16 Tony Hawk Pro Skater 2
Kdybych tolik času věnoval skutečnému skateování, asi by to bylo lepší.
Kdyby tenkrát existovaly achievementy, byla by toto moje první platina. Zatímco na opravdovém skatu se nedokážu ani postavit, v této vynikající arkádě jsem splnil veškeré možné. Otevřel jsem si postavu Spider-Mana a speciální arénu ve vesmíru, bez problémů i porážel všechny kamarády v kompetitivním módu Horsefucker. Co je na tom nejúžasnější, je fakt, že jsem to celé zvládl na klávesnici! Když teď nedávno hra vyšla zdarma v rámci PS plus, nedokážu na gamepadu zřetězit víc než tři triky za sebou.
17 Motorstorm: Apocalypse
Sony nechala značku Motorstorm trestuhodně zemřít.
Když jsme u těch trofejí, musí zmínit tuhle geniální závodní arkádu, protože to je ta hra, kde mi ta platinová trofej skutečně poprvé cinkla. Ale že jsem se nadřel! Dlouhá léta jsem byl pravověrný PCčkář, až se sestěhováním k tehdejší přítelkyni jsem řešil koupi blu-ray přehrávače a PS3 byla tehdy ve slevové akci. Tento díl Motorstormu mě uchvátil jednak split-screen režimem a jednak tím, že se v průběhu závodu měnila trať. Dodnes nedokážu Sony odpustit, že tu značku opustilo, stejně jako inFamous, Killzone a Resistance.
18 Spec Ops: The Line
Ne, ta slavná hratelnost není ve hrách to nejdůležitější.
Pamatuji si, že jsem tehdy měl mít byt na víkend sám pro sebe, takže jsem v pátek šel do hospody a v sobotu ráno se v rozhazovačné náladě stavil v obchodu a prostě si koupil nějakou videohru.
Spec Ops začíná jako klasická střílečka, kde kosíte nabíhající panáčky a občas se podíváte na filmeček. Jenže s tím, jak alkohol pomalu opouštěl mé tělo a mě začínalo být špatně, nabrala hra mnohem temnější nádech a já dostal totální depresi. Vše se zlomilo u slavné napalmové scény, u které mi asi i ukápla slza. Když jsem někdy kolem druhé ráno končil, byl jsem naprosto znechucen světem i sám sebou. Jeden z vrcholů herní scenáristiky.
19 Pro Evolution Soccer 6
Pro Evolution Soccer byl tehdy lepší než FIFA. Tehdy...
Co se týče fotbalu, jsem takový opatrný fanoušek. Oblíbený tým nemám, ale celkem urputně nesnáším Spartu a Chelsea, kvůli jejich rasistickým fanouškům. Každopádně na počítači mě to hrozně baví, začínal jsem u Actua Soccer, vrchol si prožil asi u RTCW France 1998, nejvíce času jsem ale strávil u „psa.“ S kamarádem jsme měli tehdy takový rituál, stavil se vždy ve středu, dal si mezi dveřmi cigáro, šel se vykadit a pak jsme hráli PES na tři vítězné zápasy. U toho jsme probrali život a zpravidla se i pohádali, kdo víc podvádí. Teď jsme oba fotři a když dáme pár piv jednou za měsíc, je to hodně. Spíš než na samotnou hru (FIFA je dnes mnohem lepší) vzpomínám tehdejší bezstarostnost, když člověk neměl větší problémy než pětku z matiky.
20 Realms of Arkania III: Stíny nad Rivou
Jsou lepší RPG, ale tohle tehdy jako jedno z mála umělo česky.
Ani zdaleka to není nejlepší zástupce žánru klasických „dungeonů“, vlastně jsem tu hru tehdy nesnášel. Jenže marná sláva, jednak obsahuje jeden z nejlepších soubojových systémů, který byl kdy navržen, a pak má naprosto geniální příběhový twist na konci. Představte si, že si desítky hodin vylepšujete svoji partu a hledáte jí co nejlepší vybavení, jen aby vás na konci zmenšili a nechali nahaté pobíhat v zadnici pavoučí královny. Miluju videohry!
21 Death Stranding
Death Stranding se lidé vysmívají, že jde prý o simulátor poštovního poslíčka. A mají pravdu.
Tento myšlenkový pochod mě zavedl k Hideu Kojimovi, jehož Death Stranding sem chronologicky nepatří, ale nebudeme přeci bazírovat na detailech. Popravdě řečeno, celá tvorba tohoto japonského vývojáře mi byla naprosto ukradená a jelikož jsme tehdy v redakci měli jeho největšího fandu na světě, Death Stranding jsem v průběhu jeho dlouholetého vývoje vůbec nesledoval. Jenže Martin tehdy nečekaně utekl ke konkurenci (žádné drama, odchod byl v dobrém a máme se rádi, nebo aspoň já ho mám rád), a tak jsem se o hru musel postarat já sám. A bože, jde o jeden z nejsilnějších zážitků mého života. Lidé si myslí, že recenzování je sranda, ale ve skutečnosti většinou potřebujete přes den psát články a hrajete jen po večerech. Tehdy jsem si ovšem vzal „pracovní volno,“ nakoupil pár baget a lahví vína a na tři dny se zavřel v místnosti a jen hrál a spal.
