Bloodrayne - příběh upírské řeznice

Staňte se upírskou kráskou Rayne a bojujte v nové 3D akci proti nacistům, kteří experimentují s mytickými relikviemi. Ale varujeme vás - krve poteče více než na jatkách. Je to zkrátka masakr okořeněný o Matrix efekty.

Lednová demoverze krvavé řeže příjemně překvapila, březnové odložení zvýšilo očekávaní a květen přináší rozuzlení – je to masakr. Lidé z Terminal Reality si dobře spočítali, že mezi hráčským publikem - osazené především muži – frčí správně tvarované ženské hrdinky, upíři a nacisté. Nacisté sice, pravda, přímo nelákají, ale dráždí svým přístupem k mystice, což je pro herní tvůrce celkem vděčný námět. Do koktejlu si přimíchejme hektolitry krve spojené s šílenou možností odsekávat nepřátelům ruce, nohy, hlavu či přímého rozřezání na kusy. Někteří se po zemi chvíli plazí, z jiných i po smrti ještě stříká krev. To vše s režimem zpomaleného módu, tzv. "bullet time" známém z filmu Matrix, eventuálně slušné akcičky Max Payne. Účelové? Určitě. Blbost? Záleží na vkusu. Z čistě herního hlediska se jedná o klasickou akci vesměs prostou logických hádanek, byť pár chytáků se ve hře objeví, přičemž coby hnací motor poslouží příběh plný tajemství.

KRMENÍ

Nejprve se snažíme zjistit, proč na hřbitově potkáváme oživlé mrtvolky, které zaútočily na blízkou vesnici. Zde se poprvé potkáváme se svým úhlavním nepřítelem. O šest let později se dozvídáme, že hlavní hrdinka Rayne pracuje pro tajnou organizaci, která řeší delikátní úkoly týkající se snah nacistů o získání nezměrné síly ze starodávných artefaktů. Ještě prozradím, že nacisté získali posvátnou lebku z podmořského města, pomocí níž chtějí... dodám, že se jim to vymkne trochu z ruky. Vše podstatné se hráč dozvídá z in-game scén, jako bonbónek potom, ve zvratových situacích, nabíhají příjemné renderované sekvence. Příběh nepostrádá dvě podstatné ingredience – hráč se nikdy nedozví vše, stále zůstává pocit tajemství a samozřejmě, máme tu i dvě zvratové situace.

Cíle jednotlivých misí jsou v podstatě stejné – upírka Rayne disponuje seznamem vybraných a nebezpečných nácků, jezdí po lokacích a postupně je likviduje. Neznamená to ale, že co jeden nacista, to jedna úroveň – někdy narazíme v jedné úrovni třeba i na dva, výjimečně na tři, jindy se zase tři úrovně minou bez likvidace význačného cíle. Občas se projeví špetka adventure prvku, kdy například potřebujeme rozeběhnout generátor a hledáme baterku. Některé z akcí probíhají automaticky, jindy tomu musíme pomoci přepnutím tlačítka či rozbitím správné zdi. Správně, většina stolů, beden, některé sloupy, to všechno lze ničit, nicméně i některé ze zdí (indikuje je nezbytná prasklina) můžeme prorážet. Jakožto u správné akční hry se dočkáme i několika hlavních bossů, na něž obvykle platí nějaké finta či postup a přiznávám, že dají celkem zabrat (pavouk a kněz mi přijdou nejlepší). Právně oni posouvají děj kupředu, přičemž se s Rayne předhánějí, kdo z nich svého soka více slovně pokoří. Pak je Rayne rozseká na kusy a jedeme dál. Celkem mě pobavila dvě nacistické dvojčata, hotoví elegáni a dosti nebezpeční vrazi: ten umírající z nich prosil, jestli by směl znát jméno oné krásné ženy, která jej právě zabila. Drobná zpestření potom představuje například pilotáž bojového robota, útěk z hořícího a vybuchujícího komplexu či pronásledování a sledování cíle.

