Originální, český simulátor vlakového dispečera Rail Route, o kterém jsme poprvé psali již v létě 2022, se konečně posunul z fáze předběžného vývoje do plné verze a my jsme opět tu, abychom posoudili, jak se hra po dva a půl roce změnila a zda naplnila svůj index očekávání, který jsme tehdy nasadili hodně vysoko.
Vzhledem k tomu, že je toho mnoho o čem mluvit, nebudu ctěného čtenáře příliš dlouho napínat a rovnou potvrdím, že ano. Rail Route je pořád skvělá zábava a v mnoha ohledech vyspělejší, než jak na nás působila při psaní prvního článku.
Zdá se, že se hra těší úspěchu i u těch, kteří si ji zakoupili, o čemž vypovídá přes tisíc uživatelských hodnocení na Steamu, z nichž po celou dobu bylo vždy více než devadesát procent pozitivních. A i ty negativní navíc povětšinou připouštějí, že jde o velmi zábavnou hru. Podle velikosti komunity (13 tisíc členů) se i prodeje zdají být na poměry miniaturního nezávislého studia velmi uspokojivé.
Sám jsem po napsaní předchozího článku strávil v Rail Route dalších šedesát hodin a ke hře jsem se v v měsíčních intervalech nějakou dobu vracel, ač po čase převládly jiné tituly. Hodiny, které lze v simulátoru odehrát jednoznačně ospravedlňují jeho cenu a každý, koho téma oslovuje, v ní jistě stráví vyšší desítky hodin, ne-li stovky. A to se vztahuje i na ty, co titulu na Steamu dali palec dolů.
K tomu je třeba ještě dodat, že se Rail Route velmi dobře hodí k uvolňujícímu hraní během poslechu podcastů a podobných aktivit, protože jeho tempo si každý může určovat sám. Zároveň má i jistou kvalitu, která je tak uspokojivá pro ty z nás, kdo máme určité mírné obsedantně kompulzivní sklony. Zkrátka je něco velmi naplňujícího na přehazování výhybek a sledování vláčků, které se následně po vytyčené trase lopotí.
Pojďme se ovšem už podívat, co přesně je obsahem tohoto simulátoru, co je v něm nového a jestli jde, o změnu k lepšímu či k horšímu.
Tedy jak už z úvodu vyplývá, v Rail Route jde hlavně o organizaci vlakových spojů na spletité síti tratí a stanic, technicky vzato je to simulátor, který ovšem nachází dobrou rovnováhu mezi realističností a hratelností. Kromě ovládání výhybek, návěstidel a zabezpečovacích systémů v manuálním i automatickém režimu je hra v nekonečném režimu také o budování zmiňované sítě, které už sice tolik realistické není, ale zato o to více uspokojivé a motivující.
Jelikož má hra české kořeny, bude systém domácím fandům železnice důvěrně známý a jistě si velmi užijí mapu Prahy nebo Brna. Plná verze také konečně přináší téměř úplnou českou lokalizaci, byť tu a tam se stále nějaké anglické texty vyskytnou a mluvené slovo nadále zůstává anglicky s českými titulky. Je to trochu s podivem, ale musíme mít na paměti o jak malé studio jde. Autorům navíc můžete s dopřeložení zbývajících útržků textu skrze odkaz ve hře pomoci.
Hra je stylizovaná velmi minimalisticky, ale navzdory tomu grafika a animace nepůsobí nudně. Ve srovnání s předchozí verzí vzhled uživatelského rozhraní sice trochu utrpěl, na první pohled působí mnohem roztříštěněji a minimalistický vzhled sítě kolejí dojem trochu kazí. Za sebe však mohu říci, že i když se mi původní design také líbil více, nový dokáže poskytovat více stěžejních informací, které usnadňují vlastní práci dispečera. Můžeme doufat, že se v reakci na odezvu hráčů některé z budoucích aktualizací dočkáme ještě lepšího uhlazení, nicméně, i v současné podobě platí, že jakmile se člověk do hry trochu dostane, celkovému zážitku to příliš neškodí.
