Moráňský hřbitov byl založen v 16. století kvůli morové epidemii. Poslední pohřeb se tu uskutečnil před více než šedesáti lety. Přesto je na hřbitově "živo". Někdy až tak, že to škodí náhrobkům. Pietní místo je průchozí, navíc blízko centra města, proto se tam rádi zatoulají mladí pokuřovat a občas i popíjet.
Hřbitov je přitom cenný takzvaným funerálním uměním. Stojí tam přes dvacet hodnotných náhrobků. Jeho oprava je meziříčským evergreenem, už dlouhé roky se o ní ve městě diskutuje. Jisté je jedno. Levná nebude.
"Stav je neúnosný. Chodí tam mládež, takže se všude povalují nedopalky cigaret, odpadky. Spousta toho, co ještě zbylo, je rozbitá. Hroby jsou poničené. A když tam lidé na Vánoce nebo na Dušičky ozdobí hroby a zapálí svíčku, nevydrží to ani jeden den. Vše je rozkopané a pošlapané. Není to zrovna dobrá vizitka našeho města, je vidět, jak si vážíme našich předků," stěžuje si například v internetové diskusi na stránkách města paní Kateřina.
Náhrobky ničí i počasí, míní šéf strážníků
Podle starosty Meziříčí Radovana Necida a šéfa tamních strážníků Petra Dvořáka není vandalismus na pietním místě zas až tak strašný. Oba upozorňují, že se hřbitov pravidelně kontroluje.
A zadruhé se na mnohých náhrobcích podepsal spíše zub času a proměnlivost počasí než ruka vandalů.
"Zda jsou náhrobky povalené, protože jsou už velmi staré a působí na ně změny počasí, nebo proto, že do nich někdo strčí, nelze s jistotou říct. Místo kontrolujeme často, snažíme se nevhodné chování mladých omezovat," řekl šéf strážníků a dodal: "Školáci z nedaleké základky tam rádi chodí pokoušet tabákové výrobky, starší mládež zase potmě pokuřovat a vykecávat."
Podle starosty Necida je na hřbitově 21 významných pomníků prohlášených za památku.
"Zbytek náhrobků nemá podle památkářů valnou hodnotu, nemusejí se speciálně restaurovat. Stačí je běžně zakonzervovat. Výši výsledné částky za opravy ovlivní fakt, jestli cenné náhrobky bude muset restaurovat specializovaný odborník, nebo jestli úplně postačí třeba zásah šikovného kameníka," uvedl Necid.
Loni na radnici zaktualizovali projektovou dokumentaci opravy hřbitova. Ještě jsou k ní připomínky. Hodně se například řeší, zda hodnotné litinové kříže opravit a umístit do jednoho místa, nebo ne. Rekonstrukce bude stát přes tři miliony korun a přesný termín zatím není znám.
Moráňský hřbitov vznikl v polovině 16. století spolu s kostelem Nejsvětější Trojice. Při morové epidemii bylo málo místa na hřbitově kolem kostela svatého Mikuláše na náměstí. I ze strachu ze zákeřné nemoci se rozhodli v Meziříčí ukládat mrtvé na nové místo.
Zákaz pohřbů v centrech měst
Trvale se zde však začalo pohřbívat až od konce 18. století, kdy císař Josef II. vydal nařízení zakazující pohřby lidí v centrech měst.
Hroby bohatých byly umístěny kolem kostela, po obou stranách vstupní brány a podél horní hřbitovní zdi. Chudší se museli spokojit s hrobem ve spodní části moráňského hřbitova.
Vedle vstupu na hřbitov z horní strany byla umístěna kaple, později změněná na márnici. Na ni byla umístěna kamenná deska na památku ruské princezny Anny Petrovny Šachovské, která ve městě umřela cestou do vlasti. Pochovali ji tu v roce 1810.
Na hřbitově odpočívá i architekt osmiramenných lamp v Praze
Hrob tam má architekt Aleš Lindsbauer, autor předlohy pro zřejmě nejpěknější osmiramenné plynové lampy v Praze. Jedna z nich, ta na Hradčanském náměstí, je i dnes funkční.
Pohřbený je na Moráni Titus Krška, který v roce 1871 založil ve Velkém Meziříčí první český dobrovolný sboru hasičů na Moravě. Autor několika technických vynálezů vytvořil české hasičské názvosloví a povely, jež se užívají dodnes.
Odpočívá tam Vladimír Čech, bratr básníka Svatopluka Čecha. Rovněž Vladimír byl literárně činný, dva roky vydával Květy, starostoval Sokolu i městu.
Poslední odpočinek v Meziříčí má lékař Bruno Kučera, propagátor lyžování. Nebo třeba František Skřivan, který přispěl ke zlepšení hospodářských podmínek ve městě. V éře velkého stěhování do Ameriky se rozhodl, že dokáže lidem, jak použít na poli nové hospodářské postupy, aby byla vyšší produktivita. Povedlo se.
Zkusil pěstovat chmel, kterému se tam v dobrých klimatických podmínkách 19. století dařilo. Údolí za Meziříčím se od té doby jmenuje Amerika.
Hrob věnovaný obětem svého povolání patří šesti dělníkům, kteří zahynuli v roce 1923 při havárii ve zdejší Breitenbachově slévárně.
V květnu 1945 hřbitov z velké části zničilo letecké bombardování. Z tohoto důvodu se zde až na výjimky přestalo pohřbívat. Většina hrobů patří městu.
