Neofobie je strach z nových věcí. Máme pro vás tipy, jak jí čelit

Zvyk je železná košile. A i když se to někdy hodí, často to lidi limituje. Jakékoli novinky se tak pro ně stávají překážkou, kterou se bojí překonat. Znáte termín neofobie? Víme, jak se s ní popasovat.

Rozpoznat závislost na protějšku není těžké. Závislí jedinci nejsou schopni udělat menší či větší rozhodnutí bez partnera, volný čas tráví jen doma, nemají koníčky, bez partnera se cítí nesví, neumí se slovně obhájit/bránit, štve je, když láska jejich života není ochotná zdát se jistých věcí, extrémně žárlí, omlouvají se za vše atd. | foto: Profimedia.cz

Člověk si tak nějak žije, vstává do práce, stará se o rodinu, potkává se s přáteli, jezdí pořád tím samým vlakem a jeho pozornost to pomalu ukolébává do nečinnosti. Ta se sice ještě ve vypjatých chvílích umí probrat, ale až příliš často se jí prostě nechce. A jakákoli nová věc, s níž by se měla pustit do křížku, je jí potom na obtíž. A přichází nepříjemná věc: lidi začne všechno nové děsit.

Hlavní příznaky

Fyzické: nedostatek dechu, pocení, vyšší tep, třes rukou

Psychické: pocit ztráty kontroly, nízké sebevědomí

Projevy v chování: únava, pomalá mluva, nedostatek spánku, podrážděnost, vyhýbání se situacím, které novinky vyvolávají.

„Pak vzniká takzvaná neofobie – tedy nepřekonatelná hrůza ze všeho neznámého. A ta už umí pořádně zkomplikovat život,“ varuje psycholog Daniel Block.

V nejzávažnějších případech člověk opravdu neumí vybočit ze zajetého stereotypu. A sám si uvědomuje, že to je špatně. „Bije se v něm přirozená lidská touha zažívat stále něco neobvyklého s obavou, že se tím něco pokazí,“ vysvětluje poradkyně Lucy Chapman.

Lidi děsí i pokladny v supermarketech

Podle ní to úzce souvisí se známým strachem ze selhání – s tím, co neznáte, logicky neumíte zacházet, a tak se můžete zmýlit nebo ještě hůř – ztrapnit. Jenže nejít do toho rizika může v životě vést až k nudě, což je to nejhorší, co se vám může stát.

„Ochuzujete se tak o příležitosti, a to v pracovním i osobním životě. Trpí vaše vztahy i respekt vašeho vlastního já,“ říká specialistka. Lidé trpící touto fóbií si jí totiž jsou většinou velmi dobře vědomi a nemají se za to rádi.

Typy neofobie

Potravinová – objevuje se hlavně u malých dětí, u kterých se pak často mluví v lepším případě o vybíravosti v jídle, v horším o rozmazlenosti. Nechtějí prostě jíst věci, které nemají ozkoušené, a přistupují k nim už od počátku negativně, takže jim pak opravdu nechutnají. Zajímavé je, že muži stejně tak často přistupují k některým zdravým potravinám – všeobecně takto z principu odmítají hlavně lilek a kus kus, což nemá žádnou logiku, ale je to tak.

Myšlenková – říká se jí také cenofóbie a vyznačuje se strachem přijímat jiné názory a myšlenkové proudy. Neříkáme, že by se člověk měl hned chytat všeho, co druhý řekne, ale měl by přijímat nové podněty a rozšiřovat si tak obzory, což ho dovede i k novým koníčkům. To ale lidé trpící touto fóbií naprosto odmítají. A tím se o hodně ochuzují.

Nejde přitom jen o velká rozhodnutí a zlomové okamžiky. O těch je pak dobré se už radit s odborníkem. Jenže mnohem obvyklejší je jen malá obavička z věcí naprosto běžných.

Pro vaši představu – všimli jste si například samoobslužných pokladen v supermarketech? Urychlují nákupy a zmenšují fronty. Přesto existuje hodně jedinců (mluví se až o třiceti procentech), kteří je nikdy nevyzkouší. Děsí je to, že by je neuměli ovládat, třeba by začaly houkat a všichni by se na ně dívali. Stejně tak si nenainstalují některé pomocné aplikace do telefonu a stráví raději hodiny na úřadech nebo na poště.

