Vývojáři ani nepředstírají, že jim na remasterech záleží, jsou stále horší

  • 26
Herní studia našla nové dno, když znovu vydávají roky prověřené klasiky v naprosto nedůstojné podobě. Posledním příkladem je remaster legendární adventury Blade Runner. Ještě smutnější však je, že je lidé kvůli nostalgii stále kupují.

Oprášit nějakou starou herní klasiku, trošku ji přeleštit, přidat podporu dřív nepoužívaným širokoúhlým displejům a prodávat znovu za „výhodnou“ cenu.

Remaster Blade Runnera je bez nejmenšího přehánění horší než 18 let starý originál.

Vypadá to jako snadný recept na úspěch, vždyť na to stačí pár šikovných programátorů. A ono to skutečně funguje, protože při zabrnkání na správnou nostalgickou strunu lidé nakupují impulzivně, nikoli s rozmyslem. Bohužel tato situace dospěla až do současného stavu, kdy se vydavatelé nestydí nabízet fanouškům remastery, které jsou z objektivního hlediska mnohem horší než původní originály.

Aktuálně herním světem hýbe kauza nepovedeného remasteru klasické adventury Blade Runner. Jde o jednu z nejlepších herních adaptací filmové předlohy vůbec, která ve své době působila jako z jiného vesmíru. Co vám budu povídat, sám jsem se na remaster těšil jako malý kluk. Jednak tu hru totiž nekriticky zbožňuji (viz starší retro článek), jednak se o převedení do nové podoby postaralo zkušené studio Nightdive, které podobným způsobem restaurovalo například Strife, Shadow Mana nebo třeba Harvestera.

Grand Theft Auto: The Trilogy sice v recenzích propadlo, ale prodávalo se dobře.

Jenže výsledek je tentokrát naprosto tristní a hra bez nejmenšího přehánění vypadá hůř než na CRT monitorech v roce 1997 a hraje se hůř než kuličkovou myší.

Nejen že zde máme spoustu nových chyb, způsobených přechodem na jiný engine, ale ona i ta údajně vylepšená grafika spočívá pouze v tom, že je vše jen nechutně rozmazané.

Remastery starých her jsou samozřejmě už z podstaty jen dojením peněz, herní společnosti ovšem v poslední době překročily všechny hranice a zákazníkům se otevřeně smějí do obličeje.

A to i ty vůbec největší, jako je třeba Activision Blizzard nebo Take Two, jejichž WarCraft 3: Reforged a Grand Theft Auto Trilogy směle soupeří v ranku nejhůř hodnocených her na Metacriticu vůbec (a mimochodem v posledních dvou letech zvítězily v kategorii zklamání roku i v našich anketách). A nejde bohužel o výjimky, z poslední doby se namátkou vůbec nepovedly ani remastery strategie Commandos, Knights of the Old Republic nebo třeba hororového Silent Hillu.

WarCraft III: Reforged byl přímo ukázkový případ špatného remasteru.

Proč tomu tak je, poodhalil vývojář Simon Thomley ze studia HeadCannon, které je podepsáno pod rovněž zhusta kritizovaným remasterem klasické hopsačky Sonic Origins. Pro vydavatele je totiž evidentně důležité jen to, aby šla stará hra na nových strojích pustit, a víc už je nezajímá.

„Nebudu lhát a říkat, že to, co jsme předali společnosti Sega, bylo dokonalé, ale za to, co je v Origins teď, zodpovědní nejsme,“ obhajoval se fanouškům na soukromém twitterovém profilu s tím, že komunikace se slavným vydavatelstvím byla vše, jen ne růžová. „Už od začátku jsme opakovaně žádali o odklady, ale bylo nám řečeno, že nejsou možné. Nabídli jsme aspoň, že se ke hře vrátíme po vydání kvůli patchům a updatům, ale doteď nevíme, jestli se tak vůbec stane,“ stěžoval si dál.

Samozřejmě nemůžeme házet všechny remastery do jednoho pytle, ovšem obecně platí, že byste k nim měli přistupovat hodně opatrně. Jinak se bohužel stylizujete do role dojné krávy, která si navíc ještě nechá kálet na hlavu.