RECENZE: Cities: Skylines 2 je návykový nástupce legendární strategie

Budovatelská strategie Cities: Skylines 2 přináší řadu výborných vylepšení a lepší ovladatelnost. Zároveň to prozatím je jen základ, připravený na mnoho nadcházejících rozšíření. Obsahu zkrátka mohlo být víc. Při větším přiblížení města také pokulhává optimalizace.

Cities: Skylines si v roce 2015 právem získal srdce mnoha fanoušků budovatelských strategií. Podpora ze strany tvůrců trvala až doposud. Čas modernizace ale nadešel, a tak Paradox Interactive s Colossal Order konečně přináší plnohodnotné pokračování s dvojkou v názvu.

David vs Goliáš

Cities: Skylines vyšlo v roce 2015. Od té doby pro hru autoři vydali pár desítek DLC balíčků. V hodnotě, která posunula Cities: Skylines do žebříčků nejdražších her. Kompletní edici lze zakoupit za pořádných 380 euro a pokud započteme úplně všechna DLC i content creator packy, tak se dostaneme přes závratných 400 euro.

Pravdou je, že DLC vyřešila mnohé problémy, které jsem s jedničkou měl. Přidala větší výzvu v podobě katastrof, kdeco dopilovala a rozšířila. DLC je tolik, že narvat je všechna do jednoho města je prakticky nemožné. Pokud jde o obsah, který nyní druhé pokračování v sobě ukrývá, musí být každému jasné, že v porovnání se skoro dekádu svědomitě podporovaným prvním dílem, je to tintítko. Jelikož DLC nejsou přenositelná do druhého dílu, nějakou dobu tomu tak bude i nadále.

Přesto je velikost synonymem i druhého dílu. V prvním dílu, bez modů, šlo postupně odemknout 81 pozemků, na kterých šlo stavět. To nebylo až tak moc a hodně rychle se stalo, že už nebylo kam expandovat. Vzniklá koncentrovaná megapole byla sice funkční, ale o estetice se dalo polemizovat. Nedostatek místa pro stavění byl věčný problém budovatelských strategií, dost potrápil i v posledním Sim City. Engine hry měl také aspoň v době vydání problém v pozdních fázích hry. Toho počítání simulací bylo prostě moc.

Druhý díl vám dává šílených 529 pozemků, které lze postupně odemknout na deseti mapách, každá s odlišným klimatem, počasím i zdroji. Díky přebytku místa se tvůrci i pořádně rozšoupli s velikostí některých budov, mezinárodní letiště kupříkladu zabere víc, jak jeden pozemek a mnoho budov lze i modulárně rozšiřovat a vylepšovat.

Detailnější správa města už v základu

Novinek je samozřejmě víc. Porovnávat budu pouze v rámci základního Cities: Skylines bez DLC. Ani druhý díl se nemůže mírou výzvy rovnat čtvrtému dílu Sim City, kde k úspěšnému vedení města bylo nutností mikromanagovat prakticky každou ulici ve městě zvlášť. Pořád je to víc relaxační záležitost. Výpadek proudu, kontaminace vody nebo obecně špatný management by byl v Sim City 4 konečná.

Cities: Skylines 2

Cities: Skylines 2

Obyvatelé v Cities: Skylines 2 jsou mnohem tolerantnější a výpadky elektřiny, splašky na ulici nebo globální epidemii běhavky z kontaminované vody, vršení odpadků a pomalý odvoz zesnulých přecházejí s mávnutím ruky. Po řádění tornáda jsem se dostal do přesně takové situace a globální spokojenost města byla stále 100 %. Jediné, co obyvatelé vidí neradi, je zdražování služeb a zvyšování daní.

