovský rockový klub Kain. V týdnu jsou tam koncerty. My tam vždycky zkoušíme ve volných chvílích do doby, než přijde kapela na večerní vystoupení. Máme tam fantastické zázemí. Je tam bar se spoustou dobrého pití. I nějaké jídlo tam vždycky najdeme. Vůbec se tam nemáme špatně.
Nové texty z desky už umíte?
Větší části textů si už pamatuju, neboť jsem je buď sám psal, nebo už vícekrát zpíval a následně poslouchal ve studiu. Teď to musím všechno spojit a dostat do hlavy.
Změnil vás nějak ten už docela dlouhý pobyt v Arakainu?
Rozhodně. Jsem tam dvanáct let a připadá mi to snad na padesát let. Trávíme spolu spoustu času v autech, šatnách, hotelech, ve studiu. Všude možně. Jsme spolu tolik času, až se někdy divím, že jsme stále pohromadě a nevznikají ponorkové vztahy. I když se občas něco semele, tak se z toho zatím umíme vynořit, protože víme, že jsme jeden druhému potřební.
Hrají Arakain nějaká rádia? Skoro vás v nich neslyším.
Arakain je stále trochu považován za undergroundovou muziku, i když v rockových rádiích nás hrajou a jsme za to samozřejmě moc rádi.
Překvapil vás někdy někdo tím, že je fanoušek Arakainu a vy byste to do něj neřekl?
Určitě. Je spousta lidí, kteří opravdu na metalové fanoušky nevypadají, a přitom tím žánrem vysloveně žijí. Různí manažeři, politici a lidé, kterým prostě jejich práce nedovoluje nosit kovové doplňky, kožené bundy či okované boty nebo dlouhé vlasy. O to víc to zjištění člověka pak potěší.
Nové turné bude tentokrát bez Lucie Bílé?
Ano. Jedeme s kapelou Dymytry, která taky přichází s novou deskou.
Loni jste s Lucií Bílou absolvoval i vánoční koncerty, jaká to byla zkušenost?
Neuvěřitelně příjemná. S Luckou si koncerty vždycky parádně užíváme. Je pro mě radost zpívat s takovým profíkem a zlatíčkem. Kapela Petra Maláska je absolutně profesionální a po lidské stránce jsem ještě nezažil takovou pohodu a klid na šňůře asi dvaceti koncertů. I když mám metal rád a nikdy to nebude jinak, tak za rok má člověk těch decibelů tolik, že tohle byl nádherný únik a odpočinek od toho všeho. I vzhledem k tomu, že mám doma čtyři malé holčičky, které Vánoce prožívají. Vnímal jsem to o to víc na koncertech a pak i s nimi doma. Vánoce, které mi vždy prosvištěly v návalu koncertů, aniž bych si jich všiml, jsem si najednou dokázal užít.
Cítíte po loňských koncertech s Lucií Bílou větší zájem o Arakain?
Zdá se mi, že se naše společné koncerty navzájem nijak neovlivňují. Není to tak, že my najednou získáme publikum z pop music a Lucka nové metalové fanoušky. Základ je, že nás společné hraní baví. Když to osloví někoho z Lucčiných fanoušků či naopak, tak je to jedině dobře. Rockeři berou Lucku tak, že v Arakainu už kdysi byla. Patří k němu. Nedovedu si představit, že by do Arakainu šla zpívat kterákoliv jiná zpěvačka.
Vy už roky začínáte svoje turné v Polné. Proč právě tam, vždy v předjarním čase?
To bych taky rád věděl. (směje se) Já přišel do Arakainu před dvanácti lety a už tehdy bylo samozřejmé, že se začíná v Polné. Je hezké, že tuto tradici držíme. Vždycky tam jsme o den až dva dříve. V klidu postavíme aparát, všechno si vyzkoušíme, navíc jsme ubytovaní v místě a je nám tam dobře.
Podle Evy Vařejčkové, která koncerty v Polné pořádala, byly začátky možná na festivalu Czech Rock Block, kam Arakain zajížděl. Ale především se vám tam prý zalíbilo, to bude to hlavní.
To rozhodně. Líbí se mi zámek a celé zázemí sálu. Vždy nám místní produkce vyšla vstříc. Navíc já jsem zimní typ, zimu mám rád. A většinou když jsme tam byli, tak byl sníh. Nádherná atmosféra. Sníh, zámek a vždy první koncert turné před námi.
Zkusím se někdy zeptat na vaše začátky v Polné Jiřího Urbana, což je už jediný ze zakladatelů skupiny, který s Arakainem dodnes hraje. On je ten tahoun?
Mockrát jsem už slyšel hlášku: Jirka Urban, to je ten, co vymyslel thrash metal v Čechách. (směje se) Jirka má za sebou neuvěřitelnou horu práce. Arakain má jako svého třetího syna. Jestli má někdo zásluhu na tom, že kapela nepřetržitě funguje už 34 let, tak je to právě on.
Hrajete ještě skladby z éry Aleše Brichty v Arakainu?
Hrajeme jich moc. Arakain historii nezapře, já ty písničky mám rád. Je pár textů, se kterými se neztotožňuji, ale to jen proto, že jsem o generaci jinde.
Potkali jste se někdy všichni tři zpěváci Arakainu společně, i s Petrem Kolářem?
Ano, teď nedávno na jednom focení kalendáře. Nemáme spolu žádný problém, jestli míříte na různé fámy, co vznikají. Ono je to většinou jen kvůli čtenosti různých článků. Ale není to jen práce médií, i někteří fanoušci si rádi tyto rozbroje vymýšlejí a pak o nich dál píšou na různé blogy, aby vyvolali zbytečné spory mezi dalšími fanoušky. Když se potkáme, tak je sranda a jsme rádi, že se vidíme. Pohovoříme o všem možném, ale většinou se to netýká hudby, které máme každý až nad hlavu. Popřejeme si, ať se daří, a jdeme zase každý svou cestou.
Aleš Brichta je hodně aktivní v názorech na uprchlíky, politiku. Co vy a tato témata?
Mám samozřejmě svůj názor, ale do politiky jsem se nikdy nemíchal a míchat nebudu. Mám jedny nervy a krátký život na to, abych měl síly se tím rozčilovat. Protože o ničem jiném to není. I když se to možná nezdá, tak mám strašně málo času.
