Maminka Marie Bohuňovské, jihlavské spisovatelky, kurátorky a aktivistky, si aprílové žerty přímo vychutnávala. A dcera byla terčem rodinné recese.
„To byly kusy! Jednou v neděli mě maminka vzbudila a hned mi dávala bílou halenku s mašlí. Říkala mi, že teta už mě čeká u divadla. Rychle jsem se oblékla, ani jsem se nenasnídala a pádila prázdným nedělním městem k Horáckému divadlu,“ vzpomíná Bohuňovská, která je v Jihlavě známá nejen díky působení v „masarykovském“ spolku.
Když tehdy doběhla k divadlu, nikdo tam nebyl. Myslela si, že se v ranním spěchu spletla. „Tak jsem mazala dál k odboráku. Ani tam nikdo nebyl. Ještě rychleji jsem utíkala domů, kam že to mám přijít. Hodně mi záleželo na tom, abych nepřišla pozdě,“ vybavila si uspěchané aprílové ráno.
Doma už se všichni svíjeli smíchy. Čekali a výborně se bavili. Jen udýchaná dívka s mašlí natěšená na divadlo měla vážnou tvář.
Podobné akce zažívala častěji. Jindy jí maminka nachystala pionýrský stejnokroj s tím, že v něm mají děti přijít ráno do školy. Prý to říkala sousedka. „Za blba jsem tehdy byla ve škole jediná. Takže nemám ráda ptákoviny, nachytávky a nikdy jsem to na nikoho jiného nepoužila,“ popisuje Marie Bohuňovská. Zato má dnes ráda židovské anekdoty. Inteligentní humor miluje.
Starosta zůstal zamčený na balkoně, musel slanit
Nezvyklého apríla prožil před třemi lety starosta Víru Ladislav Stalmach. Stále věří, že ho tehdy přítelkyně napálila neúmyslně.
„Mne a kamaráda zamkla při stěhování večer na balkoně ve třetím patře a odjela domů. Celá situace byla velmi tragikomická, za účasti přihlížejících. Posílali nám teplý čaj a oblečení na laně. Nakonec jsme ten panelák slanili,“ zavzpomínal s úsměvem.
Jinak má rád humor pohotový, reagující rychle na konkrétní situaci. A jako příklad uvedl následující vtip: Zákazník přijde do potravin a žádá půlku hlávky salátu. Prodavač mu ji nechce dát, že prodávají jen celé hlávky, ale zákazník je neodbytný, tak se jde zeptat vedoucího. „Šéfe, ňákej debil chce půlku hlávky salátu.“ Najednou zjistí, že zákazník stojí za ním, tak se snaží rychle situaci zachránit: „A tady ten pán by chtěl tu druhou.“ Vedoucí svolí, a tak zákazník dostane žádanou půlku, ale zavolá si ještě prodavače k sobě. „Líbilo se mi, jak jste zareagoval. Jste pohotový. Ale máte moravský přízvuk. Odkud jste? Z Ostravy? A proč jste v Ostravě nezůstal?“ „Ale, co tam? Tam jsou jen samé k...y a horníci.“ „Znám Ostravu, moje žena je z Ostravy,“ řekl vedoucí. „Fakt? A na kterém dole fárá?“
Fanynka hudebníka nešťastnou náhodou otěhotněla. Apríl!
Herce Horáckého divadla Zdeňka Stejskala potěší přívětivý humor. Takový, kterému se směje i ten, z něhož si dělá případnou legraci. „Řídím se pravidlem: Nesměju se vám, ale s vámi. Nejraději si dělám srandu sám ze sebe,“ uvedl.
Nelíbí se mu styl legrace, pod jehož rouškou se skrývá jasně cílený útok s účelem ublížit, zesměšnit a ztrapnit toho druhého.
„Apríla nemám moc rád, je to ten zlomyslný humor. Pobavil jsem se teď nad řadou vtipů o vlastnictví Čapího hnízda. Třeba fotografie asi stovky čápů a pod ním věta. „Tak chlapi, ať v tom máme jednou provždy jasno, čí to teda je?“
Hudebník a spisovatel Josef Pepson Snětivý bere jako svůj nedostižný vzor Divadlo Járy Cimrmana. Nemusí naopak humor typu Na stojáka či výlevy youtuberů.
A rozesmějí ho i jeho synové, třináctiletý a desetiletý. „V tomhle divadle si musíš zajistit lístky dopředu,“ řekl jednou ten starší. „Jasně, jinak bys neviděl,“ přitakal mladší. „V roce 1998, jsa mlád a nevybouřen, jsem na apríla rozhlásil ve všech firmách, kde jsem tehdy učil angličtinu, že se mnou jistá fanynka otěhotněla a že to byla ‚nešťastná náhoda‘. Ale že se zachovám jako chlap a vezmu si ji. Připadalo mi to vtipné, dámy však ronily slzy a tiskly mi ruce coby exempláři dávno již vyhynulých rytířů. O to víc jsem byl posléze pranýřován, když zjistily, že šlo o apríl. Od té doby jsem nic takového neudělal,“ zavzpomínal spisovatel.
Proti blbému humoru lze bojovat, bez humoru je život pustina
Karikaturistu Lubomíra Vaňka nedávno napálila vlastní dcera. Poslala mu fotografii svého partnera, který nosí bujný černý vous a má hustý porost na hlavě. „Na té fotce však byl úplně oholený a holohlavý, takže vypadal dosti nedobře. Nechala mne v tom dva dny a pak se přiznala, že to udělala pomocí počítače a zeťák vypadá stále ‚normálně‘. Ale dostala mne!“ popsal Vaněk.
Vedoucí katedry sportů Vysoké školy polytechnické Emanuel Hurych vyrůstal jako dítě na Bohatýrské trilogii Jaroslava Žáka a Vlastimila Rady. To ho výrazně ovlivnilo do dalšího života. Jeho životní pilíře humoru jsou Voskovec a Werich či Suchý se Šlitrem.
„Dále gentlemanský humor Zdeňka Jirotky, ostrá ironie Josepha Hellera a laskavý humor ‚svěrákovský‘. Nemám v oblibě humor převlekový či vizuální a akustické pitvoření. Nikdy jsem se zcela neztotožnil s humorem cirkusových klaunů, což však považuji spíše za svou nedostatečnost. Nemám příliš velké pochopení pro kanadské žertíky, při nichž někomu svážeme k sobě tkaničky a bavíme se, když dotyčný zakopne. Možná i z tohoto důvodu, pokud bychom šli ke klasické grotesce, je mi bližší Chaplin než Laurel a Hardy,“ vysvětlil.
Rozesmát Hurycha dokážou i Vladimír Menšík či Felix Holzmann a spolehlivě také Peter Sellers nebo Mel Brooks. Naposledy ho dokázala upřímně rozesmát pohádka Dlouhý, Široký a Krátkozraký. A to navzdory tomu, že toto cimrmanologické dílo detailně zná.
Apríl neprožíval v dětství a neprožívá ho ani dnes. „Pro uchování naší lidské podstaty je však nutné nechovat se roboticky a nebýt vždy tvrdě racionální. Proto jsem vyladěn k tomu, aprílové žertíky přijímat s nadhledem. Proti blbému humoru se dá bojovat, ale život bez humoru je bezútěšnou pustinou,“ dodal.
