Milovníci série Warlords, kteří v uplynulém půlroce zapomněli číst Bonusweb či nějakého jeho papírového bratra, teď pravděpodobně čekají, že se na světě objevil další díl jejich oblíbené "tahovky". Bohužel je musím zklamat. Warlords Battlecry je pravá a nefalšovaná real-timeovka. Rozhodně to však není na škodu.
Na poli počítačových her je současným trendem prolínání žánrů. Střílečka se mísí s adventurou, adventura s RPG a RPG se strategií. Následkem těchto řekl bych až incestních vztahů vznikají žánrové hybridy, které nejsou ani ryba ani rak. Na toto míšení doplácejí hlavně "menšinové" herní žánry - adventura jako samostatný žánr až na českou úchylku v podstatě zanikla, tahové strategie slavných jmen jsou zjednodušovány na úroveň, kdy je dle představ autorů může hrát každý vůl, a klasické real-timeovky se stěhují do 3d enginu, neboť programátoři došli k názoru, že díky možnosti (a někdy bohužel nutnosti) přibližovat či oddalovat terén a točit s kamerou do všech světových stran stoupne hratelnost jejich hokuspokusů o sto procent. Warlords Battlecry je dle mého názoru dalším plodem snahy přiblížit lidem, kteří do rozjetého vlaku počítačových her nastoupili teprve nedávno, starou herní hvězdu, která kdysi vládla "dvaosmšestkám". Tahová strategie se změnila na real-timeovku se vším všudy, což může skalním příznivcům série Warlord připadat jako svatokrádež. Kupodivu se však dílo podařilo a Warlords Battlecry si i ti skalní hráči mohou zahrát bez obav a s chutí.
Výše zmíněné prolínání žánrů se uplatnilo beze zbytku - přesto, že se jedná o klasickou real-timeovku připomínající ze všeho nejvíce Warcrafta, RPG-prvků je tu jako máku. Naštěstí autoři nepodlehli 3d šílenství, a tak alespoň klasický přehledný pohled z ptačí perspektivy na spritové figurky a efektní bitmapy zůstal zachován. Pokud někteří zoufalci stále ještě lomí rukama a hořekují nad tím, že další klasická hra se změnila k nepoznání, určitě je uklidní informace, že firma SSG pracuje na titulu Warlords 4, což bude skutečné pokračování série tahových strategií.
Battlecry je na první pohled RTS čistá jako studánka. Je třeba stavět budovy a upgradovat je do aleluja, trénovat stále nové a nové jednotky a věnovat se těžbě surovin, bez kterých se budování a trénink provádět nedá. Že se ale o obyčejnou RTS nejedná, zjistí hráč velmi záhy. Když se totiž pustí do první mise, nečeká ho stručný brífink, nýbrž výběr hrdiny. Ten může pocházet z osmi ras (lidé, elfové, trpaslíci atd.), vyniknout v šestnácti oborech (válečník, alchymista, kouzelník...) a používat některé z osmdesáti kouzel. Hrdina je v podstatě nesmrtelná postava. Pokud hrajete jednotlivé mise, v případě hrdinovy smrti můžete v klidu dohrát hru bez něj, i když jste připraveni o řadu výhod, o kterých se ještě zmíním. Pokud hrajete mise v kampani a hrdina je skolen, je třeba začít misi znovu. Nicméně i za prohranou bitvu získává hrdina krapet zkušeností. Hrdinu lze tedy nezávisle používat v jakémkoliv herním módu, kampani, jednotlivých misích a multiplayeru, přičemž získané zkušenosti a vybavení se plynule přenášejí z jedné hry do druhé.
Co se týče praktické činnosti hrdiny v misi, brzy se stane daleko větším tvrďákem než sériově vyrábění vojáci. Jednak se mu vylepšují základní vlastnosti, jednak se může v ruinách starých chrámů napakovat magickými zbraněmi a kouzelnými prsteny, které jeho statistiky zas o nějaký kousek vylepší. Další jedinečnou vlastností hrdiny, a řekl bych že právě toto je nejoriginálnější prvek celé hry, je schopnost vylepšovat statistiky obyčejných jednotek, které se pohybují v jeho blízkosti. Chcete-li vědět, jaký je hrdinův vysílací rádius, stačí stisknout klávesu "R" a kolem něj začne fungovat jakýsi radar. Navíc u vojáčků, kterým hrdinova aura dodává sílu, se objeví jakési ligotavé žluté světélko. Nezanedbatelnou výhodou hrdiny v kampani je možnost nákupu jednotek, které s ním pak přecházejí z mise do mise, přičemž se jejich bojeschopnost zkušenostmi samozřejmě zvyšuje.