Strach lidem bere spoustu příležitostí

Nikdy si nepůjčí sdílené auto nebo kolo. Když dostanou k narozeninám poukaz na projížďku na vznášedle, raději ho ztratí, než aby do „rizika“ šli. Nikdy nejdou do žádného kurzu, protože tam nikoho neznají a třeba by jim to v něm ani nešlo. A tak bychom mohli pokračovat donekonečna.

Ze všeho zmíněného je jasné, že nejde o život, ale jen o zpestření života, které každý (i když o tom neví) zvláště v pozdějším věku potřebuje.

Došlo vám při čtení předchozích řádků, že patříte mezi takové lidi? Není nutné hned házet flintu do žita. Když se budete jenom trochu snažit, určitě obavy překonáte. Základem je začít pěkně pomalu a nedávat si hned přemrštěné cíle. „Najděte si jednu věc, na které chcete začít se svým strachem bojovat, a na tu se soustřeďte,“ radí Daniel Block.

Pomoci vám může psychická podpora

Vezměme si třeba ony pokladny v obchodech. Běžte na maličký nákup – skočte si třeba jen pro šunku, sýr a rohlíky – a zamiřte rovnou k nim. Nepřemýšlejte o tom, jinak utečete. Pak si v klidu a pohodě všechno zkuste a nespěchejte – však vás nikdo nehoní.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

„Můžete vzít s sebou kamarádku nebo partnera. Jejich přítomnost vám bude dodávat klid. A budete tak mít svou psychickou podporu,“ radí psycholog. Postupně nákupy zvětšujte a uvidíte, že po pátém už se nebudete děsit.

Když se bojíte, myslete na jiné věci

Naučte se také zahánět stres, který na vás v případě, že se rozhodnete podniknout něco nového, padne. Obava není nic špatného – jen musíte vědět, jak na ni. Výborné je používat hluboké dýchání. „Nadechnete se prostě hodně do břicha, chvilku zadržíte dech a pak zase z plné síly vydechnete,“ popisuje tuto praktiku Lucy Chapman.

Další variantou je soustředit se na něco jiného. Pusťte si třeba do sluchátek muziku nebo vzpomínejte na něco hezkého, co se vám během dne přihodilo. Plánujte v duchu, co si vezmete na dovolenou. Anebo si strčte do kapsy nějakou fyzickou pomůcku – můžete si třeba hrát s mincí nebo kancelářskou sponkou. To všechno odvede vaši mysl od toho, co vám činí problém.

A v neposlední řadě myslete na to, co vám tato nová zkušenost přinese dobrého. Když vezmeme příklad se samoobslužnými pokladnami, nakoupíte snáz a rychleji. Jindy si třeba zpestříte den nebo dokážete něco, co byste do sebe neřekli. A už jen pýcha, že jste to zvládli, je hrozně důležitá.

Dobré je si uvědomit, že čím častěji takto překonáte sami sebe, tím lehčí to pro vás pokaždé bude. A najednou zjistíte, že vás neznámé věci neděsí, ale začínáte je vítat – berete je jako výzvu, díky které na sebe můžete být den ode dne víc a víc hrdí.

Děti a senioři

V jistém věku je překonávání nových výzev těžší než jindy. Například děti to může zpočátku velmi děsit. Na svět totiž přicházejí jako nepopsané listy, a tudíž potkávají neznámé téměř na každém kroku. A to je může stresovat. „Důležité je je k ničemu nenutit a za každý sebemenší pokrok je naopak chválit,“ navádí ke správnému postupu poradkyně Lucy Chapman.

Podobně stresující mohou být nové zkušenosti pro seniory, i když ze zcela jiného důvodu. Starší lidé bývají vystrašení zvláště z technologických vymožeností, kterých stále přibývá a stávají se běžnou součástí našich životů. Vyhýbat se jim znamená zůstat v komfortní zóně, kde si udržují pocit, že mají věci stále ještě jakž takž pod kontrolou. Zároveň se to ale často snoubí s nepříjemným pocitem, že jim ujíždí vlak a všechno zajímavé jim proplouvá mezi prsty.