Na hráči je, aby pečlivě vyvážil jednotlivé komponenty budování civilizace. Pokud podcení výzkum, může se stát, že se jeho rytíři ocitnou tváří v tvář tankům. Takové setkání bývá nemilé. Pokud podcení expanzi, získají soupeřící civilizace náskok v přísunu surovin.
K cíli vedou čtyři cesty. Vojenské vítězství nastane v okamžiku, kdy jeden z hráčů dobude hlavní město jiného národa. Ekonomické vítězství spočívá v nashromáždění 15 mincí. Vědecké vítězství nastane v okamžiku, kdy hráč vynalezne technologii letu do vesmíru. Poslední, a trochu utopistické, je kulturní vítězství.
Hra u nás právě vychází v kompletní české lokalizaci, tj. včetně všech herních částí. To mnohým usnadní vstup do hry, protože ač je v jádru jednoduchá, při pohledu na změť kartiček a různých žetonů působí opačným dojmem.
Žetonů je opravdu hodně, hodilo by se, kdyby výrobce přiložil i nějaké krabičky či sáčky. Ale to je obecný nešvar deskovek.
K hraní si připravte prostor zhruba o velikosti stolu pro čtyři lidi s rovným povrchem, k vodě nebo do trávy na deku se hra nehodí.
Více lidí, více zábavy
Hru lze hrát ve 2 – 4 lidech, nicméně ve dvou si ji tolik neužijete. Jeden z hráčů dříve nebo později získá převahu, zatímco ten druhý už jen zdlouhavě čeká na porážku. Teprve ve třech nebo čtyřech hráčích se ukáže síla Civilizace, a to intriky a obchodování s dalšími národy.
Hra v podstatě nabídne vhled do dnešního světa a pomůže pochopit, proč některé státy zdánlivě nepochopitelně škodí svým spojencům či obchodují s nepřítelem. Každý se stará jen o své blaho, ale zároveň potřebuje ostatní. Sami poznáte, jak rychle padají staré pakty a vznikají nové, pokud jeden z národů získá nebezpečný náskok.
Jak na to
Když jsme s Civilizací začínali, jen přečtení manuálu (není dlouhý, 28 stránek) a vybalení a rozestavení herních komponent nám trvalo asi tři hodiny. Až se vám hra zažije, vyhraďte si na jednu partii zhruba pět hodin. Volba národa částečně předurčuje i herní styl, každý má totiž své specifické bonusy.
Největší dobové problémy se řeší nikoliv řečmi či rozhodnutím většiny, nýbrž železem a krví. - Otto von Bismarck |
Podívejme se zběžně na vlastní tah, který se dělí na pět fází.
Na začátku tahu lze změnit státní zřízení a provést akce vztahující se k divům světa či některým kartám kulturních událostí. Během fáze obchod hráči shromáždí všechny své suroviny, vyjednávají a směňují. Správa měst se zaměřuje na produkci. Pohyb slouží k posunutí figurek, a tedy i k boji, pokud dojde ke střetu. Figurky armády značí jen polohu vojenských sil, sílu reprezentují až karty jednotek. Tah končí možným vynalezením jedné technologie.
Pokud jde o boj, funguje na principu hry Kámen, nůžky, papír, tj. jízda je dobrá proti střelcům, kteří zase triumfují proti pěchotě. Pokud se setkají jednotky, kdy jedna vůči druhé triumfuje (viz. předchozí věta), útočí triumfující jednotka vždy první, nezávisle na tom, jestli je útočník nebo obránce. Taktickou hloubku zajišťují technologie či různé události placené surovinami, ale i způsob zakládání fronty.
Důležité je, který z hráčů je právě na řadě a provádí akce přidružené k dané fázi tahu. Vzhledem k tomu, že po ukončení celého tahu (tj. po odehrání všech fází tahu) začíná další hráč v pořadí, je potřeba promýšlet, jestli se v dalším tahu dostanete například při pohybu na řadu dříve než nepřítel.
Společně se odehrává pouze fáze obchod, kdy všichni shromažďují suroviny naráz a výzkum, kdy vyzkoumanou technologii odhalí všichni hráči naráz. Zatímco při správě města a pohybu reagujete na hru protihráčů, výzkum je překvapením do dalšího tahu. Hra si přitom zachovává dynamiku a nehrozí, že by se ostatní hráči nudili: musí sledovat počínání toho, kdo aktuálně provádí akce.
Nechci se na tomto místě pouštět do složitého vysvětlování pravidel. Platí, že na snadno pochopitelné základy se nabaluje mnoho dalších věci, které nabízejí bohaté taktické vyžití. Ostatně manuál nabízí mnoho názorných příkladů.
Civilizaci zkuste, pokud máte chuť na nějakou náročnější deskovku. Hra se prodává za 999 Kč.