Co se týče tradičních prvků RTS, je nutné postavit základní domek, od kterého se odvíjí další stavba. Tento domek je třeba upgradovat na vyšší a vyšší úroveň, čímž se získá přístup k dalším budovám a potažmo tréninku ještě lepších vojenských jednotek. Esenciální jsou čtyři suroviny, které se dají získat jednak poctivě dolováním, jednak méně poctivě demolicí a následným vyloupením dolu nepřátelského. Má-li hráč dost jedné suroviny a nedostatek druhé, může postavit tržiště a směňovat. Osobně ale považuji čtyři suroviny za příliš mnoho a jejich směňování za pouhou činnost pro činnost. Zdá-li se vám, že máte surovin nazbyt, můžete stavět i obranné věže, do kterých je třeba umístit osádku. Platí však, že nejlepší obrana je útok a spíš než masakrovat útočníky u věží se vyplácí podnikat náhlé výpady na nepřátelské doly.
Dalším klasickým RPG prvkem jsou jedinečné vlastnosti a schopnosti různých ras, které činí hru velmi variabilní. Pro mě osobně je nejlepší "specialitkou" bystrozrakost minotaurů. Díky nim je možno zcela eliminovat známý efekt "fog of war", který brání zpozorovat příliš dalekého nepřítele. Nejen vlastnosti ras, nýbrž i jednotek jsou nepřeberné. Kupříkladu draci způsobují u nepřítele zděšení, což se projevuje tím, že postižené jednotky prostě zdrhnou, a navíc rychlost poklesne o čtyři body. Démoni zase připraví protivníka o všechny bonusy a brnění. Jednorožci pro změnu nepřítele zpomalí na polovinu jeho tempa a znemožní jakékoliv útoky na dálku. Samozřejmě ne každý hráč je Einsteinem připraveným okamžitě spolknout desítky údajů a statistik. V tom ale pomáhá výborný soubor tutoriálů a fakt, že kampaň se rozvíjí opravdu pozvolna, takže hráč se postupně zaučí.
Vzhledem k tomu, že multiplayer je v tuzemsku stále záležitostí nemnohých, zmíním se z herních módů blíže pouze o kampani. Nejmenší jednotkou kampaně jsou mise, které jsou poskládány do epizod. Mise bohatě čerpají z toho nejlepšího, co žánr RTS nabízí. Obecně platí, že nechybí ani ty stavěcí, kdy je nepřítel smeten přívalem nově vybudovaných jednotek, ani ty akční, které je třeba řešit s omezenou skupinou všeho schopných gerojů. Po druhé epizodě dostane hráč na výběr, zda se dále vydat cestou světla či vstoupit na stezku temnoty. Bez ohledu na morální postoje hráče doporučuji vzhledem k úžasné variabilitě hry obojí. Abych nezapomněl, samozřejmě nechybí příběh. Na to, že existuje, jsem si ale zpravidla vzpomněl jen na začátku a na konci mise.
Co se týče technické stránky, hra se dá přepnout až do rozlišení 1024x768, ale je nutné se připravit na to, že doporučený hardware se pohybuje někde okolo Pentia 2 s 64 MB RAM. Grafika je výborná, ale až na některé originální animace jednotek ve chvíli, kdy nemají co dělat (kostlivci pohazující si mečem), žádné překvapivé originální efekty nenabízí. Hudba je patřičně hřmotná a majestátní, namluvení profesionální.
Z výše uvedeného vyplývá, že Warlords: Battlecry je titul, kterému se vlastně nedá nic vytknout. Proto mohou být překvapeni čtenáři, kteří už zabrousili očima na konečný verdikt, a zjistili, že jsem nadělil "pouhých" 80 procent. Důvodem je fakt, že Battlecry mě i přes některé nesporně originální prvky nedokázal zaujmout na dobu delší, než je nutná pro napsání poctivé recenze. Teoreticky by se přitom měl hráč octnout v dvojitém zajetí herního kouzla. Jednak by měl upadnout do onoho vytržení známého z RTS, kdy v základně přibývá budova za budovou a armáda se i přes útoky podlého nepřítele pomalu rozrůstá, jednak by měl upadnout do vášnivé touhy vypiplat si svého hrdinu až k nezdolnému frajerovi ověšeném nejlepšími amulety a zbraněmi. Bohužel, ani RTS kouzlo, ani RPG kouzlo se mě v tomto případě nezmocnilo. Navíc jsem po celou dobu hraní trpěl utkvělým pocitem, že to všechno jsem už v nějaké RTS či v nějakém RPG zažil. Možná se však jedná pouze o stihomam a neomylný symptom toho, že trpím syndromem znaveného recenzenta.
| Warlords: Battlecry | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
