Bizarní rituály! Ovládají váš život?

Záchod jako ze žurnálu

Zdravotní sestřičce Tereze (29) bylo od dětství kladeno na srdce, že čistota je základ zdraví, a především pak, že podle domácí toalety každého člověka pozná­me, s kým máme tu čest. Pomineme-li fakt, že celý Terezin byt doslova září čistotou a organizovaným pořádkem, pak největší pozornost věnuje právě toaletě. Poněkud nutkavé chování u Terezy nastává ve chvíli, kdy má návštěvu. Přesněji řečeno, kdy hosté zamíří na WC.



„Pokaždé jsem jako na trní,“ popisuje Tereza své pocity. „Vždycky si totiž představuju, jak si asi sedají nebo jak se dotýkají mého záchodového prkénka. Jakmile návštěva odejde, okamžitě si natáhnu gumové rukavice a prkénko i celý záchod vydrhnu,“ přiznává Tereza. „Nejhorší představou pro mě je, že bych si sedla na prkénko, na které někomu nedopatřením něco ukáplo, a on to pak utřel kouskem toaletního papíru,“ přibližuje zdravotní sestřička své obavy. Přidává také historku se svým expřítelem z Anglie, kterého jednou pozvala domů. Problém nastal, když se sympaťák James po anglicku jaksi nevyzul a bezstarostně si obut prošel celý Terezin byt. Vyjeveně pak zíral, když ho jeho nová známost usadila v kuchyni u kávy a v půl jedné ráno se dala do vytírání podlahy. „Prostě jsem to nemohla vydržet. Představa všech těch bakterií a nečistot, které mi do bytu přinesl, mě doslova děsila,“ hájí se Tereza, která je zvyklá mýt a dezinfikovat záchod po každé ranní toaletě. Je to zkrátka už takový můj rituál,“ říká s úsměvem a pokrčením ramen.



„Pokud člověk stupňuje požadav­ky na hygienu až do té míry, že si znemožní jakékoliv intimní soužití, pak je již na místě situaci řešit pomoci odborní­ka,“ radí psycholog. Při setkání s podobnými jevy je podle něj důležitý takzvaný úhel zorného pohledu. Zatím­co jeden určité chování pokládá za ‚chorobné‘, druhé­mu může připadat naopak naprosto neškodné, nebo dokonce normální.



„Jestliže popsané projevy chování ne­znemožňují člověku vykonávat profesi, žít v partnerském vztahu a vychovávat děti, je to všechno spíše úsměvné,“ říká Humhal. „Jakmile však intenzita těchto rituálů vzroste do takové míry, že člověk například vůbec nedojede do práce, protože se prostě není schopen odpoutat od zámku vchodových dveří, který opakovaně kontroluje, či pokud rodič kontroluje soukromý život svého potomka tak důkladně, že se jedinec psychicky zhroutí či emigruje do ciziny neznámo kam, je opět pomoc psychoterapeuta nebo psychologa nezbytná,“ uzavírá psycholog a dodává, že v takových případech se již z hlediska společnosti jedná o zcela jasnou patologii.