Když jsme si spolu po telefonu domlouvaly rozhovor, říkala jste, že zrovna posloucháte audioknihu Tak pravil Zarathustra...
Ano, právě jsem ji začala poslouchat, ale dál jsem zatím nepokračovala, protože už nepřišla ta klidná chvilka, kdy se tento typ literatury dá vstřebat. U Nietzscheho potřebujete trochu času, abyste vstoupila do jeho názvosloví a způsobu vyjadřování. Třeba Jung se poslouchá mnohem lépe.
Víte, mě v poslední době dost bolí oči, jsou „vykoukané“, jak pravil pan doktor. Nemůžu číst, omezila jsem i dívání se na obrazovku, ať už tu počítačovou nebo televizní. Ale poslouchat můžu, takže tak činím. Asi nejraději mám povídky, kterých je na YouTube spousta a v archivu Českého rozhlasu ještě víc a jsou skvělé.
Nedávno jsem si na YouTube pustila příběhy se Sherlockem Holmesem, které jsem neznala, ale bylo to takové divné. Ženský hlas vyslovoval Šerlock, potom říkal jednou Wacn, podruhé Watson, jednou Holms, podruhé Holmes... Myslela jsem, že se zbláznili. A pak jsem si všimla, že je tam napsáno, že to čte umělá inteligence. Umělé to bylo, s inteligencí to bylo horší. Pobavila jsem se, chvilku, a vypnula jsem to. Víte, v rozhlasových hrách i četbě je tak hezké slyšet hlasy kolegů, vnímat, jak jsou dobří. I těch, nebo možná hlavně těch, které už bohužel nikdy nepotkám. Zrovna nedávno to byl Boris Rösner.
Hned po zhlédnutí filmu Bratři jsem jeho režisérovi psala, že pro mě udělal velkou službu. Do té doby jsem se ve svém vztahu k bratrům Mašínovým tak trochu „mlátila“.