Hráč převážně bojuje proti nacistům, případně jejich zmutované podobě – avšak najdou se i oživlé mrtvoly a jiné příšery - a na řadu přichází to nejzajímavější: likvidace. Jako první poslouží dvě ostří připevněná na zápěstí, což skutečně není "nůž" či "vidle" na pozici jedna, ale nejspolehlivější zbraň až do samého konce hry. Rayne po stisknutí tlačítka automaticky předvádí několik útoků, přičemž čas od času postoupí o úroveň, čímž se její repertoár obohatí a účinnější kousky. Prakticky to samé se týká i speciální dovednosti Blood Rage, která se nabíjí, pokud hráč likviduje nepřátele právě pomocí dvou ostrých čepelí. Dokud se speciální krvavá energie nevyčerpá, uděluje Rayne mnohem větší damage a lépe vydýchává zásahy. Ke konci hry s lepšími dovednostmi to vypadá prakticky následovně: kolem vás kupa nepřátel, za použití Blood Rage roztočí Rayne svoje čepele a kolem vás se v krvi válí tlupa zcela rozřezaných nepřátel. Pokud už Rayne některý z nepřátel poraní, doplňuje si životy jako správný upír – hákem si přitáhne svoji oběť, potom ji prokousne hrdlo a za slastného sténání hasí svoji žízeň.

BLOODRAYNE

Zajímavou alternativu skýtají zbraně, které se rozlišují na lehké, těžké, granáty a speciální (třeba Panzerfaust). Pozoruhodné je, že Rayne sama zaměřuje, přičemž jemným pohnutím myši se mění i cíle. Skvělá vychytávka spočívá v simultánním zaměřování, kdy dejme tomu hráč běží sice rovně, ale z jedné zbraně střílí nalevo a z druhé doprava. Trajektorie kulek znázorňuje jemný paprsek. Tomu přímo nahrává v úvodu zmíněný mód využívající toho, že se čas zpomalí a hráč se tak celkem bez problémů uhýbá nepřátelským kulkám. Například při uskakování do stran předvádí ženština pěkný akrobatický kousek, ovšem celkem opodstatněně, poněvadž se právě v tomto režimu tak efektně uhýbá střelám. Poněvadž zpomalovacího režimu budete využívat poměrně často, vřele bych doporučoval přiřadit si jej na kolečko u myši, kdy se pohnutím na jednu stranu zapne a na druhou přepne do normálu. Třetí režim funguje jako infra, což se hodí pro lokalizaci nepřátel a poslední mód umožňuje zaměřovat cíle na dálku (mimochodem, finta do finále). Ke snadné orientaci přispívá kompas, jenž zobrazuje – a to úrovňově – důležité osoby a místa. Hra se ukládá vždy po misi.

Z grafického hlediska nevypadá hra špatně, ale přiznejme si, mohla vypadat lépe. Na jedné straně tu máme slušné modely postav, objektů, na druhé pouze lehce nadprůměrné scenerie. Samotná Rayne vypadá velmi dobře, zvlášť v in-game scénách, grafici si dokonce vyhráli i s tím, že se všem ženským postavám při chůzi či doskoku pohupují jejich vnady. Dabing mi přijde vynikající, hudba atmosférická – možná by občas mohla být důraznější, zvuky v normě. Nepřátelé umírají za řevu a v bolestech, Rayne při krmení slastně vzdychá, kulky zvučí, z rádia se ozývá hlas vůdce. Nepředpokládám, že v Německu tuhle hru seženete, portréty vůdce či hákové kříže zdobí ubikace vojáků i hlavní síně hradů. Herní doba patří mezi ty kratší (i když ke konci je hra trochu obtížná), tj. den až dva, což je trend poslední doby – viz. Unreal II, MoH: Spearhead, Red Faction II či Enclave; na druhou stranu lepší než umělé prodlužování. Navíc jako relax jsou některé úrovně ideální i po dohrání hry. Před necelým rokem sklízela hra na X-Boxu rozličná hodnocení – prakticky totožná verze, škála se pohybovala od 60 do 90 procent. HW nároky se odvíjí od nastavení efektů v menu, nejsou úplně krvavé, přesto silnější stroj je jako obvykle výhodou. Z mého úhlu pohledu musím přiznat, že ačkoliv se později částečně dostavila únava z lehkého stereotypu (konec aktu II a začátek aktu III), celkově jsem se bavil – a to ve velmi rychlém tempu. Více očekáváno ani nebylo a případný další díl by mi rozhodně nevadil.

Bloodrayne

Minimum:	CPU 733, 128 MB RAM, GF 2
Optimum:	CPU 2400, 512 MB RAM, GF 4
Multiplayer:	ne
Další informace:	demo, screeny, in-game video, wallpapery
Výrobce/distributor:	Terminal Reality / Vivendi
Distributor v ČR:	Cenega
Oficiální stránka:	homepage
Verdikt:	Brutální, ale zabávná 3D akce, která se zdaleka nezalíbí všem
Hodnocení:	79%