Když se vás někdo zeptá, jak se máte, přistihnete se, že byste mu nejradši hodinu vyprávěli, jak jste na tom zle? Přitom se vám ale vlastně vůbec nic neděje, ve skutečnosti není důvod k nespokojenosti? Přepadá vás smutek nebo strach, aniž by k němu byl vážný důvod?
Třeba je to proto, že žijete v začarovaném kruhu svých myšlenek. Říkává se jim také myšlenkové pasti, dovedou otrávit i šťastný život a zbavit se jich není snadné. Jak takové pasti v hlavě působí, vysvětluje psychoterapeutka Jana Koutníková, která se ve své každodenní praxi setkává s mnoha případy „jedovatých“ myšlenek i jejich následků.
Opravdu nám mohou myšlenkové pasti kazit život a dělat nás nešťastné?
Zcela jistě. Myšlenkové pasti spouští negativní přesvědčení, která o sobě máme, snižují naši sebedůvěru a vedou k úzkostnému prožívání a depresím. Řada lidí, kteří musí mít všechno perfektní, právě tímto druhem myšlení trpí. Když žena nemá dokonale uklizeno, cítí úzkost a podrážděnost, protože to pro ni znamená, že je neschopná. Jde tu o takzvané černobílé myšlení: Buď to bude bezchybné, nebo opravdu nic nemá cenu. Žena se také může bát, že ji za ten nedokonalý pořádek její příbuzní zcela odsoudí, zde můžeme mluvit o katastrofickém myšlení. Pokud si už dopředu myslí, že ji za to sousedka pomluví, pak se jedná o takzvané čtení myšlenek.
Kde se vlastně berou takové představy v našich hlavách?
Myšlenkové stereotypy neboli myšlenkové pasti jsou vlastně chyby v našem myšlení, které ale nijak nesouvisí s naší inteligencí. Většinou si takové chyby ani neuvědomujeme, do značné míry také proto, že jsme tyto myšlenkové pasti přijali výchovou od rodičů a dalších lidí, kteří nás ovlivňovali. Kvůli těmto pastem pak vytváříme chybné závěry, které negativně ovlivňují naše prožívání a život.
Můžete to přiblížit na nějakém příkladu ze své praxe?
Vyhledala mě třeba mladá žena, která propadala pláči a pocitu, že je k ničemu, ve chvílích, kdy se jí jen trochu nedařilo, třeba když rozbila skleničku nebo zapomněla něco koupit. Nahlas si nadávala, že je nemožná, blbá. Byla zvyklá dělat věci na sto a více procent, práci, sport, školu... Tato žena pocházela z velmi úspěšné rodiny. Zejména otec ji vždycky podporoval, ale zároveň ji oceňoval jen tehdy, když byla opravdu lepší než ostatní.
A takto vznikla myšlenková past, konkrétně již popsané černobílé myšlení. Další pastí je pak nálepkování – to je ono nadávání si. Má klientka se negativně hodnotila a zcela přehlížela, že má i dobré vlastnosti. Postupně se ale naučila toto myšlení i pocity rozpoznávat a časem dokázala vidět sama sebe v lepším světle a oceňovat i své klady.
Jak poznáme, že jsme spadli do myšlenkové pasti?
Nejlépe podle nepříjemných pocitů i myšlenek, které máme. Můžeme cítit obavy, strach, pocit viny a zároveň si myslet, že děláme věci špatně nebo že jsou ostatní vlastně dost neschopní. Když se vám na dovolené rozbije auto a manžel spustí: „To mám jako všechno pořád kontrolovat a furt se starat? Do toho servisu už auto nikdy nedám!“, pak i toto může být myšlenková past. Jde o vztahovačnost, kdy si myslíme, že jde hlavně o nás, že my jsme udělali chybu, a přitom to vůbec není pravda.
Kudy z takového myšlení ven?
Nejdůležitější je uvědomit si, že se necítím dobře. A potom pátrat, jak v takové chvíli přemýšlím a co prožívám. Můžeme pak přijít na to, že si nevěříme, máme strach z hodnocení, moc se bojíme chyb, předem si říkáme, co si o nás druzí myslí, nebo že i my příliš hodnotíme druhé. Pak už jsme v zajetí některé myšlenkové pasti. Cesta vede přes podporu sebevědomí: víc si věřit, opravdu poznávat své silné, ale i slabé stránky a přijímat je. To poté vede k menší závislosti na tom, co si o nás myslí druzí a jestli nás všichni mají rádi. Velmi užitečná je také asertivita a asertivní techniky i schopnost mluvit o svých pocitech a potřebách. Když nic z toho nepomáhá, pak je vhodné vyhledat odbornou pomoc u psychoterapeuta.
Nedejte šanci černým myšlenkám. Deset tipů, jak je odehnat |
Mají k myšlenkovým stereotypům blíž ženy než muži?
To se nedá jednoznačně říci. Jak už jsme uvedli, zásadní vliv na vznik myšlenkových pastí má výchova. Vlastně jde o to, že se zejména od rodičů i učitelů naučíme příliš zjednodušovat a nehledáme další argumenty a jiná vysvětlení. Výchova je spojená i s tím, jaké máme sebevědomí, a lidé, kteří jsou si nejistí, pak mají k myšlenkovým pastem určitě blíž.
Ženy ovšem více projevují emoce a mluví o vztazích, takže to může vypadat, že jsou v myšlenkových pastech více než muži. Ale není to tak. To vidím v párových terapiích. Žena pláče a vyčítá: „Už si se mnou večer nepovídáš, cítím, že mě nemáš rád.“ To je další past, takzvaný závěr skokem, kdy na základě jednoho projevu si vytvořím jasný závěr, často negativní. Muž odpovídá podrážděně: „To mám být vždycky připravený naslouchat?“ Možná už tuhle past poznáváte, jde o vztahovačnost. Velmi důležité je otevřeně mluvit o tom, co pociťujeme a potřebujeme. Když to udělal tento pár, dozvěděl se, že se žena cítí večer sama a potřebovala by si chvíli povídat. Muž se zase cítí unaveně a chtěl by si nejdřív odpočinout, teprve pak je připravený na klidnou komunikaci. Vypadá to jednoduše, chce to ale odhodlání opustit zažité řešení problémů. Dobrou zprávou je, že změna k lepšímu je vždycky možná.
Čemu nejvíce podléháme?
|