V Cities: Skylines 2 jsou nesnáze spíš menší výzvy a překážky na cestě k prosperitě a velikosti. Evoluce města už není jen otázkou počtu obyvatel, ale sbíráním xp. Každá dosažená úroveň vám dá technologické body, kterými lze odemknout nové budovy. Zároveň se automaticky s každou další úrovní města odemykají nové funkce, nařízení, zóny i budovy. Zkušenosti získáváte za růst obyvatelstva, spokojenosti a stavbu budov. Unikátní budovy si odemykáte plněním různých výzev.

Cities: Skylines 2 přeci jen trochu přitlačil v obtížnosti a komplexnosti na pilu. Hra i v základu nabízí katastrofy, které si můžete vypnout při startu mapy, ale ochudíte se o nové budovatelské výzvy. Došlo i na docela propracovaný mikromanagement. Rozpočet neměníte v rámci jednotlivých budov, ale celých odvětví, máte možnost i tvořit specializované distrikty. To jsou vámi definované čtvrti, které mají své vlastní zákony, nařízení a mohou mít i přidělené speciální budovy. Jsou nadřazené globálním nařízení, která můžete uplatnit pro celé město.

Cities: Skylines 2

Pokud máte čtvrť, která vyloženě finančně strádá a přidělíte jí centrum pro rozvoj, bude se snažit obyvatele postavit na nohy. Takto lze i určovat školy nebo skládky odpadu. V praxi můžete mít pár budov, které mají opravdu velkou produkci odpadu. Tím, že jí přidělíte vlastní distrikt a popeláře, problém vyřešíte. Naneštěstí nejde vytvářet vnořené distrikty do už zavedených.

Detailní je i systém daní. Uplatňují se na jednotlivé zóny: rezidenční, komerční, industriální i kancelářské. Ale tím to nekončí. Rozdílné daně lze uplatnit i v rámci podřazených zón. U rezidenčního to ovšem funguje trochu nešikovně, ne podle typu domu, ale dosaženého vzdělání. Teoreticky lze podpořit snížením daní vysokoškolákům rozvoj, ale moc velkého rozdílu jsem si nevšiml. V rámci komerční a industriální zóny lze danit jednotlivé produkty a tím podpořit žádaný typ průmysl ve městě. Nejde měnit daně globálně v rámci komerční a kancelářské zóny menším a větším podnikům, což tvoří řadu komplikací. Mezi oběma typy je obrovský rozdíl. Některé věci nemůžete ovlivnit a bude vás to štvát.

Například turismus je pro mě doposud záhada. Návštěvnost jsem měl pár desítek tisíc turistů za měsíc, ale skoro nikdo nepřicestoval lodí, letadlem ani vlakem. Všechny meziměstské transporty přivážely zhruba tři desítky pasažérů. To vůbec nepomáhalo ulevit silniční dopravě. Postavil jsem i zatracené raketové centrum, všechny památky a mezinárodní letiště a atraktivitu města dostal na 100% a stejně jsem měl návštěvnost mezinárodního letiště jak v muzeu hřebíků. Kvůli tomu jsem měl ve městě jen jeden hotel a zácpy od turistů v každé ulici.

Cities: Skylines 2 má velmi složité vnitřní mechanismy, které vám rády zavaří. Úplně mi začal kolabovat industriální sektor, protože v komerčním se nestavěl dostatek specifických budov, které by ho podpořily. Nemohl sem s tím nic dělat. A tak jsem si pro radost postavil na druhém konci města metro. To fungovalo trochu jako mávnutí motýlích křídel, opět to nastartovalo ekonomiku. Proč? Nevím.

Předtím jediné, co lidé chtěli, byly rodinné domky. Svůj podíl na tom mají nedostatečně detailní filtry. Řeknou pouze něco a jen zřídka pomohou identifikovat problém. Například školství a vzdělanost má obrovský dopad na kvalitu průmyslu. Filtry vám zobrazí pouze pokrytí základními školami. Kde vám schází střední škola či vysoká, nemáte šanci z filtru zjistit. Naopak, v čem máte naprostý přehled, je produkce elektřiny, vody a odpadu. Tyto tři důležité služby můžete plně kontrolovat a tím je maximálně zefektivnit. Pokud máte nadbytek, je to i dobrý exportní artikl. Kdyby byly takto názorné filtry všude, město by bylo rázem utopií. Hra by si i zasloužila kromě sandboxu i scénáře, byť by to byly jen krátké mise určené k osvojení základů.

