Upřímnost je považována za známku skutečného přátelství. Ale názory se různí v tom, jakým způsobem a nakolik otevřeně druhému sdělovat vlastní mínění. Jedni věří, že důvěrní přátelé by si měli říkat všechno, druzí namítají, že i tady musí existovat jisté meze.
Jak upozorňují psychologové, upřímnost je základním kamenem důvěry, ale ani nejlepší přítelkyni není třeba sdělovat každou nepřefiltrovanou myšlenku. Kritická upřímnost může být hodně zraňující, i když je myšlena dobře. Neznamená to, že byste měla své kamarádce něco předstírat a říkat jen to, co se jí líbí, i v takovém úzkém vztahu je ovšem nutná diplomacie a cit pro situaci.
Každý má svoje hranice
Stejně tak ani vy sama nejste nucena přijímat každou kritiku. Jestli vás někdo svými slovy zraňuje, můžete si vymezit hranice a říct: odtud až potud, dál už ne – i když vás s ním třeba váže dlouhodobé přátelství.
A pokud sama tuto hranici překročíte, pak byste se měla rychle a upřímně omluvit, pomohla by třeba kytice květin.
Je jedno, jak dlouho a jak intenzivně jsou dva lidé spřáteleni, člověk by nikdy neměl takový vztah brát jako samozřejmost. Aby přátelství vydrželo po celý život, musí být vztah vyvážený a na obou stranách na stejné úrovni. Jsou ale samozřejmě fáze, kdy jedna strana potřebuje více pozornosti a projevené empatie, například po rozvodu, úmrtí někoho blízkého či v období zdravotních problémů. V zásadě by však mělo být dávání a přijímání zdravě vybalancováno.
Pokud se bude stále všechno točit jen kolem jednoho člověka, druhý se začne cítit přehlížený a zneuznaný. Uznání také znamená nesnažit se druhého vylepšovat, ale nechat ho být takového, jaký je.
Je třeba moudře vážit slova
Právě tam, kde jde o velmi osobní věci, je hodně důležitý jemnocit. Jestli víte, že jde o citlivé téma, položte si předem otázku, jestli vaše kamarádka vůbec chce slyšet váš názor. Ujasněte si předem, jestli by ji vaše slova měla podpořit a povzbudit, nebo opravdu musíte jít s nepříjemnou pravdou ven. Ne každá myšlenka stojí za to, aby byla vyslovena. A už vůbec ne tehdy, když údajná upřímnost může druhého zranit.
Záleží také na formě. Nejrychleji uspějete se svým osobním poselstvím od srdce k srdci. Když opatrně vyjádříte, co vás motivuje, dáte svému protějšku podnět k zamyšlení.
Jestliže ale jen natvrdo vyslovíte svůj posudek, bude se tím druhý člověk cítit spíš napadený. Velkou roli sehrává i celkový tón sdělení. Když například kamarádce, která má tendenci příliš pečovat o druhé, vmetete do očí: „Ty máš asi mesiášský komplex, ostatní by si měli své problémy řešit sami,“ vyvolá to v ní patrně nevoli.
Jestli ale řeknete: „Působíš hodně vyčerpaně. Nemůže to být tím, že si toho na sebe nakládáš příliš?“, budou vaše slova působit jako plná pochopení a opravdové starosti.
Vždy šetrně a s respektem
Pamatujte, že u pravdy je často důležitější forma nežli obsah. Vtipně, ale přiléhavě to formuloval švýcarský spisovatel Max Frisch, když pravil: „Je potřeba druhému přidržet pravdu jako kabát, aby do ní mohl vklouznout, ne ho s ní bít jako mokrým ručníkem přes hlavu!“
Ale i s těmi nejlepšími úmysly nedosáhnete vždy svým vyjádřením žádoucího účinku. Jestli se vaše přítelkyně staví k radám odmítavě, musíte to nechat být. Podle psychologů jde o otázku respektu vůči druhé straně, přijměte zkrátka fakt, že každý má nárok na vlastní mínění a nemusí být vašim názorům či připomínkám nakloněn.
V jakých případech zmůže citlivá a diplomatická formulace daleko víc než pravda vyřčená natvrdo? Zamyslete se nad následujícími situacemi… Jak byste si v nich poradila vy?
- Nelichotivý zevnějšek: Stavujete se pro kamarádku, abyste si s ní vyrazila, ale vidíte, že s oblečením šlápla vedle. Můžete spontánně vyhrknout: „Je ti to moc těsné, takhle nemůžeš jít ven!“ Je jedno, jak dobře to s ní myslíte, ale takovou upřímnost nikdo neslyší rád. Lepší varianta bude: „Ta barva ti sluší, ale upřímně řečeno, moc ti to nesedí. Nemáš na výběr ještě něco jiného?“
- Volba nevhodného partnera: Přítelkyně se vám pochlubila se svým novým objevem, ale vy ho vnímáte problematicky. Jak jí to naznačit? Pokud prohlásíte: „S tím tvým novým jsme si moc nesedli, co na něm vlastně vidíš?“, přímo si říkáte o odmítavou reakci. Citlivější bude: „To je prima, že jsi šťastná. Ale myslíš, že je to pro tebe opravdu ten pravý?“ Výjimkou bude určitě situace, kdy je vaše kamarádka v ohrožení, pokud víte, že ji nový partner podvádí nebo má sklony k násilí, je třeba hovořit naprosto otevřeně.
- Věčné omílání toho samého: Možná jste si opakovaně vyslechla kamarádčin monolog na téma vlastních starostí. Než byste ale vybuchla: „Nemůžu už poslouchat ty tvoje věčné nářky!“, elegantnější možnost bude: „Poslouchej, o tomhle už jsme přece mluvily mockrát. Nepokusila ses mezitím s tou věcí něco udělat?“
- Já, já a zase já jako střed světa: Jestli vaše kámoška stále mluví jen o sobě a nedá vám šanci otevřít také otázky, které zajímají vás, nejspíš si to ani neuvědomuje. Takové vynervované prohlášení: „Svět se netočí jen kolem tebe, já jsem tady taky!“ ale může zapůsobit jako facka. Zkuste raději šikovně převést řeč na vlastní témata: „Víš, co bych s tebou chtěla ještě probrat?“
