Název hry sám o sobě napovídá, že s budoucností vesmíru není něco v pořádku. Matriarchát jako společenské zřízení, kterému vládnou ženy, přece historie odkázala na patřičné místo v nejzaostalejších oblastech a nic na tom nemohou změnit ani úporné snahy militantních feministek. Jenže stačí mimozemský vir, který působí na „slabší pohlaví“, a je vymalováno. Vlivem viru Velianské ženy zmutovaly a vytvořily jakési kolektivní vědomí, nepřirozenou inteligenci. Muži mutaci nepodlehli, ale mutantky je ovládly a jejich těla začaly používat pro další genetické experimenty. Problém se týká prozatím jen planety Velian, ale hrozí možnost jeho rozšíření. A to nepřipustíme. Mutantky musejí být zničeny!
Příběh hry není extra zajímavý, i když dává ruským nadmužům příležitost vyrovnat se se silnými slovanskými ženami svým dětinským způsobem, udělají z nich potravu pro kalašnikovy. Pro znalce je možná zajímavé, že je hra zasazena do světa, ve kterém se odehrával poměrně úspěšný Echelon, ale jediný přínos příběhu je skutečně ospravedlnění, a velmi nedokonalé, zmutovaných potvor, z nichž některé vypadají jako kříženec ženy, obchodu s latexem a slepice. Což není nutně špatná věc, pokud vám přes rameno nebude koukat přítelkyně.
"Vlivem viru Velianské ženy zmutovaly a vytvořily jakési kolektivní vědomí, nepřirozenou inteligenci. Muži mutaci nepodlehli, ale mutantky je ovládly a jejich těla začaly používat pro další genetické experimenty."
Příběh hry je rozdělen do několika epizod, které se liší prostředím a samozřejmě také nabídkou nepřátel, jejichž síla roste. Začátek je klasický. Muž beze zbraně, muž a nůž, muž kalašnikov... Další nabídka zbraní, které postava nalézá při svém pobytu na planetě Velian je rozmanitější, ale začátek působí jako stokrát opakovaná noční můra, i když nůž není obyčejný, ale jde o dýku speciálních jednotek. Pistolka vypadá neidentifikovatelně, ale ukazuje se, že útočná puška AK-47 „Kalašnikov“ přežije i následující staletí. Střelba probíhá stiskem levého myšítka, pravým myšítkem lze lépe zamířit díky mírnému přiblížení (nebo značnému u odstřelovací pušky).
V podstatě neotřelým prvkem je možnost využití těžké zbroje, která v praxi funguje a vypadá jako válečný, člověkem řízený robot, kterého si na sebe „oblečete. V tomto režimu máte k dispozici jiné zbraně než obvykle. Jsou hned čtyři a všechny čtyři můžete používat naráz, i když to není zrovna ekonomické. Pokud ovšem zmáčknete spoušť při aktivní celé čtveřici zbraní, zanecháte za sebou pěknou spoušť.
Od běžného standardu se samozřejmě odlišují nepřátelé. Prvním typem, který ve hře potkáte, jsou jacísi roboti, kteří připomínají pavouky. Nepůsobí příliš inovativně a rozhodně nejsou nijak vizuálně přitažliví. Dojem se malinko zvýší prvním setkáním s mutantkami, které sice vypadají úchylně, ale nezvykle úchylně a vlastně se opravdu povedly. V pozdějších fázích hry narazíte i na pokročilou verzi mutantek, jejichž spodní část připomíná slepice, zatímco navrchu jim vyrašil raketomet. Zatím to nevypadá, že potkáte desítky různých nepřátel, ale odhadovat přesný počet různých modelů je zatím brzy.
Graficky je zatím Operace Matriarchát trochu zvláštní. Na jedné straně stojí výborný design jednotlivých úrovní, skutečně povedené a detailní jsou nejen interiéry, ale i venkovní prostory. Skoro se chce věřit, že ve vývojářském týmu pracuje nejméně jeden schopný architekt. Pěkná je také stylizace celé hry, někdo hodně koukal na Vetřelce a další špičkové science fiction filmy. Na druhé straně ale stojí vzhled postav a jejich pohyb, obojí působí trochu nepřesvědčivě, i když ony slepičí mutantky jsou prostě skvělý nápad. Ale i tady zpracování pokulhává.
"Na druhé straně ale stojí vzhled postav a jejich pohyb, obojí působí trochu nepřesvědčivě, i když ony slepičí mutantky jsou prostě skvělý nápad."
Vývojáři používají vlastní grafický engine a nejspíš je to škoda, mám pocit, že i ve starším engine jako Unreal Engine 2 by hra mohla vypadat lépe, o enginech použitých v Doom 3 a HL2 nemluvě. Hlavní vizuální problém spočívá v plastikovém dojmu, kterým působí snad vše ve hře - lesklé a plastikové. Jistě, je to jen alfa verze a bůh ví, co všechno se dá za několik měsíců stihnout.
Použitý engine počítá také s fyzikálními vlastnostmi předmětů. Lidé nadšení z HL2 rozhodně nebudou ohromeni, ale svůj účel, byť samoúčelný to plní. Můžete šoupat barely s výbušninami, můžete postrkovat „mrtvoly“ nepřátel a hlavně, fyzika působí na váš pohyb, pokud sedíte v bojovém robotovi, který má najednou docela slušnou setrvačnost, pokud se hýbete příliš rychle. Je to jedna z mála drobností, které ve mně během hraní si s alfaverzí Martiarchátu opravdu zanechaly výraznější dojem.
|
Excelentní design misí
Zatím nedotažená grafika 
V dostupné preview verzi nebyla k dispozici žádná forma multiplayeru, ale při vydání by měl být dostupný standardní deathmatch a chvályhodně také kooperativní režim hry, který se do 3D stříleček začíná vracet. Další možnosti jako boj o vlajku a podobně se prý mohou objevit v případném přídavku. Jestli ale přídavek bude, záleží na úspěchu hry a nebo na tom, zda budou uvolněny nějaké nástroje pro úpravy hry fanoušky, což by bylo příjemné a výrazně by to zvýšilo hodnotu hry. Úspěch samotného projektu závisí na mnoha věcech, na tom, jak vývojáři ještě zapracují, na tom, jaký bude mít hra marketing, na tom, zda feministky nezakážou její distribuci a na řadě dalších vlivů. S dobře posazenou cenou by ale Operation: Matriarchy mohla prorazit. A když to nepůjde podle plánu, je tu vždycky možnost nabídnout hru jako Cover CD, ale k tomu nejspíš nedojde. Kvok.
