RECENZE: Vynikající Little Nightmares působí jako noční můra vegetariánů

Vedle velkých herních trháků tu každý rok máme několik zdánlivě nenápadných projektů, které za nižší cenu nabízejí skromnější obsah. Ty méně kvalitní okamžitě zapadnou, pár vyvolených se však trefí do černého. A aktuální hororově laděný titul Little Nightmares je přesně tou druhou variantou.

Little Nightmares je prvním samostatným projektem vývojářů z Tarsier Studios. Jejich tým se dosud podílel na vývoji exkluzivních titulů LittleBigPlanet a Tearaway Unfolded, určených pouze pro konzole PlayStation. Tentokrát však autoři zvolili přesně opačný tón, než jaký byl pro jejich předchozí hry typický. Ty tam jsou veselé barvy, primitivní příběh a rozjuchané melodie, s Little Nightmares přichází na řadu dusná atmosféra, tajemno, napětí a nejednoznačně vyprávěný příběh.

Little Nightmares

Strašení na majáku

Ve hře ovládáte postavičku ve žluté pláštěnce, která svým drobným vzrůstem připomíná malé dítě. Vaším úkolem je uprchnout z jakési majákovité stavby hrůzy, jejíž obyvatele lze asi nejlépe charakterizovat jako takovou menší armádu věčně nenažraných otesánků. Abyste tomu rozuměli, mezi vašimi nepřáteli v Little Nightmares dominují skutečně nechutné humanoidní bečky sádla, které funí, kvičí, žerou, žerou a zase jen žerou.

Příběh se řadí k takovým, které spíše cítíte, než zcela chápete. Ve hře se sice hojně frká a ječí, artikulované slovo nebo text byste v něm však hledali marně. Centrálním motivem je hlad, a pokud budete pozorní, tak na vaší cestě za svobodou zpozorujete jisté indicie, které vám napoví, co se kolem vás děje. Zůstane však u dohadů a je na samotném hráči, aby si dění interpretoval po svém. Hra tak připomene mysteriózní tituly jako Journey, Limbo nebo Inside.

Little Nightmares

A právě loňský Inside působí jako nejbližší příbuzný Little Nightmares. Ani náhodou to však není laciná kopie. Tak především hra hojně využívá třetí rozměr. Ačkoliv se na první pohled zdá, že je to klasická plošinovka, kde chodíte prostě buď doleva, anebo doprava, jednotlivé lokace mají hloubku, a vy se tak můžete pohybovat do všech směrů. Hru to zásadně ovlivňuje.

Možná se budete rozčilovat, že občas přijdete o život, protože to například při úprku našijete do zdi. Nebo při balancování na úzké plošině prostě šlápnete vedle a sletíte dolů. Ale to všechno přispívá k napětí a vy se zkrátka musíte mít více na pozoru. Nikdy vás přitom smrt nehodí příliš zpátky, byť checkpointy zde nejsou úplně na každém kroku, jako tomu bylo v případě Inside nebo Limba. Berte to jako jistou formu penalizace a motivaci pro opatrnější hraní.

Little Nightmares

S prostorovostí se pojí i větší možnosti při postupu hrou. Pokud se například schováváte před slídícím monstrem, máte zpravidla více možností. Několikrát jsem také zaznamenal, že dosáhnout vyvýšeného místa, které vás zavede dál, lze více způsoby. Na plno věcí totiž můžete vyšplhat. A pak tu jsou skryté místnosti a další nepovinné prvky, jejichž hledání mě v Little Nightmares kupodivu bavilo.

Mezi tyto aktivity patří zapalování luceren, rozbíjení figurín a především chytání menších postaviček, které před vámi berou do zaječích. To všechno působí sice na papíře jako klasicky zbytečná hromada sběratelských předmětů, ale zde je to všechno krásně zapracováno do celkového designu prostředí. Objevovat skrytá tajemství a zákoutí hry je zábava sama o sobě a možná narazíte i na lehkou indicii týkající se příběhu hry.

Little Nightmares

Chodí pešek okolo

Možná budete překvapeni, ale Little Nightmares se od Inside a Limba liší také hratelností. Hra daleko více cílí na hráčovu schopnost vyhýbat se nepřátelům, než na řešení hádanek založených na fyzice. Tedy ne, že by takové rébusy ve hře chyběly úplně, jsou však velmi jednoduché a většinou nepříliš důmyslné.

Ale nebojte se. Vyhýbání se monstrům zde nepředstavuje stereotypní, dokola se opakující činnost na stále stejném principu. V Little Nightmares budete muset neustále přemýšlet a snažit se nalézt způsob, jak nepřátele obelstít. Jednotlivé situace se liší, ale obecně vzato vyžadují opatrnost, hbitost, správné načasování i orientaci v prostoru.

Hra běží na Unreal Enginu 4 a vypadá skvěle. Možnost kdykoliv si na okolní prostředí posvítit zapalovačem dává vyniknout všemožným stínům a skvostně hnusné prostředí je plné nejrůznějších detailů. Menší předměty můžete zvedat a házet a herní fyzika funguje na výbornou. Stavba, ve které se nacházíte, se během hry neustále naklání ze strany na stranu, na což jednotlivé prvky v prostředí náležitě reagují.

Typů monster není moc, zato se náramně povedly. Působí jako groteskní karikatury zlých postav z animovaných filmů nebo loutkových divadel. Působí hrozivě i zároveň vtipně.

Little Nightmares

Ohledně prostředí a jednotlivých úrovní toho nechci prozrazovat příliš, ale připravte se na hodně „masitý“ zážitek. Řekněme, že Little Nightmares rozhodně není vegan-friendly. Jedinou výtku tak mám k animacím, které nepůsobí tak úžasně plynule, jako tomu bylo u již několikrát zmiňované hry Inside. Ne že by byly vyloženě špatné nebo ošklivé, jsou ale trošku topornější. Konkurence mě prostě rozmazlila.

Ruku v ruce s grafikou jde i zvuk. Pokud můžete, určitě hrajte ve tmě se sluchátky a s hlasitostí vyšroubovanou zásadně do zdravotně nedoporučovaných výšin. A připravte si ostrý kuchyňský nůž, abyste měli tu atmosféru čím krájet.

Dohrání Little Nightmares mi zabralo pět hodin. Ačkoliv bych uvítal pár úrovní navíc, po celou dobu jsem se opravdu velmi dobře bavil a pravděpodobně si ji pustím znovu, abych prozkoumal každé její zákoutí. Dodávám, že hru lze pořídit za cenu kolem 550 korun.

Je přitom velmi snadné Little Nightmares doporučit úplně každému. Skvěle se hraje a vypadá nádherně. Nebudete u ní umírat strachy jako u Amnesie nebo Outlastu, napětí a atmosféry má ale přesto na rozdávání. Nezažijete u ní dlouhé zákysy, na druhou stranu to však není ani triviální zívačka. Uspokojí hráče hledající krátkodobý lineární zážitek i ty, kteří ve hrách prozkoumávají každý kout. Je prostě výborná. Užijte si jí a dobrou chuť.