„Podle nálezu zazděných románských okýnek ve východní stěně za oltářem jsme zjistili, že počátky kaple se pohybují kolem poloviny 13. století. To byl asi nejvýznamnější nález,“ líčí Jan Večeřa. Profesí památkář je od podzimu také novým starostou obce Koroužné, pod níž Švařec spadá a které také hornická kaple patří.
„Úplně nově jsme našli první zmínku o kapli z roku 1519, předtím to bylo až z konce 16. století. Přitom první písemná zmínka o Švařci je z roku 1348,“ porovnává Večeřa.
„Pokud se v případě kostelů nepřeváděl majetek nebo se nedohadovalo o patronát, tak se v písemných pramenech odrazily velmi pozdě, kdy už za sebou měly třeba i třísetletou historii, což je tento případ,“ vysvětluje.
Podle Večeři je trojice okýnek ve východní stěně za oltářem velmi atypická. „V tuzemské sakrální architektuře jsme s kolegy nenašli žádnou analogii,“ líčí.
„Souvisí to s tím, že kapli s největší pravděpodobností postavili horníci, kteří sem přišli z německých zemí. Na Havírně (sousední hornická lokalita u Štěpánova – pozn. red.) se dosud žádná sakrální stavba nenašla, mohla to být centrální kaplička pro všechny horní okrsky, ať už to byla Havírna, samotný Švařec, nebo Koroužné, kde jsou také velice stará důlní díla,“ vrací se Jan Večeřa do středověku, kdy se kutalo v okolních kopcích.
Úspěch po třiceti letech snažení
Teprve nyní se vlastníkovi podařilo dotáhnout desítky let trvající snahu kapli opravit. „O obnovu se snaží obec Koroužné bezmála třicet let. Nikdy to nedopadlo, až v roce 2022 jsme to po třech letech projektování a průzkumů konečně rozjeli. Stav kaple sice nebyl úplně havarijní, ale střechou už teklo, odcházel krov a předsíň byla silně napadena dřevokazným hmyzem,“ vypočítává Večeřa největší problémy.
Kaple Nejsvětější Trojice Koroužné
|
Podle něj došlo ve druhé polovině 20. století k několika nepříliš šťastným opravám. Tou základní bylo použití omítky s příměsí cementu, která zadržovala ve zdech vlhkost.
Aby zůstal vzhled hornické kaple i po velké obnově historicky věrohodný, padla volba na použití tradičních materiálů a výrobních postupů, tedy poctivou ruční řemeslnou práci. Obnovený je barokní kabátek stavby, atika, pozlacený křížek a naopak zmizelo trubkové zábradlí na zdi pod svahem.
Výraznou změnou vzhledu kaple, jež je jako nová, je navrácení barokní výzdoby omítek. Po očištění fasády se někdejší barokní výzdoba objevila v celé své kráse, proto vlastník po dohodě s památkáři nakonec přistoupil k jejímu plnému obnovení.
„Použili jsme například vyžilé a sluncem opálené dřevo, nestejně široká prkna, ručně opracované trámy, tradiční okna v opravdu řemeslném provedení, drobné skleněné tabulky oken, mohutné svlakové dveře s klasovým kladením prkének coby obložením vnější strany, tradičně řešené detaily střechy jako například položení hřebenáčů do malty. A tak bychom mohli pokračovat dále. Říká se, že šaty dělají člověka. A my památkáři říkáme, že detaily dělají stavbu,“ glosuje Jan Večeřa.
Řemeslníkům dala zabrat stříška zvoničky
Už jen prostý výčet prací dává tušit, kolik času řemeslníci a restaurátoři v kapli strávili. „Celá předsíň na západní straně má novou tesařskou konstrukci. Vrátilo se původní bednění z prkének a lišt, nové jsou omítky, provedli jsme sanaci vlhkosti, kompletně nová je střecha z bobrovek. Nakonec se dělala zvonička, šindel z padesátých let minulého století už měl nejlepší dny za sebou,“ popisuje Večeřa.
