Může se to stát i vám: jednoho dne se probudíte a pocítíte, že nastal správný čas na zplození potomka, jenže partner s vašimi biologickými hodinami odmítne sladit krok. Samozřejmě děti chce. Ale ne teď (chraň bůh), nýbrž „jednou“ nebo „časem“. Co vám v takové situaci zbývá? „Bylo mi jasné, že pokud chci mít čtyři potomky, musím maraton plození a rození odstartovat brzy,“ prozrazuje pětadvacetiletá účetní Petra. Letos v červnu těsně před dovolenou svému drahému oznámila, že do roka a do dne chce ležet v porodnici. Touto radostnou zprávou se mu postarala o ukázkovou depresi.
„Karel se zatvářil zoufale a prohlásil: ,Měla jsi mi to povědět dřív. Kdybych věděl, že jedu stopem do Španělska naposledy v životě, vzal bych si místo deseti dnů volna rovnou celý měsíc.’ Po návratu z Pyrenejí mě nutil flámovat do rána, protože ,pak už si to nebudeme moct dovolit’. Vypočítával, co všechno ještě musí ,stihnout’, jako kdyby ho nečekalo narození potomka, ale vlastní pohřeb. Vynervoval mě natolik, že jsem odložila mateřství na neurčito.“
Podobnou situaci řeší čím dál víc Češek. Probudí se ve vás mateřské pudy, ale partner odmítne spolupracovat. Podle sociologů tenhle problém může souviset se skutečností, že první dítě odkládáte (věk českých prvorodiček jen v letech 1990 až 1997 stoupl z 22 na 24 let a dál se zvyšuje) a dlouho žijete s přítelem v bezdětném vztahu. Váš drahý zpohodlní a zvykne si na klid a svobodu.
Myslí si: „Máme se skvěle. Proč bychom něco měnili?“ Jedno je jisté: když muži chtějí děti, pořídí si je. Potomky ale spokojeně vychovávají i chlapi, u kterých slova „plínky“ nebo „zavinovačka“ ještě před pár lety vyvolávala dávivý reflex. Berte tato fakta jako světlo naděje. Existují taktiky, s jejichž pomocí se muži nabouráte do mozku a aktivujete jeho otcovské pudy. Krok číslo jedna: Vyberte si správnou strategii podle výmluvy, kterou od něho slýcháte nejčastěji.
