11 Planescape Torment
Ano, opravdu si myslím, že se Hemingway přeceňuje.
Jestli něco opravdu miluji, tak jsou to „eRPéGéčka“ postavená na isometrickém Infinity Enginu. Nejvíce času jsem určitě strávil ve dvou dílech Baldur’s Gate, ale marná sláva, nejraději vzpomínám na Planescape Torment. Naprosto geniálně napsaná hra, která bez přehánění zásadně změnila pohled, jakým nahlížím na okolní svět. Pamatuji si, že jsem tehdy musel do školy číst román Komu zvoní hrana od Hemingwaye a jeho banální dialogy mě vyloženě iritovaly v kontrastu s tímto téměř filosofickým dílem, které jsem tehdy konzumoval se slovníkem v ruce. Díky Planescape jsem si uvědomil, že nemusím a vlastně ani nechci mít rád to, co mi nutí „moudřejší“ dospělí. A že pokud někdo ve hrách vidí jen zábavu pro hlupáky a ztrátu času, tak je to jeho chyba, ne moje, a já se nepotřebuji nikomu obhajovat.. Asi mě ale hra trefila ve správný čas, když jsem loni dohrál Torment od stejných autorů, celkem to po mě sklouzlo.
12 No One Lives Forever
Něco jako Hallf-life, jen vtipnější
Half-life je obecně brán jako etalon příběhových stříleček z vlastního pohledu, za mě ale v tomto žánru existují i lepší hry. Tak například celá série Jedi Knight nebo špionská parodie No One Lives Forever. V mém srdci má tato hra speciální místo, protože byla tou první, kterou jsem pařil tak intenzivně, až mě z hraní vyrušilo ranní slunce.
13 Posel smrti
Posel smrti je nejlepší česká adventura. Tečka.
Že je nejlepší českou hrou všech dob Mafia, je úzus, který se ani já neodvažuji zpochybňovat. Ale nesouhlasím s ním. Minimálně co se dabingu týče je hororová adventura Posel smrti daleko kvalitnější, o výpovědní hodnotě jejího příběhu ani nemluvě. Jedna z mála her, která má skutečně promyšlené finále a autoři nespoléhají na to, že se do konce skoro nikdo nedostane.
14 Deus Ex
První díl vypadá hnusně, ale nabízí toho víc, než moderní pokračování.
Naprostý vrchol herního designu. Už jen ta první mise, ve které musíte eliminovat teroristy, kteří obsadili Sochu svobody, nabízí tolik možností, že by to dnešním hrám vystačilo na několik pokračování. Dodnes si pamatuji, jak jsem se tehdy dostal do stanice rebelů a byl jsem úplně odpálený z toho, že chvíli nikoho nemusím zabíjet a můžu si jen tak chodit a povídat s lidmi. Jako zřejmě jediný člověk na světě mám rád i druhý díl, zato pozdější Mankind Divided a Human Revolution jsou za mě těžce béčkové záležitosti.
15 Gothic
Druhý díl je o dost lepší. A také o dost těžší.
Toto RPG jsem kdysi vyhrál v nějaké soutěži a vlastně z toho neměl až tak úplně radost. Hra se na mém tehdejším PC sotva hýbala, navíc mě hned v úvodní lokaci neustále zabíjelo přerostlé kuře. Jenže pak jsem se jednou hecnul a dokázal se ponořit do jejího nekompromisního světa a bylo hotovo. Druhý díl je podle mě ještě daleko lepší, zároveň je však asi mým největším herním traumatem… ať jsem se snažil sebevíc, nikdy jsem nedokázal porazit zmrzlého draka, takže jsem hru nikdy nedohrál.
Až dokončím článek, začnu psát výpověď, kdo by mě vůbec po tomto přiznání ještě mohl brát vážně?
