RECENZE: FIFA 23 je důstojné rozloučení se sérií, ale nákup si rozmyslete

Letošní ročník je posledním dílem zavedené série, který Electronic Arts ještě vydají pod názvem FIFA. Přináší spoustu dílčích vylepšení, kterých si lze všimnout i přímo na hřišti, pokud však patříte spíš k občasným hráčům, můžete tentokrát klidně vynechat.

Po třiceti letech už se z toho stala taková milá tradice. Na přelomu září a října vydávají Electronic Arts novou Fifu, novináři marně hledají způsob, jak ji zrecenzovat a moc se neopakovat, internetová fóra se prohýbají pod náporem rádoby vtipných komentářů o předražených aktualizacích soupisek a žebříčky prodejnosti přepisují nové rekordy. Letos je tomu tak ovšem naposledy, pro EA je totiž tento díl tím posledním, který pod názvem FIFA vyjde.

Fotbalisté jsou si v nové Fifě docela podobní. A to nejen ti nejslavnější.

Slavné herní vydavatelství totiž s Mezinárodní federací fotbalových asociací nedokázalo najít společnou řeč, a než aby jí platilo za čtyři písmenka na krabici miliardu dolarů, změní příště název hry na EA Sports FC (více viz náš článek). Těžko odhadnout, jak tato změna nakonec dopadne: na jednu stranu sice přijdeme o licenci na Euro i Mistrovství světa, na stranu druhou se licence na jednotlivé ligy stejně dávno řešily separátně (a proto tam také není ta česká) a EA se uvolní ruce i rozpočet, což by mohlo přinést do stagnující série i zajímavé změny.

Tak trochu jsme proto očekávali, že letošní ročník bude ryze překlenovací a vývojáři si všechny novinky schovají až na příště. Naštěstí nás ale ještě letos čeká Mistrovství světa v Kataru, které je jakýmsi vyvrcholením čtyřletého cyklu, a tak se vývojáři na letošní ročník tak úplně nevykašlali. Ne tedy snad, že by šlo o zásadně jinou hru, celkově ale jde říct, že FIFA 23 je jedním z těch povedenějších ročníků.

Grafika je parádní, ale během zápasů si ji moc nevychutnáte.

Změny jsou totiž viditelné i přímo na trávníku. Nová verze systému HyperMotion, který se na principech strojové inteligence stará o co nejrealističtější přechody mezi animacemi, zase o fous vylepšila celkový dojem ze hry. Různé typy sprintování, odvázané od statistik každého fotbalisty (rychlá akcelerace versus dlouhá výdrž), dávají vzniknout mnoha oku lahodícím situacím. Spousta práce byla vynaložena i na standardní situace, u trestných kopů nebo rohů si tak nově můžete vybrat i to, ve kterém místě chcete míč trefit, což mu pak zaručí specifickou rotaci a směr. Skvělá je i možnost částečně ovlivňovat přepínání hráčů, takže už se vám ve stresových situacích nebude stávat, že vám počítač nabídne někoho jiného, než po kom aktuálně toužíte. Tedy samozřejmě že se to stávat bude, protože chvilku trvá, než to přejde do krve, ale tentokrát už namísto „blbé mašiny“ budete moct nadávat tak akorát sobě. Přibyl i nový druh střely – „power shot“, který vyžaduje dostatek času, pečlivé míření a odpovídajícího borce. Výsledkem jsou však nechytatelné pumelice.

Změn ve hře je dost a nejsou jen ryze kosmetické, bohužel však neléčí všechny neduhy. Jako ten největší osobně vnímám až příliš rychlé tempo hry, které vede k vyloženě hokejovým výsledkům typu 5:3 a podobně. Že by během týdenního recenzování nějaký zápas skončil obyčejným 0:1 si asi ani nevzpomenu. Ano, pokud hrajete sami, tak lze mnohé vyřešit nastavením v menu, v online hrách však platí jednotná pravidla.

Díky technologii HyperMotion 2 vypadají všechny animace daleko přirozeněji.

Pokud rádi hrajete kariéru, určitě oceníte možnost „přeskakovat“ jen na klíčové momenty zápasů. Novinky se samozřejmě nevyhnuly ani nejoblíbenějšímu režimu Ultimate Team, ve kterém sbíráte kartičky fotbalistů a snažíte se z nich sestavit ideální tým. Tady byla kompletně přepracována chemie mezi jednotlivými fotbalisty, která je nyní daleko jednodušší a srozumitelnější.

FIFA 23 je vůbec vůči nováčkům extrémně vlídná. Existuje zde něco jako „tutoriál za běhu“, v němž vám během běžných zápasů hra dává různé výzvy, a po osvojení základních pohybů se naučíte i pokročilejší funkce jako kličky, centrování do volného prostoru nebo úmyslné „propadnutí“ přihrávky. Kromě toho vám virtuální trenér dává připomínky k vašemu stylu, což pak pomůže ke zbavení se některých zlozvyků. Na pilování útočných manévrů tu pak opět jsou kratičké předpřipravené scénáře, díky nimž můžete do zblbnutí drilovat i standardní situace nebo střely z dálky.

Během trestných kopů je nově možné určit, kam přesně chcete míč nakopnout.

A pak je tu ženský fotbal. Tomu v EA věnovali obrovskou pozornost, dokonce poprvé v historii na obalu fotbalové hry najdeme i fotbalistku. I když aspoň podle achievementu „odehraj jeden mezinárodní ženský zápas“ tuto možnost zatím vyzkoušelo pouhých pět procent hráčů, dali si s tím vývojáři obrovské množství práce. Ženské fotbalistky tak nejsou jen „přeskinovaní“ muži, ale dočkaly se vlastního motion capturingu.

Silnou stránkou Fify jsou opět licence – kromě sedmi set týmů z třiceti lig z celého světa tu máme třeba i Ligu mistrů (včetně takových detailů, jako je losování z osudí) a plnou podporu nadcházejícího mistrovství v Kataru. Do hry se dokonce po letech právních tahanic vrátil i Juventus Turín.

Celkově jde říct, že FIFA 23 je příjemným překvapením a záleží jen na vás, jestli se vám do ní chce investovat. Pokud si jen tak občas kopnete s kamarády u pivka, asi bych letošní ročník moc nehrotil. Pokud jste ale propadli režimům jako FUT a plánujete hrát dlouhodobě, tak všechna ta vylepšení v dlouhodobém hledisku určitě oceníte. Jako rozloučení s Fifou je tento díl důstojný – co přinese budoucnost, se teprve uvidí.