Jsou tři. Jmenují se Manu, Paul a Zuberi a i po třech letech od jejich příjezdu patří tito žirafí mládenci stále k nejobdivovanějším zvířatům v jihlavské zoologické zahradě.
„Jejich obliba u lidí je dána jednak jejich velikostí, zajímaví jsou i svým chováním, elegancí i tím, že každý má jméno i svou unikátní povahu a lidé je mohou snadno identifikovat,“ říká mluvčí zoologické zahrady Martin Maláč.
Asi největší podivín z jihlavských žiraf je Zuberi. Pochází z Belgie a z jihlavské trojice je největší, nejtěžší a nejtmavší. Na rozdíl od svých dvou spolubydlících Manu a Paula je přátelský k lidem, kterých se vůbec nebojí. Trochu na to doplácí, protože má tendenci žebrat o potravu.
„Někteří neukáznění návštěvníci se ho snaží krmit nejen jeho přirozenou potravou, ale občas i svačinou nebo brambůrky. Na což může doplatit i životem,“ varuje Maláč.
Co je ale na Zuberim nejzajímavější, je to, že miluje stísněné prostory a otevřených prostranství se bojí.
Jihlavské žirafy
|
Celé tři roky mu trvalo, než se šel poprvé podívat do venkovního výběhu. Jeho fóbii se mu podařilo poprvé překonat až toto pondělí.
„Je to zlomový okamžik. Jako chovatelé z toho máme neskutečnou radost. Pohyb venku je pro něj totiž důležitý,“ radoval se Maláč.
Ale ani Zuberiho první pobyt venku se neobešel bez komplikací. Do výběhu jej částečně popohnali chovatelé, ale venku se mu tak zalíbilo, že se pak nechtěl vrátit zpět do ubikace.
„Naprosto nestandardně tedy nocoval venku. Zpět se vrátil až ráno. Nyní je už ale opět ve velkém výběhu,“ uvedl včera Maláč.
Už Zuberiho příjezd do Jihlavy byl zajímavý. Za žádnou cenu nechtěl vyjít z přepravního boxu. Nakonec se k tomu odhodlal až druhý den ráno. Od té doby ven nechtěl chodit. Ani po dobrém, ani po zlém.
„Chovatelé ho nechávali i den jenom o senu a vodě a ven mu podstrojovali jeho nejoblíbenější jídlo. Zkoušeli jsme ho vyhnat z dvorku i s partou chovatelů, ale Zuberi všem fintám odolával,“ vzpomíná Martin Maláč a doufá, že pondělním dnem Zuberi svou fóbii z otevřených prostor překonal.
Samici nedostanou
Zlozvyky a vrtochy mají i další dva žirafí páni. Paul je prý velice zvědavý a musí prozkoumat každou novou věc ve výběhu.
„Což také není běžné, protože normální žirafa se spíš všeho bojí. Ale zároveň Pavlík příliš nevyhledává lidi a víc ho baví něco zkoumat a pozorovat.“ Manu je zase ze všech žiraf nejplašší, je lekavý a váhavý. „Ale je to největší rváč a neustále si zkouší se svými kamarády poměřovat síly. Je to takové přátelské pošťuchování.“
V jihlavské zoologické zahradě se žirafím samcům daří. Za tři roky zdvojnásobili váhu a také vyrostli. Největší z nich, Zuberi, váží v současnosti kolem 800 kilogramů a měří kolem 450 centimetrů.
Lahůdkou pro trojici jihlavských žiraf jsou olistěné vrbové větve. „To je pro ně jako pro lidi čokoláda. Proto jim na zimu větve i s listy mrazíme ve speciálním mrazáku.“
Jihlavští samci jsou pohlavně vyspělí, ale zároveň mají ještě v růstu a ve stáří pro založení rodiny rezervy. „Přirovnal bych je ke čtrnáctiletým puberťákům. Partnerka jim v určitém slova smyslu chybí, ale ve volné přírodě by si zřejmě v tomhle věku stejně ještě ani neškrtli,“ usmívá se Maláč.
Jihlavská zoo tak zatím nehledá samici pro vytvoření chovného páru. Jednak je jich málo a jednak by zoo musela dva z trojice samců umístit do jiné zahrady.
