Vnitřní prázdnota a její zaplnění
Pojďme se na věc podívat ještě z jiného úhlu pohledu. Kdy promiskuita přestane být pro člověka zdravá? Kdy jen kompenzuje nějaký vnitřní problém? Psychoterapeutka Kateřina Vrtělová o tom trefně píše: „Může časté střídání partnerů souviset s tím, jak vnímáme sami sebe, s vlastní sebeúctou? Lidé s nízkou sebeúctou mívají problémy s vytvářením blízkých vazeb. Díky negativnímu smýšlení o sobě mají problém uvěřit, že jsou schopni plnohodnotného vztahu s druhou osobou. Je pro ně těžké uvěřit, že by je někdo mohl mít rád nebo dokonce milovat. Nízká sebeúcta vede ke zkreslenému vnímání sebe sama i druhých lidí. Může vést jak k častým nedorozuměním s druhými, tak k častému flirtování a navazování krátkodobých vztahů.
Díky vlastní nedůvěře takový člověk raději sám odmítne druhého, než bude sám odmítnut. V rámci jakési sebeobrany si tito lidé staví kolem sebe obranný val, stahují se do izolace a nedůvěřují okolí. S takovým postojem je logické, že navázání dlouhodobého intimního vztahu založeného na důvěře je pro ně obtížné až nereálné. Časté střídání partnerů tedy může být tím jediným řešením, jak uspokojit vlastní potřeby, a zároveň se nezaplést do vztahu, který by mohl ublížit a který je stejně, dle takového člověka, nereálný. Nejdůležitější vztah je ten, který máme sami k sobě. Jak z toho ven? Sebeúcta, stejně jako sebejistota, je pro nás nesmírně důležitá. Pokud ji v životě postrádáme, nejsme šťastní, a hlavně, nejsme spokojení sami se sebou, nemáme se dost rádi. A s tím se těžko žije. Pokud se nám sebeúcty nedostává, je možné a dokonce žádoucí s tím pracovat.“
Vnitřní prázdnota, pocit nedostatečnosti, strach z intimity mohou být jedním z hlavních důvodů promiskuitního chování. Dalším může být i lenost. Ono totiž intimita vyžaduje odvahu. Vydat se jednomu člověku v dobrém i ve zlém je opravdu pro dobrodružné povahy, i když na první pohled to vypadá právě obráceně, tedy že pro dobrodruhy je promiskuita. Budovat vztah, žít v něm a opečovávat ho je doopravdy hodně práce, vyžaduje hodně milosrdenství, tolerance, překročení vlastního ega. Transformace sexuální energie – z pudové roviny výš, směrem k erotice a k hlubokému propojení s partnerem i na jiných úrovních než jenom „tam dole“. Není tedy divu, že se málokomu do něčeho tak pofidérního chce.
Chceme zůstat prosti jakéhokoli poučování, moralizování či návodu co ano a co ne. Nicméně jako všechno na světě, když něčemu věnujeme energii, péči a poroznost, taková věc pak většinou přináší ovoce. Něco za něco. Když se vydáme na cestu intimity s jedním partnerem, zažíváme jiný typ zážitků, než když jsme promiskuitní. Když nám jde jedno či druhé k duhu a přináší nám radost i bez antidepresiv, pak netřeba nic měnit. Když ne, je asi na čase se zamyslet, kde se stala chybka, kde je ta prázdnota a nespokojenost, kterou našim přístupem k sexualitě kompenzujeme.