Asi nejvýraznější novinkou je objemné rozšíření příběhu hlavní kampaně, ze kterého mám ovšem smíšené pocity. Na jednu stranu do hry přináší potřebnou další rozmanitost, kdy je opakující se herní cyklus nepravidelně přerušován různými událostmi (např. různé výzvy na upravené mapě či dialog s protagonisty příběhu), ovšem na druhou stranu mi celý příběh připadal dost přitažený za vlasy, místy až trochu trapný. Více mě bavil nekonečný režim hry bez příběhu, na druhou stranu příběhová kampaň obsahuje tutoriál, který se někdy hodí, i když je v této podobě neúměrně dlouhý a často hůře srozumitelný.
Naštěstí se téměř vše důležité dá vyčíst přímo ve hře a existují také s láskou vedené wiki stránky, takže celkově nemohu říci, že bych se při chápání zdejších specifických pravidel potýkal s nějakými zásadnějšími problémy. Nelze však popřít, že aby člověk tuto hru mohl hrát dobře, bude třeba nějakou tu mozkovou buňku na chvilku zapojit, na což ne každý má vždy náladu.
Kromě příběhu hra narostla i co do počtu různých technických vylepšení a vychytávek, které lze za utržené peníze a body odemykat. Jejich odemykání vystačí na velmi dlouhou dobu, aniž by vyvolávalo dojem nadměrné dřiny („grindu“), což považuji za nejvýznamnější zlepšení oproti původní verzi.
Asi nejvýraznějším novým doplňkem v této kategorii je technologie posunu, která je u vlaků čekajících ve stanicích na další službu umožňuje uklidit na k tomu určené koleje, aby nepřekážely ve stanici. Významně se také zlepšily možnosti pokládání kolejí, kdy určitá křížení a umístění návěstidel, která dříve k mé jisté frustraci nebyla možná, nyní již možná jsou.
Kromě map příběhového a nekonečného režimu a možnosti vytvářet vlastní mapy jsou zde i režimy Rush Hour a Jízdní řád, s různými výzvami, kde člověk tratě vůbec nebuduje nebo buduje jen omezeně, a pouze se musí vypořádat s různými zajímavými dopravními situacemi či nástrahami.
Rail Route vyniká i svou melancholickou, atmosferickou hudbou, která už se nyní díky novým skladbám tolik neopakuje, a lze ji získat i samostatně
Díky tomu že hra běží na enginu Unity, zahrají si ji i uživatelé Linuxu a macOS a mnozí hráči určitě ocení i podporu gamepadů, byť ta je poněkud krkolomná a už z podstaty hry se k jejímu ovládání příliš nehodí. Obsahu je tak za momentálně zvýhodněnou cenu zhruba 500 korun víc než dost.
Hře se ani při jejím vydání bohužel nevyhnuly nějaké mouchy. Stalo se mi například, že přestalo být možné klikat a hru tak šlo shodit jedině přes správce úloh. Správa uložených pozic je tak matoucí, že jsem se hodnou chvíli velkou část vůbec nemohl najít. V tutoriálu se snadno stane, že zůstane zamčená výhybka, kterou je pro pokračování třeba přehodit a nezbude, než se vrátit o několik kroků zpět. Trochu nepochopitelná se mi zdá také nutnost potvrzovat nákup nových technologií klávesou E, když celý zbytek hry jde ovládat jen myší. Nepotěšila mě ani nutnost ručně přehazovat směr vlaků (po odemknutí technologie automatického otáčení) v mezistanicích, které nestojí na kusé (slepé) koleji. Ze zkušenosti vím, že v praxi obvykle strojvedoucí ví, když má v nějaké stanici přejít na druhé stanoviště, a nepotřebuje k tomu být nikým vyzýván. Ale to jsou všechno detaily, které nijak zvlášť můj požitek z hraní nenarušily.
Na závěr mohu tedy s potěšením konstatovat, že Rail Route je stále skvělá a velmi originální hra, která dělá čest českým vývojářům a bezesporu najde své publikum. Nejen nutně mezi fanoušky železnice. Hra je náročná i uklidňující zároveň však umí poškrábat takové to lehce autistické svědění, které se u mnoha hráčů vyskytuje, což má zase za následek poměrně výraznou návykovost.