Cities: Skylines 2

Cities: Skylines 2

V rámci čtvrtí je možné i zakázat používání spalovacích motorů, nařídit třídění odpadu, omezit rychlost či dovolit vjezd pouze rezidentům. Dá se tím sice vyřešit problém s hlučností, hromadění odpadu, bezpečností a tak dále. Potenciál, který systém distriktů má, je naplněn jen zčásti. Udělat úplně odtrženou enklávu zbohatlíků se mi nepovedlo ani přes logická nařízení v rámci distriktu. Naopak, záměrně odtržená čtvrť s vlastní bezpečnostní bránou, byla plná mobilheimů. Rezidenti byli šťastní, ale chudí jak kostelní myši. Paradoxně těch pár bohatých, žijících v rodinných domcích, bylo nespokojených. I když byli obklopeni všemi možnými lákadly na zbohatlíky a excelentní péčí ze strany města.

Co mi na základní verzi Cities: Skylines 2 také schází je možnost utvářet charakter města. Máte sice na výběr stavět budovy evropského a amerického stylu, ale spíš než to mi chybí hlubší zaměření. V tom se mi pojetí posledního SimCity z roku 2013 zamlouvalo víc. Šlo se v něm specializovat a nabídlo i trochu té realistické budoucnosti. Rád bych si postavil plně soběstačné ekologické vesnice s řasovými bioreaktory, vertikální zelená města nebo klidně i zcela bouřlivý „Las Vegas“ styl nebo industriální peklo. Skrz systém distriktů by to bylo jednoduché.

Tuším, že něco takového bude obsahem DLC. Právě eko zaměření – Green Cities, je jedno z nejopěvovanějších rozšíření prvního dílu. Bylo by pěkné, kdyby autoři přidali víc věcí z košaté nabídky původních DLC, aby Cities: Skylines 2 nebyl tak okatá kostra, netrpělivě čekají na hromadu expanzí.

Úplnou novinkou v sérii je důraz na telekomunikační technologie. Kromě kanalizace a elektrického vedení musí mít vaše město i slušné pokrytí signálem. V uživatelském rozhraní najdete zcela nové podmenu. V něm jsou antény, serverovny a dokonce i poštovní služby. Jinak řečeno, další věc, která se rychle stane pro vaše virtuální občany samozřejmostí a zdrojem brblání, když zrovna nebude fungovat.

Dokonalé město

Co si živě pamatuji z prvního dílu, bylo zápolení při stavbě silnic. Druhý díl je v ovládání intuitivnější. Svou sofistikovaností a komplexností víc připomíná editor, než budovatelskou strategii. Ale díky zvládnutí všech pokročilých nástrojů se stane budování města a hlavně komunikací svižnější zábavou. S novými nástroji je i mnohem snazší udělat přirozenější zatáčky, nebo využít možnosti automaticky vytvořit celou čtvrť. Skvělé jsou i druhy silnic, které povolují vjezd pouze MHD a servisním vozidlům. Všechny základní vozovky v sobě mají i napojení na vodovod a elektřinu, což je další vítané ulehčení.

Cities: Skylines 2

Co mi ovšem stále chybí, je tlačítko pro krok zpět. Ač je ovládání pohodlnější, stále dochází k tomu, že něco umístíte nechtěně špatně. U budov není znázorněno, kde má být napojení na silnici nebo elektrické vedení, takže často stavíte pokus omyl. Tlačítko undo by hodně pomohlo i u úprav terénu, které jako jediné mají k intuitivnosti na míle daleko. Dost nešikovně zvolená je barevná paleta filtrů. Bílé překrytí mapy s bílým kurzem myši není nejšťastnější řešení.

