Vítám vás u druhého dílu našeho seriálu, který pojednává o titulech, jež byly oznámeny, v mnoha případech netrpělivě natěšenými hráči očekávány, ale nakonec z nejrůznějších důvodů nespatřily světlo světa. Jejich příběhy si leckdy nezadají s nejslavnějšími tragédiemi antických divadelních mistrů a zaslouží si, aby byly i po mnoha letech vytaženy na světlo – a od toho jsou tu články v rubrice "Herní hřbitov". Co se stalo s úžasně vypadajícími Warcraft Adventures: Lord of the Clans, jste se mohli dozvědět v minulém díle. Dnes se podíváme na titul z úplně jiného (byť neméně hořkého) soudku – počítačové zpracování úspěšné papírové superhrdinské hry na hrdiny (to zní ale pěkně, což? :o) Champions.
Jen málokdo u nás asi zná původní hru, jelikož do češtiny přeložena nebyla a ani se k tomu v nejbližší době neschyluje (což je možná trošku škoda), nicméně vězte, že si svou popularitou nezadá s Advanced Dungeons & Dragons. Poprvé byli papíroví Champions publikováni v roce 1981 a jednalo se o dílo Steva Petersona a George MacDonalda (ten se později uchytil v jiné počítačové firmě a v dalším dění okolo Champions už nefiguruje), momentálně je v prodeji už pátá upravená verze těchto pravidel. Ta se poměrně výrazně odlišují od klasiky v podobě AD&D, protože nejsou založena na systému zkušeností a úrovní, ale na široké škále vlastností a dovedností, navíc jsou velmi flexibilní co do hráčských postav, a tak není divu, že si získala velkou oblibu mezi hráči a Hero Games vlastnícím práva spoustu peněz do kasičky. Převedení na obrazovky počítačů se zdálo být logickým krokem a hra Champions předem jasným trhákem. Jak už ale z faktu, že se šampióni objevují v rubrice "Herní hřbitov", jistě bryskně usuzujete, něco se zvrtlo…
Kdo měl hru na svědomí?
Tentokrát je odpověď na tuto otázku poměrně jednoduchá. Po celou dobu vývoje pracoval na Champions šestičlenný tým Hero Software. Ten byl zformován v roce 1990 jako divize Hero Games a jeho jádro tvořili designeři papírové verze Steve Peterson a Ray Greer (ten pracoval na dalších verzích pravidel). Zbytek byli programátoři, grafici a zvukaři. Distribuce se už v rané fázi ujala firma Konami, dychtivá expanze na trh osobních počítačů, která v Hero Software a Champions viděla obrovský potenciální hit.
Jak měla hra vypadat?
PC verze Champions měla být velice podobná papírovému systému (ostatně když se osvědčil, proč ne, že?). Prvním krokem na začátku každé hry bylo vytvoření vlastní postavy – a už to je pěkně komplikovaná záležitost. Mohli jste si vybrat jeden z předdefinovaných charakterů, to byste se ovšem okradli o zábavný proces výběru nadlidských schopností z mnoha desítek, které hra obsahovala. Do začátků jste dostali něco bodů, které jste pak rozdělili do vybraných vlastností, tím ale starosti se zrozením héroa nekončily – mohli jste si kupříkladu nadesignovat i jeho kostým, vzhled a speciální efekty (jak zvukové, tak i grafické) pro vybrané schopnosti.
Jakmile jste měli postavu hotovou, mohli jste se pustit do hry. Ta neměla jeden velký hlavní příběh, ale byla rozdělená do dvaceti kratších kapitol, podobně jako komiksy do jednotlivých sešitů. V jejich průběhu jste mohli mluvit s řadou NPC postav, které si pamatovaly, co jste jim řekli či udělali, a podle toho s vámi také jednaly při dalších setkáních. Došlo-li k boji, hra se přepla do izometrického pohledu, který autoři správně posoudili jako nejpřehlednější. Bylo na hráči, zda si vybere taktičtější tahovou variantu boje, či naopak rychlejší a akčnější realtime. Každý příběh včetně bojů a rozhovorů měl zabrat cca 1-2 hodiny času.
