Série Assassin’s Creed se v průběhu patnácti let, které utekly od vydání prvního dílu, výrazně posunula. Poslední tři díly (Origins, Odyssey, Valhalla) byly regulérními RPG v obrovských otevřených světech, jejichž průzkum zabral stovky hodin. Což o to, hry to byly vskutku výborné, ale kvůli jejich extrémní rozlehlosti podpořené ještě několika dodatečnými rozšířeními dokázaly unavit i ty největší fanoušky. Celý koncept natolik nabobtnal, že už ho vlastně není kam posunovat, a tak se vývojáři v novém díle rozhodli vrátit ke kořenům. Po vyzkoušení chystaného dílu Mirage, který vychází už 5. října, můžeme potvrdit, že se jim to podařilo.
Pryč jsou RPG prvky, Mirage je návratem ke kořenům Assassin’s Creed.
Tak především – děj hry se vrací do města. Ano, podíváme se samozřejmě i do jeho okolí, ale drtivou většinu času strávíte v městské zástavbě, která je pro činnost tichého zabijáka útočícího ze stínů přirozeným prostředím. Tím městem je Bagdád devátého století našeho letopočtu, detailně vymodelovaný se všemi jeho úzkými uličkami, obrovskými palácovými komplexy i štíhlými minarety. Jak už je v sérii dobrým zvykem, autoři si dali opravdu záležet, aby výsledek co nejvíce odpovídal historickým záznamům, a tak na vás okamžitě po startu hry dýchne orientální atmosféra.
Městem se samozřejmě můžete zcela volně pohybovat a na většinu míst, která uvidíte, se skutečně lze dostat. Hlavní hrdina Basim začíná jako pouliční zlodějíček, po absolvování speciálního výcviku se z něj ale stane elitní zabiják, ze kterého mají strach i ti nejmocnější v zemi. Ukázka, kterou nám Ubisoft poskytl, byla rozdělena do tří různých nenavazujících segmentů, takže vám toho o příběhu říct příliš nemohu. Podle všeho se ale budeme jakožto členové tajného řádu asasínů klasicky snažit přerušit politickou konspiraci, hrozící zotročením lidstva. To samozřejmě v praxi spočívá v tom, že musíme sprovodit ze světa spoustu lidí.
Děj se odehrává v Bagdádu 9. století našeho letopočtu. Město je vymodelované úžasně.
Ideálně potichu a nenápadně, k čemuž vás hra vede daleko víc než v posledních dílech. Není tu totiž žádné „levelování“ a ani poctivé plnění nepovinných úkolů neudělá z Basima nesmrtelnou mašinu na zabíjení. Ano, za nasbírané zkušenosti si sice můžete kupovat nové schopnosti, nikdy to ale nedospěje do stavu, že by síly nebyly vyrovnané. Zjednodušeně řečeno, pokud někoho propíchnete ze zálohy, tak prostě zemře, ne že by se mu jen odečetlo zdraví na základě vašich statistik. Odpadává tak otrocká honba za novými úrovněmi a lepším vybavením, bez nichž nebylo dříve možné nějaké části světa navštívit.
Jde o návrat ke kořenům, takto se Assassin původně hrál a musím říct, že je to nesmírně osvěžující. S každou situací se musíte popasovat jen s tím, co máte zrovna u sebe, problém nebude v budoucnu nikdy lehčí.
Předešlými díly se dalo probojovat, v Mirage se bez plížení neobejdete.
Klíčovou částí hry jsou samozřejmě stále vraždy vysoce postavených nepřátel, než ale dojde na samotnou likvidaci, předchází jí pečlivá příprava. V hratelné ukázce jsme například museli odstranit tajemného „sběratele“, kdy nejprve bylo nutné zjistit, o koho vůbec jde, kde přebývá a jaká je jeho ochranka. Každé z těchto zjištění bylo samostatnou misí na několik desítek minut. Tak trochu tento systém připomíná neslavnou Mafii 3, jenže na rozdíl od ní tyto přípravné mise posunují děj a navíc jsou svojí náplní poměrně pestré. Během poskytnutých čtyř hodin jsem se ani chvilku nenudil, kromě obligátní infiltrace dobře chráněných prostorů jsem například odposlouchával cizí rozhovory, bojoval s gangem rabiátů, naháněl zlodějíčky po střechách domů či třeba řešil zajímavé prostorové hádanky. Postavy, se kterými se během svého pátrání potkáte, jsou dobře napsané, a i když z hlavního hrdiny dělají poslušného poslíčka, který lítá od čerta k ďáblu, vybudujete si k nim vztah.
Patrný je mnohem větší příklon k plížení, než bylo poslední dobou zvykem. Basim sice bojovat umí, proti větší přesile ale nemá šanci. Rány od protivníků opravdu bolí a možnosti léčení jsou omezené, takže se k přímočarému násilí člověk uchýlí jen v největší nouzi. A stejně přitom nejspíše zemře. Daleko lepší je se pohybovat ve skrytu, ideálně po střechách budov, zjistit rozmístění stráží (k dispozici je i orel, který vám pomůže označovat nepřátele) a poté se dostat k cíli, ideálně bez prolití krve. Nepřátele totiž reagují na nalezené mrtvoly a vzbudí alarm, takže je po sobě musíte „uklízet“. Ten pocit, kdy se proplížíte dobře hlídaným nepřátelským táborem a pak přímo před zraky stráží skokem ze střechy zlikvidujete jejich velitele, je ale nesmírně uspokojivý. Při následném útěku z místa činu přichází ke slovu ladný parkour, kdy se šokovaným protivníkům rychle ztratíte v městském ruchu.
Samozřejmě ne vždy to vypadá tak efektivně, jak můžete vidět v trailerech. Přece jen okolní svět je velmi členitý, a i když je ovládání celkem intuitivní, občas se Basim o něco zasekne nebo třeba začne lézt po stěně, kterou jste chtěli obejít.
Co se grafiky týče, zatím to úplně neposoudím. Hrál jsem totiž jen streamovanou verzi ve FullHD rozlišení a 30 FPS. Graficky nejde o žádnou revoluci, přece jen hra vyjde ještě i na minulé generaci konzolí, přesto dokáže vykouzlit působivé scény.
Celkově lze konstatovat, že Mirage je poctivým návratem ke kořenům. Je řádově menší než poslední díly a dává hráčům daleko méně možností toho, jak v něm trávit čas. Na druhou stranu to podstatné, tedy plánování a následnou exekuci zákeřných atentátů, umí zprostředkovat prakticky dokonale a bez ředění. Myslím si, že je to přesně to, co si většina fanoušků série přála.
Assassin’s Creed Mirage vychází 5. října na PC a novou i starou generaci konzolí.
