Během pěti dnů navštívilo haly kolínské Koelnmesse 265 000 lidí, což je vskutku impozantní číslo. Alespoň tedy, pokud ho přímo neporovnáme s ročníkem 2019, který byl tím posledním před příchodem pandemie koronaviru. Tehdy byl totiž počet návštěvníků ještě o více než sto tisíc vyšší.
Ne snad, že by letos bylo lidí málo, ale v roce 2014 jich bylo ještě o 100 tisíc více.
Stejně tak neslavně vypadá i údaj o počtu vystavovatelů, který sice v absolutních číslech mírně narostl, ovšem na úkor kvality. Výstavy se vůbec nezúčastnili herní giganti jako Sony, Electronic Arts nebo Nintendo. I pouhým laickým okem šlo vidět, že oproti dřívějším časům jsou rozestupy mezi stánky větší, než bývaly, jedna z hal dokonce zůstala v průběhu celého veletrhu zavřená.
Není tak úplně těžké přijít na to, proč tomu tak bylo, poplatky za pronájem výstavní plochy jsou totiž enormní. A aby těch „stížností“ náhodou nebylo z mé strany málo, rozpačitě dopadl i zahajovací ceremoniál, který sice přilákal solidních 12 milionů sledujících, na nově oznámené hity byl poněkud skoupý.
Znamená to tedy, že podobným festivalům už odzvonilo? Herní průmysl se za dva roky nucené covidové pauzy přizpůsobil a díky moderním technologiím už se zdá jako přežitek, aby lidé cestovali z celého světa na jedno místo, když se mohou ke stejným informacím dostat daleko snáze prostřednictvím mobilního telefonu.
Lies Of P jsou největším překvapením výstavy, odnesli si i několik cen od diváků.
Jenže to je jako porovnávat zážitek z poslechu nahraného alba a živého koncertu. Ano, zvuk možná není tak kvalitní, navíc se musíte strkat s propocenými lidmi a patrně tam i utratíte majlant. Jenže všechny tyto nevýhody bohatě vynahradí fakt, že jste součástí komunity a že svoji vášeň můžete sdílet s ostatními.
Od kolegů novinářů často slýchám údiv a nepochopení, že někomu stojí za to zaplatit vstupné (ceny začínají na cca 600 Kč) za to, aby člověk čekal ve frontě (která klidně může narůst až třeba na čtyři hodiny) jen proto, aby si na patnáct minut zahrál něco, co za pár měsíců bude volně k prodeji. Při průchodu halami jsem ovšem u čekajících jen málokdy zahlédl znuděné výrazy, naopak, horlivě se debatovalo a plánovalo, kam se půjde dál. Podobně, jako je tomu třeba na hudebních festivalech.
Pro image herního průmysl jsou podobné akce tou nejlepší vizitkou, ještě stále se totiž najdou takoví, kteří počítačové hry vnímají jen jako chabou náhradu „skutečného“ života pro asociální panice. Stačí ovšem jeden pohled do publika a tato představa musí nutně zmizet...
Z novinářského hlediska je samozřejmě význam akce zásadní, otázkou ovšem je, jestli to tak stejně vnímají i firmy. Přeci jen v předchozí digitální éře už se naučili mít prezentace absolutně pod kontrolou, což naživo prostě nejde. Občas některý vývojář v kolegiálním rozhovoru vypustí něco, co neměl, občas se předváděná hra zhroutí nebo ukáže bugy, které se do vydání plné verze nejspíše podaří odstranit.
Že se přístup marketingových oddělení výrazně ochladil, dokazuje i to, že jsem si letos odvezl „jen“ jednu tašku propagačních dárků, zatímco v minulosti jsem je po několika absolvovaných schůzkách nebyl schopný ani pobrat. Aby bylo jasno, to není stížnost, nevkusných reklamních trik vhodných maximálně tak k bílení nebo práci na zahradě mám už beztak zásobu do konce života a naše planeta rozhodně nepotřebuje další tuny zbytečných USB disků, klíčenek a otvíráků s herními logy.
Pořadatelé i návštěvníci se většinově shodnou na tom, že letošní GamesCom byl úspěšný, až budoucnost ovšem ukáže, jestli tento formát předávání informací má ještě smysl. A GamesCom byl přitom vždy z hlediska významu až ten druhý.
O významu nejdůležitější světové herní akce E3 se pochybovalo hodně už před covidem, během uplynulých dvou let jí přitom vyrostla obrovská konkurence v podobě show Geoffa Keighleyho, který si navzdory svému unylému a opakujícímu se projevu prakticky vybudoval monopol na oznamování nových her.
Pořadatelé E3 se sice nechali slyšet, že příští ročník se určitě odehraje ve velkém, na druhou stranu – to už jsme slyšeli loni.
Jisté je jen to, že po pandemii už nikdy nebude nic takové, jako bylo dříve. Jestli novinky budou k lepšímu, nebo hrošímu, se teprve uvidí, každopádně touha hráčů setkávat se na masových akcích tu bude vždy.