Tesaři si původní konstrukci předsíně nejdřív pořádně oměřili. „Při rozebírání jsme museli mapovat tesařské spoje a vyrobit celou novou konstrukci z trámů přitesaných sekerami, aby odpovídala té původní. Povrch nesměl být hrubý od seker, proto byly plochy přehoblovány ručním hoblíkem. Stropní fošny položené na stropních trámech byly také ručně ohoblovány, aby měly historický vzhled,“ líčí zkušený tesař Jaroslav Juda z Vepřové na Žďársku.
Ještě více dala partě řemeslníků zabrat zvonička. Na závěr je totiž potrápilo její pokrývání speciálně tvarovanými šindeli, takzvanými kosáky. „Šindelová stříška se totiž ukázala jako mimořádně složitá a místo tří dní se pokrývala tři týdny. Bylo nutné tvarovat a seřezávat šindele do požadovaného tvaru, aby se daly vykrýt všechny nerovnosti cibulky,“ vysvětluje starosta.
Začínalo to již přípravou ručně štípaného šindele z modřínové kulatiny. „Kulatina se nakrátí na potřebné délky šindele a pak se štípe jeden kus za druhým. Naštípané kusy byly následně ručně opracovány do klínovitého tvaru takzvaným pořízem, ze spodní strany, aby horní strana šindele byla co nejméně narušena. Nakonec se nadělají drážky, aby šindele pasovaly do sebe,“ líčí Jaroslav Juda.
„Pracnost zvyšoval tvar věžičky, takže dost šindelů bylo kosých, aby vytvářely zatáčky na nárožích. I když byly dopředu připravené, musely se ještě sekerkou na místě dosekávat,“ vysvětluje řemeslník, který má mezi referencemi například tesání dubové hnací hřídele pro větrný mlýn v Třebíči.
Příští rok se vrhnou na červotoče
Ne všechno se však při rekonstrukci povedlo napoprvé. Například opadává spodní část nových vápenných nátěrů omítek. „Nestihly vyzrát a přemrzly, opravíme je v letních měsících. Na vině byl všeobecný nedostatek krytiny na trhu a tedy její pozdní dodání, čímž se práce protáhly. Situace došla tak daleko, že jsme dokonce uvažovali o změně druhu krytiny, protože v tu dobu nebylo jisté, jestli bobrovka vůbec bude k dostání,“ pravil starosta.
Celá rekonstrukce se nakonec vyšplhala na částku přesahující pět milionů. „Původně to měly být necelé tři miliony, vlivem zdražování materiálu se rekonstrukce prodražila. Práce jsou z většiny pokryté, byli bychom rádi, kdyby se nám ve sbírce povedlo vybrat alespoň půl milionu na dodělání akcí,“ přeje si starosta Koroužného.
„Příští rok chceme zplynovat červotoče, na což chceme vybrat zhruba 200 tisíc korun,“ dodává. To se týká hlavně kruchty a lavic.
A jde také o ochranu oltáře, který už předloni prošel důkladným restaurováním. „Byla by škoda, aby se do něj červotoč zase pustil. V případě oltáře přišla záchrana za minutu dvanáct, podle akademické restaurátorky by stačily dva tři roky a dalo by se s ním leda zatopit,“ prozradil Jan Večeřa.
Ne všechno na oltáři je však původní. Kromě červotoče mu uškodily také dvě loupeže. V letech 1993 a 1994 do kostela dvakrát pronikli dosud neznámí zloději. Nejdřív zmizel oltářní obraz Nejsvětější Trojice a nad ním umístěný obraz sv. Jana Nepomuckého (oba z roku 1715), podruhé dva andělíčci a obraz Panny Marie s Jezulátkem.
Obci patří i zajímavá krytá dřevěná lávka přes řeku Svratku. „Připravujeme výměnu šindelové krytiny, která již neplní svoji funkci a ohrožuje tak stav původního krůvku lávky,“ zmiňuje Jan Večeřa. Švařecká lávka je jedna z mála dochovaných dřevěných lávek a mostů v okolí.