Věčné kochání horizontem

Cities: Skylines 2 vypadají velmi dobře z dálky. Zblízka – jak v čem. Někde je míra detailu a péče obrovská a pokud se rozhodnete sledovat autobus jedoucí městem, není to tolik vzdálené od koukání na GTA. Doprava funguje, autobus používá blinkry, čeká na semaforech, na zastávce vystoupí a nastoupí pasažéři a u nehody zůstane v zácpě.

Jenže pak tu je například požár. Čekal, jsem, že aspoň hasičák začne hasit, ale on jen přijede k doutnající budově a puf, hotovo. Grafika má i své slabší chvilky. Vyloženě ohavné jsou produkční budovy. Jen si ukrojí kus země, ta zhnědne a na ní se postaví důlní věž. Skoro každá produkční budova, kterou lze postavit, vypadá jako skládka s ohavným flákem hnědé homogenní textury. Bohužel dolů, ropných vrtů a podobných budov budete potřebovat velké množství.

I možnost „stalkovat“ vaše obyvatele je spíš úsměvná. Sledováním jednotlivců můžete odhalit některé nedostatky města, ale i hry. Panáčci totiž neustále mění pohlaví i etnikum. Chvíli sledujete holohlavého vysokého gentlemana, a po vysednutí z auta je z něj korpulentní černoška, po návštěvě obchodu vyjde ze dveří vlasatý mladík. Hra si zachovává simulaci všech obyvatel, takže každý panáček má svůj domov, práci a celodenní rutinu, což je impozantní. Patrně jsou všichni i tajní špioni a mistři převleků.

Novinkou nejen vizuální, je střídání ročních dob. Města může pokrýt sněhová peřina, zhoršit tím stav vozovek a zvýšit nehodovost. Některá roční období i penalizují atraktivitu města a snižují turistický ruch. Zcela na efekt je polární záře která může rozzářit noční oblohu. Simulace však nejde tak daleko, že by kalkulovala i s vyššími výdeji elektřiny v zimě, což je promarněná příležitost.

Cities: Skylines 2

Cities: Skylines 2

Autoři se vytáhli po zvukové stránce. Když poprvé přerušilo rádiové vysílání zpravodajství, které přímo reagovalo na situaci ve městě, následováno rozhovorem s erudovaným sociologem, měl jsem chuť tleskat. Výborné jsou i „tweety“, vašich obyvatel ze kterých můžete zjišťovat názory.

Optimalizace je v pořádku, pokud moc nezoomujete. Sledování města z dálky nečiní hře problém, i když jde o metropoli přes půl herní mapy. Pokud se ovšem přiblížíte na úroveň ulice, dochází k dost nepěknému cukání. Autoři stále pracují na optimalizaci, zatím je zlepšení v nedohlednu. Pro hračičky je k dispozici foto a video režim a přímá podpora Steam Workshop.

Budovatelská strategie pro novou generaci

Postavím-li základní Cities: Skylines a Cities: Skylines 2 vedle sebe, tak pak není o čem přemýšlet. Druhý díl toho mnoho vylepšil a relaxačnímu titulu přidal špetku výzvy a lepší ovladatelnosti. Pokud bych měl srovnávat s kompletní edicí jedničky, situace by byla jiná. Cities: Skylines 2 je jednoduše solidní základ, připravený na mnohá rozšíření. Pokud jste investovali do většiny DLC jedničky, tak u ní zatím zůstaňte. Co do obsahu by to byl teď obrovský krok zpět. Pro všechny ostatní budovatelské nadšence a předplatitele Game Passu zaručený žrout času s velkým potenciálem do budoucna.

Cities: Skylines 2 vychází 24. října na PC, verze pro PlayStation 5 a Xbox Series X/S budou následovat na jaře 2024. Hra bude hned v den vydání PC verze dostupná v předplatném Game Pass.