Zatímco Hollywood už z geniality spisovatele P. K. Dicka těží dlouhou dobu, herní svět se ho bohužel stále bojí. Vedle bizarní strategie Ubik a tuctové střílečky Total Recall je Blade Runner zřejmě jediným zástupcem, kterému se dostalo videoherní adaptace. Pojďme si ho tedy společně připomenout.
Boj o práva
První herní Blade Runner neměl se svojí filmovou předlohou příliš společného.Vlastně kromě názvu vůbec nic.
Tento článek sice bude o ambiciózní adventuře, která se rozkládala na v té době úctyhodných 4 CD, ale pro úplnost musíme zmínit i tu první hru, která na motivy Blade Runnera vznikla. Spatřila světlo světa již v roce 1985, ale filmoví fanoušci si na ní příliš nepochutnali. Nejen že kvalitativně nešlo o žádný veliký skvost, ale především neměla s filmem příliš společného. Díky komplikovaným licenčním tahanicím totiž vydavatelská společnost CPR získala práva pouze na slavný Vangelisův soundtrack a nic jiného. Namísto Replikantů tak hráč loví Replidroidy a v podstatě jde jen o průměrnou a ničím zajímavou 2D střílečku. Nejvtipnější na celé záležitosti je, že díky technickým omezením tehdejších počítačů z Vangelisova majstrštyku zůstalo jen lo-fi skřípání a pískání, které připomíná spíše vytáčení modemu než hudbu.
Společnost The Blade Runner Partnership, která spravovala práva k filmu, poté nabízela možnost videoherního zpracování firmám Electronic Arts, Sierra a Activision, nakonec však skončily u Virginu, kde tvorbou hry zaúkolovali interní studio Westwood.
To se proslavilo především svými real-time strategiemi Dune 2 a Command & Conquer, na krku však mělo i adventurní sérii The Legend of Kyrandia. Projekt dostal na starost Louis Castle (dnes vede herní divizi Amazonu) a od začátku měl jasno, že nechce vytvořit jen přívěšek kultovního filmu, jak bylo v devadesátých letech zvykem, ale že chce vyprávět svůj vlastní příběh. Ono by to stejně ani jinak nešlo, kvůli zašmodrchané právní situaci dostal tým zákaz používat záběry z filmu či pasáže soundtracku. Vedení se totiž obávalo, že by se do vydání hry mohl výklad licence opět změnit a nechtěli riskovat střet s právníky.
Vítejte v Los Angeles 2019
Hra neobsahuje žádný filmový záběr, ale atmosféru se jí podařilo přenést dokonale.
Ve výsledku to však vůbec nevadí, protože autorský tým dokázal vystihnout atmosféru naprosto přesně. Věčně temné město, které osvětlují jen reklamní neony, kombinace vzletné architektury a špíny každodennosti, permanentní déšť. Nic z toho nechybělo.
Příběh se odehrává paralelně s filmovým vyprávěním. Na akce filmového detektiva Deckarda je zde spousta odkazů, hráč se s ním ale osobně nikdy nepotká. Hlavním hrdinou je tady jeho mladý kolega Ray McCoy, který je pověřen vyšetřováním vraždy vzácných zvířat v místní obdobě zverimexu. V nelichotivé verzi budoucnosti jsou totiž téměř všechna zvířata vyhynulá, a ta zbývající mají proto obrovskou cenu. Má se tedy za to, že takovýto barbarský čin nemohl spáchat člověk, ale jen replikant.
Na to, kde je pravda, si však musel hráč svým detektivním pátráním přijít sám.
Tak trochu jiná adventura
Hru mám bohužel jen v ošklivém budgetovém vydání, ale díky bohu za něj. Blade Runner už se dnes legálně sehnat téměř nedá.
Když se řekne adventura, lidé si představí lineární dobrodružství plné rozhovorů a hádanek, postavených na vzájemném kombinování různých předmětů. Blade Runner na to šel úplně jinak. Detektivní pátrání se skládalo především z výslechů, pečlivého prohledávání každé lokace a následné analýzy sesbíraných důkazů. Klasické „použij něco na něco“ tu vůbec není, za to si můžete na vlastní kůži vyzkoušet Voight-Kampffův test používaný pro rozlišení androidů od skutečných lidí, nebo třeba systému ESPER rovněž známý z filmu. U těchto momentů musel každý fanoušek vrnět blahem, protože jejich zpracování bylo prostě dokonalé.
Přestože tu nebyly žádné klasické hádanky, zakysnout nebylo vůbec nic těžkého. Okolní svět totiž běží ve skutečném čase bez ohledu na hráčovy akce, takže je možné řadu indicií úplně minout. Nikdy to sice nemůže dospět do stavu, kdy se nebudete moci hnout dál, ale přijít na některé skutečnosti je bez znalosti uniklých detailů mnohem těžší. To však není to jediné, čím herní Blade Runner uchvacuje i dnes.
O krok dál
Masakrem ve zverimexu to všechno začíná
Nejzajímavější vlastností hry je fakt, že počítač na samém začátku náhodně rozhodí, která z postav je člověk a která replikant. To se týká i samotného hlavního hrdiny. Díky tomu je každá hra trochu jiná a na rozdíl od ostatních lineárních adventur má Blade Runner třináct různých konců. Nevýhodou tohoto přístupu je fakt, že spoustu náplně museli tvůrci vytvořit poněkud vágněji, aby nebyla v rozporu s žádnou z variant, které mohou nastat.
Inovativní byl i systém rozhovorů, kdy jste si nevybírali požadované otázky a odpovědi, jak je dodnes zvykem, ale pouze jste upravovali McCoyův přístup. Podle toho, jestli jste vystupovali přátelsky, agresivně či třeba úředně, reagovaly vyslýchané postavy pokaždé odlišně. Mimochodem, všechny z nich byly obdařeny pokročilou umělou inteligencí a snažily se sledovat své vlastní cíle.
Co se týče technologické stránky, byla to jedna z nejpokročilejších her své doby, a byť jde o adventuru, dala tehdejším PC notně zabrat. A nutno říct, že navzdory dávno překonanému rozlišení 640x480 vypadá skvěle i dnes. Tedy s výjimkou lidských modelů, ty jsou vytvořeny technologií voxelů a při přiblížení ke kameře se rozpadají na nevzhledné čtverce.
Sběratelský poklad?
Blade Runner bohužel nemá titulky, takže nikdy nemohl být přeložen do češtiny.
Mám to štěstí, že jsem ještě doma dokázal vyhrabat původní originálky, protože hra už se dnes prakticky nedá legálně sehnat. A že by se na tom něco v budoucnu změnilo, je silně nepravděpodobné. Všechny podklady se totiž během 20 let, které uplynuly od vydání, ztratily. Blade Runner se tak v dohledné době neobjeví na GOG nebo Steam, tvorba remasteru nebo dokonce pokračování je pak nereálná. Hra se totiž sice prodávala více než dobře, vzhledem k obřím nákladům na tvorbu a pořízení práv však nevydělala nijak zázračný počet peněz. A chtít nyní od Electronic Arts nějakou single playerovou hru už je sci-fi samo o sobě.
Letošní film Blade Runner 2049 - přečtěte si recenzi Mirky Spáčilové
