„Pravda, mnoho druhů hub touto dobou již neroste, ale kromě pro mykology zajímavých nálezů dřevokazných hub si na své přijdou i zájemci o jedlé houby pro kuchyni. Takových hub sice není mnoho, zato ale mezi nimi nejsou jedovaté druhy,“ vyjádřil se k výskytu zimních hub Aleš Vít z České mykologické společnosti.
A právě letos se i na chladnější Vysočině houbám velmi daří, i díky prozatímní převaze teplejších dní. Houbaři hlásí hlavně velké množství nálezů hlívy ústřičné, houby s mnoha léčivými účinky, za niž přitom zákazníci v obchodech platí nemalé peníze.
Mezi aktivní zimní houbaře patří i Kateřina Dočekalová, jež se tomuto koníčku věnuje už přes čtyři desetiletí, a to hlavně na Velkomeziříčsku, kde v malé vsi bydlí.
„Moji příbuzní tady vlastní několik menších lesních a lučních pozemků a teď v zimě jim chodíme pomáhat při prořezávkách náletových křovin a odstraňování popadaných stromů. To jsou pro mě vždy houbařské žně, ale letošní rok je obzvláště plodný,“ líčí houbařka.
Potvrzuje právě hojný výskyt hlívy. „Na torzech listnatých stromů tu rostla vždy, ale teď jsem jí za pár dní donesla domů několik tašek. Na vyvráceném pařezu osiky na okraji sadu jsem našla krásný trs, který se do tašky sotva vešel,“ popsala Dočekalová.
Část hlívy žena hned zužitkovává, třeba do omáček či falešné „dršťkové“ polévky. „A ačkoli to někteří lidé z mého okolí nedoporučují, já ji i mrazím – jen lehce podušenou,“ dodala houbařka.
Také Oldřich Pojezný, mykolog z Nového Města na Moravě, se již tuto zimu s nálezy hlívy setkal. I když sám se kvůli zdraví do lesa moc nedostane, lidé mu vozí své nálezy s prosbou o určení. Ne vždy jsou však donesené plodnice v dobré kondici. „Pokud se teploty hodně střídají, přes den je obleva, v noci pod nulou, kvalitě hlívy to moc neprospívá,“ podotkl mykolog.
Ve chvíli, kdy začne víc mrznout, už s narůstáním objemu plodnic příliš počítat nelze. A ty stárnoucí nejsou zdaleka tak kvalitní jako čerstvě narostlé. „Když jde barva hlívy z její přirozené tmavě šedé už do hněda nebo do žluta, je to znamení, že jde o starší kusy a kvalita už není valná,“ vysvětlil Pojezný.
Samotný mráz však hlívám, stejně jako dalším zimním houbám, nevadí. Doma své úlovky nálezce nechá rozmrznout a může je dál zpracovávat, jak je zvyklý.
Kdy se růst zarazí
Mezi veřejností stoupá i obliba penízovky sametonohé, houby se slizkým, hnědožlutým kloboukem a tmavší sametovou nohou. Objevit ji lze na listnáčích, a to nejen v lese, ale třeba i v parku či zahradě. Podobně jako v případě hlívy jsou vyzdvihovány i její léčivé účinky. Pro takzvanou sametku navíc ani úder silnějších mrazů neznamená konec růstu.
„Jak teploty klesnou hodně pod nulu, růst se zarazí. Při oteplení se ale začne zase rozrůstat, aniž by byla znehodnocená,“ přiblížil Pojezný s tím, že větší nálezy této houby zatím na Novoměstsku hlášeny nemá. Houbaři však mají času dost – penízovku mohou objevit třeba i v březnu, na rozdíl třeba od zmiňované hlívy, jejíž výskyt nyní vrcholí a po Novém roce obvykle spěje pomalu ke konci.
A co dál lze v zimní přírodě Vysočiny najít? Na bezových keřích se i laici často pouští do sběru boltcovitky čili Jidášova ucha. Poněkud nevábně vypadající hnědá houba připomínající tvarem ušní boltec nachází využití zvláště v čínské kuchyni. Svým vzhledem navíc může pokrm dost ozvláštnit.
„Mezi další zimní druhy hub, co jsem během letošního prosince již nasbírala, bych jmenovala třeba strmělku mlženku, kržatku zimní nebo i pár lištiček pomerančových,“ dodala další houbařské tipy Kateřina Dočekalová.