Aby se autoři vyhnuli nutnosti modelovat příliš rozsáhlý svět, udělali hru víceméně lineární, takže vás pustila jen do lokací souvisejících s příběhem. V nich jste ovšem měli velkou volnost počínání, i když na druhou stranu, pokud jste se rozhodli pro něco opravdu hloupého (vykrást banku, zaútočit na civilní obyvatelstvo), byli jste poměrně citelným způsobem potrestáni (zaútočila na vás policie, hlavním padouchům se podařilo splnit úkol a vy jste museli opakovat misi apod.).
V době zrušení bylo hotovo asi padesát procent hry. Konkrétně ty nejobtížnější úkoly jako tvorbu příběhu, designu hry, enginu, který by to všechno utáhl, a základů grafiky a zvuku už měli autoři zdárně za sebou. Naopak před nimi bylo ještě vypilování technické stránky věci a pochopitelně také betatesting.
Proč byl projekt zrušen?
Často se spekuluje o tom, že udělat dříve superhrdinskou hru takové úrovně, jako je kupříkladu nedávná pecka Freedom Force, bylo technicky nemožné, že si ztvárnění nadlidských schopností kladlo příliš velké požadavky na herní design a počítače ještě nebyly dostatečně silné, aby takový engine utáhly, i kdyby se někomu podařilo ho "náhodou" naprogramovat. Stejně jako u The Indestructibles či Guardians: Agents of Justice (BTW: oběma tituly se ještě budeme zabývat) převládá názor, že k jejich zrušení došlo, protože si autoři s nastíněnými problémy nedokázali poradit.
Pravda je, že jde o obtížné úkoly, nicméně ani u jednoho ze zmiňovaných tří projektů tomu tak nebylo. I Hero Software tyto trable dokázali překonat. Ač to tedy možná někoho překvapí, důvod zrušení tkví někde úplně jinde. Šlo o interní rozhodnutí týmu Hero Software (nebylo to tedy ani dílo distribuční společnosti Konami, jak se také někdy spekuluje). Již od začátku projektu totiž situace v týmu nebyla nejlepší. K dobré náladě nemohl přispět ani fakt, že téměř celá hra byla financována z prostředků členů studia. Časem se začalo ukazovat, že peníze z vlastní kapsy nebudou na dokončení projektu stačit, že jeho ufinancování není v silách Hero Software, čímž byly pochopitelně práce na něm velmi ohroženy.
Situace byla stresující a není proto divu, že se v prostředí doslova nabitém negativní energií projevila naplno i ponorková nemoc. Dvojice hlavních programátorů, což byli shodou okolností manželé, se hádala tak dlouho a zběsile, až se rozvedla a nebyla schopna rozumné spolupráce. S rozmíškami i hádkami se potýkal i zbytek týmu a tato událost jen podpořila jeho nutný pád. Hero Software se doslova rozpadli a nezbylo než hodit ručník do ringu…
Naděje umírá poslední…
Steve Peterson z Hero Games se již několik let vyjadřuje zcela jasně – nemíní se k Champions vracet – a navíc, původní hra z roku 1990 by už dnes asi těžko někoho okouzlila. Jistým příslibem pro fanoušky komiksů a systému Champions však je, že se v Hero Games opět vážně uvažuje o průniku na počítačově herní pole – a to v podobě MMORPG na téma šampiónů, kde byste se mohli stát buď bojovníky proti zločinu nebo naopak odpornými padouchy, kteří zákonem pohrdají jak mohou. A pokud vám nejde čistě jen o prostředí Champions, ale smíříte se i s jiným herním systémem, nemůžeme vám nedoporučit již jednou zmiňované Freedom Force, které spojují vše, co si milovník komiksů i dobrých gamesek může přát…
I k Champions jsme se pro vás snažili najít co největší počet informací, ovšem vězte, že nebyly vypuštěny žádné screenshoty, video či demoverze, a tak jsme i tento článek museli vyzdobit obrázky pocházejícími z papírové verze pravidel. Proto v posledním odstavečku nenajdete žádné downloady, ale jen několik linků – zde najdete oficiální homepage Hero Games, tato stránka vás zavede na seznam fanouškovských a jiných stránek, které se tomuto systému věnují, a konečně zde je jeden případ pěkně zpracované fansite, které děkujeme za některé artworky, které vidíte okolo tohoto článku.
