Člověk je nejhorší predátor. Nemůže-li na někoho zaútočit fyzicky (ať už že strachu před zákonem, nebo vlastní zbabělostí), zaútočí přes psychiku. Což je ovšem stejně nebezpečné, protože si tím dodává odvahu k útoku fyzickému.

Dokazuje to jediné. Velká spousta lidí ještě nevylezla z jeskyní. Vedle iPhonů a klávesnic stále třímá v ruce klacek a pěstní klín.

Třeba představitel Joffreyho ze hry o trůny dostával sodu neustále. Já nepochopím, co to musí být za primitiva, když začne nenávidět někoho proto, že hraje zápornou postavu.

A přitom to byla skvělá postava. Takový ten správný hajzl. Proto to také byla jedna z mých oblíbených postav.

I J.R. Larry Hagman o tom věděl svý.

Někteří lidé jsou prostě tupci.

Ještě že Křemílek, Vochomůrka i Rákosníček jsou veskrze oblíbené postavy. A že Nesmrtelná teta vzbuzuje silnější emoce jen u té kultivovanější části populace. Bo jinak chudák Jiřinka :-)

Pokud nějakou postavu se srdce nenávidím, zaslouží si za to herec jedině pochvalu. Zahrát takového záporáka vyžaduje obrovský talent. Jen naprostý bezmozek jim za to může nadávat.

Přesně. Prohlásím "To je hajzl", ale XYZ ho hraje báječně."

Herec své postavy pouze hraje. Herec je dokonce ani nepíše. Pokud divák/hráč tyto postavy nenávidí, je to znak minimálně dobrého herectví, ale dost možná i pečlivého writingu. Nebo naopak špatného writingu, za který ale stále nemůže v žádném případě herec.

Fascinuje mě, kolik lidí nedokáže rozlišovat. A to i v tak základní rovině jako je realita a fikce. Jak velkou bramboračku v hlavě takový člověk asi musí mít. A děsí mě, že takoví lidé, pohybující se spíše někde na hranici svéprávnosti (a dost možná i za), mají volební právo a s ním i možnost poměrně zásadně rozhodovat o životech nás všech okolo.

Hra či seriál, nebo určité postavy se můžou divákům nebo hráčům líbit či nelíbit.

Je normální hru kritizovat, je normální si hru nekoupit, pokud se mi na ní něco nelíbí, ale nikdy nepochopím ten level demence, který je potřeba k vyhrořování tvůrcům.

A tito idioti mají volební právo.

největší problém demokracie, hlas idiota má stejnou váhu jako hlas vzdělaného člověka, přitom, je těch prvních daleko víc.

Jako ještě jsem schopen pochopit, že herec, který hraje kladné role je podvědomě lidem více sympatický než ten, který hraje záporné role.

Ovšem plést si role se skutečným životem a vyhrožovat kvůli roli, jak hloupý takový člověk musí být?

Obávám se, že ještě víc než hloupý je takový člověk nebezpečný. Protože v hlavě to určitě v pořádku mít nemůže a těžko říct, co od takového člověka skutečně čekat.