Jednasedmdesátiletý chovatel poštovních holubů Jaroslav Reiterman z Jihlavy mluví o svých holubech jako o vrcholových sportovcích a miláčcích. Chová je téměř třicet let. Holubník má přímo u svého domu v Jihlavě-Bedřichově. S holuby se dokonce zúčastňuje mezinárodních závodů a výstav. Vylétali mu už 82 trofejí.
Chov holubů v dnešní době působí jako neobvyklý koníček. Jak jste se k němu dostal?
Poštovní holuby choval už můj dědeček. Dá se říci, že jsem to odkoukal od něj. Chovatelství holubů se tedy věnuji už od dětství.
Každý holub má v holubníku jihlavského chovatele své místo.
Váš pokoj je plný různých pohárů a trofejí...
Za to vděčím právě poštovním holubům. Poháry jsem ale nikdy nepočítal, můj vnouček se naposledy zastavil u čísla 82. Holubi by mi ale měli být také vděční za to, jaký mají u mě komfort. Dopřávám jim jen to nejlepší krmivo ze zahraničí.
Jak takový závod poštovních holubů vypadá?
Holubi začátečníci začínají závodit přibližně na 150 kilometrech od domu a končí tak na tisíci kilometrech. Jednoduše, kdo se vrátí domů dříve, vyhrává. Nejdále je posíláme do Francie do města Lille anebo do Belgie do přístavního města Ostende.
Rozumím tomu tedy správně, že vy autem holuby dopravíte do nějakého města, tam je vypustíte a oni sami pak musí najít cestu zpátky do vašeho holubníku?
Přesně tak. Závody začínají od května, trvají do září a jsou každou neděli.
Jak dlouho holubům trvá, než se vrátí domů?
Když mají vítr v zádech, mohou dosahovat rychlosti až 1 500 metrů za minutu. Takže při příznivém počasí jsou schopni i tu nejdelší vzdálenost překonat za jeden den. Jejich touha po domově je neuvěřitelná. S poštovními holuby to máte jako s mercedesem mezi trabanty. Holubů je totiž spousta druhů a poštovní se vyjímají svojí inteligencí.
"Takový pořádek jako v holubníku nemám ani doma," směje se úspěšný chovatel poštovních holubů z Jihlavy.
Proč se vlastně holubi vracejí do svého holubníku?
Poštovní holub má výborný orientační smysl. Tam, kde ho jako holoubě vypustíte, tam se pak bude vždy vracet. Můžu holuba prodat, ale kdo si ho koupí, nesmí ho nikdy vypustit, protože by se vrátil zpátky ke mně, tedy tam, kde poprvé vylétl z holubníku.
Takže když chcete holoubě prodat, znamená to, že ho nesmíte před prodejem ani jednou vypustit?
Přesně tak.
Zpět k závodění. Jak poznáte, který holub byl nejrychlejší a který vyhrál?
Každý holub má na noze čip, doma máme anténu, která snímá čas přesně v okamžiku, kdy holub usedne na bidýlko. Existují i družice, které snímají souřadnice na metr přesně. Tedy když vypustím holuba já a soused, který bydlí o deset metrů dál, a oba holubi přiletí stejně, vyhraje sousedův, protože to má dál, a měl tedy větší rychlost.
Existuje tedy nějaký klub holubářů, kde mezi sebou chovatelé soutěží?
Ano, v holubářství existuje několik oblastí. S chlapama si pak sedneme v naší klubovně, kde porovnáváme svoje výsledky.
Stalo se vám někdy, že se vám holub nevrátil?
Samozřejmě, stává se to skoro při každém závodě. Největším problémem jsou přemnožení dravci, kteří mají hlad a na závodníky útočí. Dalším důvodem je počasí. Na tisícikilometrové trase se holubi setkají třeba s kroupami. Favoriti počasí většinou neodhadnou a vletí do krupobití, které je umlátí. Na druhou stranu nefavoriti, jak já říkám flákači, se schovají za komín a čekají, až bouřka přestane. (úsměv)
Holub tedy může i přecenit své síly?
Ano, občas se stane, že poštovní holub své síly neodhadne a my ho najdeme mrtvého pár metrů před domem.
Dá se holub nějak vytrénovat nebo motivovat, aby byl v závodě úspěšnější?
Jistě, říkáme tomu takzvané vdovství. Týden před závodem ukážu holubovi holubici a potom ještě těsně před závodem. Holub má pak větší rychlost, protože chvátá za samicí. Po příletu je spolu nechám dvě až tři hodiny. A takhle to pak dělám pořád dokola.
Kolik holubů nasazujete na jeden závod?
Záleží na tom, kolik máte ve vleku zaplacených boxů. To jsou bedýnky ve speciálním vleku určeném právě pro přepravu holubů. Já mám například zaplacené dva boxy. Takže na jeden závod vypouštím až 70 holubů.
Tam, kde je holub poprvé vypuštěn, se také vrací. Proto holubi, které chce prodat, Jaroslav Reiterman z holubníku nepouští.
Dají se holubi nějak ochočit?
Určitě dají. K holubům by se mělo chodit pořád ve stejném oblečení. Chodím k nim v zelené čepici, a když si vezmu třeba bílou, tak už na nich poznám, že jsou nervózní. Holubi si na chovatele rychle zvyknou. Někomu sedají i venku na ramena a zobou jim z ruky kukuřici.
Jak vypadá každodenní starost o holuby?
Ráno vstávám velice brzy. Holuby vypustím na hodinu proletět a mezitím jim vyčistím holubník a dám čistou vodu a krmení. Mám udělané speciální vlety, takže když je chci nahnat zpátky, zapnu je a ti, co vletí dovnitř, už nemohou ven. Potom jsou celý den zavření, na hodinu ven je pouštím zase až večer, kdy jim holubník opět čistím. Myslím, že takový pořádek nemám ani doma, ale svým miláčkům ho dopřeji. Jsou to vrcholoví sportovci, tak o ně musí být postaráno. (úsměv)
Zdá se, že vám tento koníček zabírá spoustu času, co na to říká vaše manželka?
Podporu od manželky mám obrovskou. Dokonce v sobotu navaří oběd i na neděli, aby mohla sledovat přílet závodníků se mnou. Holuby chová už i můj syn a zdá se, že to bude bavit i vnuka.
