„Ještě se na mě zlobíš?“
Přijměte umění odpouštět
„Nenávidím tě!“ Dítě vyhrkne něco takového velmi rychle, třeba když se zlobí, že nedostalo zmrzlinu. Mrňouskové jsou ovšem spontánní nejen v hněvu nebo v lásce, ale také v odpouštění, proto je ta věc ve chvíli prominuta. Pro dospělé je bohužel těžší vyškrtnout z mysli, tím však nakonec trestají hlavně sami sebe.
„Podívej, jak dobře to umím!“
Buďte na sebe hrdá
„Koukni se na to, mami!“ Je jedno, jestli je to stavba z lega, obrázek nebo kotrmelec. Když se dítěti něco povede, vyžaduje pochvalu a potlesk a je smutné, pokud se jeho báječnému výkonu nedostane dostatečné pozornosti. Jako dospělá to nejspíš pokládáte za vychloubání. Přitom ale pochvala tak potěší – a zahřála by na duši i vás.
„Je už dneska vlastně zítra?“
Užívejte si přítomný okamžik
Minulost? Budoucnost? U dětí existuje pouze tady a teď! Jejich pozornost platí jen současnému momentu a přesně tomu, co právě dělají. Ale co vy? Ruku na srdce, točíte se také často v myšlenkách u věcí, které už jsou za vámi, anebo teprve nastanou? Člověk v běžném životě mnohdy zapomíná vychutnat si přítomnou chvíli, třeba se jen tak zaposlouchat do hezké písničky nebo si užít objetí. Skoncujte s tím!
„Myslím, že jsi hloupý!“
Dejte najevo své pocity
Seznam důvodů, kvůli nimž děti hned vybuchnou, je dlouhý: škrabavá čepice, srolované punčocháče nebo zákaz televize. Nepomyslí na to, že by měly svůj vztek na takové věci překousnout a držet emoce na uzdě, jako to dělají dospělí. A vedou si správně, protože kdo stále zadržuje své pocity uvnitř, stává se nespokojeným a může z toho i onemocnět.
„Proč mě někdo nemá rád?“
Mějte ráda sama sebe
Ženy mívají zvýšený sklon k tomu srovnávat se stále s ostatními. Jste dostatečné krásná a úspěšná? Jednoho to pěkně stresuje. Zato děti se pořád považují za vynikající. Neptají se, jestli je ostatní mají za hezké či chytré. Vycházejí zkrátka se samozřejmostí z toho, že i všichni ostatní je pokládají za bezvadné. A to takové, jaké jsou. Hmm, vezměte si z nich příklad!
„To mě vůbec nebolelo…“
Nenechte se odradit
Běhat, mluvit, zavazovat si tkaničky – mrňata se učí každý den něco nového. A když se jim to nepodaří napoprvé, nacvičují, nehodlají se jen tak vzdát. Ale co vy? Přiznejte si po pravdě, není to právě strach z neúspěchu, obava, že vaše plány zkrachují, která vás leckdy paralyzuje? Raději tak setrváte na místě a mnohé ani nezkusíte. Propásnete tím hodně dobrých šancí.
„Můžeš mi pomoct?“
Nerozmýšlejte se dlouho
Namazat chleba, zavázat boty, opravit hračku, postavit hrad, uklidit… Pro děti je samozřejmostí nechat si pomoct od druhého a svoji pomoc také spontánně nabízejí. Dospělí naopak váhají: Máme si někomu říct? A můžeme pomoct sami? Malí se nerozmýšlejí, jestli jsou pro daný úkol dost šikovní a silní, nebo se budou blamovat. Jednoduše do toho jdou a jednají. Zkuste to tak dělat i vy…
„To je mi úplně jedno.“
Prosazujte svá přání
I když to jde občas dospělákům na nervy, mají děti schopnost odhodlaně si prosadit, co je pro ně důležité. Žádné výstrahy je nedokážou odvrátit od toho, aby si ještě trochu protáhly čas, kdy by už měly jít do postele. Vy se ale při odporu možná leckdy zlomíte, přitom se vyplatí zabojovat o dosažení vlastních cílů.
