KoTOR

KOTOR byla opravdu jedna z málá her, no vlastně jediná, která mi zakořenila taková citová pouta k hlavním hrdinům, že na to dodnes nemůžu zapomenout. Hrál jsem mnoho dobrých her ale s KoTOR jsem se fakt těžce loučil. No teď zůstávám u osvědčeného Warcraftu 3 FT - prostě rychlá zábava jak říkal autor na začátku. Tím vším chci říct že jsou dobré hry s citovím poutem i bez něj.

Taky se pripojuju k nazoru, ze clanek je napsany pekne, ale malinko jednostranne. Nerozlisujme hry na plne lasky a odlictene, ale na kvalitni a nekvalitni. Nekde se skatulkuje na zanrove a vicezanrove - ty druhe obvykle patri mezi ty kvalitnejsi, takze pak zalezi na tom, jake jsou preference parana - ne kazdy uslysi na to, ze ve hre se muzete zamilovat, i kdyz je to jen volba... Jako priklad muzu uvest VtM: Bloodlines, coz rozhodne neni zadna romanticka zalezitost, presto lidska hloubka postav, kvalita dialogu a obcas problesknuvsi romanticka situace treba na me mela mnohem vetsi ucinek, nez hry, ktere vesmes inzeruji romance jako prvoplan, coz konci plochou a nerealnou sablonou... Takze klic vidim v mulnizanrovosti, uvadene priklady KoToRu, Tormentu nebo Baldur's Gate muzu i ja pouzit jako argument :-)

Love actually...

Já myslím, že je to hodně tím, co kdo hrajeme. Kdo hraje "hity" typu Half Life 2, ať se nediví, že pak píše zuřivéčlánky o tom, jak jsou hry ploché a hloupé. Pravda je, že japonské hry mají s líčením citů větší zkušenost, ale ani všechny japonské hry neoplývají nějak zásadními milostnými příběhy. U nás se proslavilo pár postav - hlavně Tifa a Aeris, možná Elly. Podle mě nejlepší milostný příběh, co jsem ve hře viděl - Final Fantasy 8 - je u nás často poněkud bezradně bagatelizován. V řadě dalších japonských her sice láska tak nějak je, ale nevybočuje ze zaběhlých klišé.

Západní hry na tom podle mě nejsou s láskou zas tak špatně. Jasně, je tu klasický tip "sidekick", o kterém autotr píše a který kdysi Andrej shrnul slovy "Samá sranda a žádnej sex" - to jsou spíše platonicé vztahy, které se běžně vyskytují i ve filmech pro věkovou skupinu teens. Ale kdomě toho jsou tu i hry, kde vztah hraje větší roli - například adventurní série Gabriel Knight. Bez lásky by si šlo jen těžko představit vynikající příběh Planescape: Torment. A co Baldur's Gate a její zábavný systém romancí? A nebo Bastilla v Knights of the Old Republic. A San Andreas? No, tak není to zrovna láska, ale je to rozhodně zábava a možná by stálo za to připomenout, že celá série GTA je satira a parodie.

Myslím, že když se člověk soustředí na kvalitní hry a ignoruje komerční balast, může tu a tam na slušně podaný milostný příběh narazit i v západních hrách. A jestli jsou hry umění - jasně, že jsou. Jsou totiž vytvořeny lidským umem. A stejně, jako jsou kvalitní nekvalitní umělecká díla v jiných oblastech (opery, romány atd.), jsou i kvalitní a nekvalitní hry.

...

stejne to jsou spise karikatury a pokusy ozivit hru...napr. prave romance v BG2 me osobne nejak neoslovily

to uz lepsi byla romanticka scena uprostred pouste, ve hre Duna1

(o hl2 bych s takovym despektem nehovoril :))

...

no...aby byla hra plna emoci neni tak jednoduche...ze tam narvete 200k nepratel co musi hrac postrilet neznamena, ze je ve hre nasili...to ze hlavnimu hrdinovi posadite holku na klin neznamena, ze tam je laska...

ja si naopak myslim, ze co se tyka treba nasili, tak se s tim vyvojari nevyrovnali ani nahodou...naopak se dukladne vyhybaji vsem nasilnym scenam, ktere by mohly vyvolat vetsi emoce...v kolika hrach jste napr. mohli videt placici matku nad umirajicim ditetem ?? a porovnejte to treba s filmem a rekl bych, ze i dalsi veci co se tyce nasili jsou tabu...napr. znasilneni

jasne...je to uzavreny kruh...takove veci nesmi byt ve hrach pro deti, ale hry hrajou hlavne deti, jenze dokud nebudou existovat ,,dospele,, hry tak se nepritahne dospley zakaznik, ale nikdo neudela ,,dospelou,, hru kdyz vi, ze nejsou zakaznici co ji koupi a porad dokola....

nechte mi střílečky pls.

Plně souhlasím s autorem tohoto článku  a však se bojím toho že pokud se hry plné lásky usadí vymizí ostatní hry typu Medal of Honor, Counter Strike, Alien VS Predátor, World of Warcraft.Opravdu nerad bych za par let viděl ve sve mašince hry na námět Divokého Anděla , ale souhlasim se zapojenim citů do her i když takové hry už existují.

PS:Na tohle prášky nepomůžou.

PS:Musím pochválit autora za opravdu dobrý článek. 

Tak nevím... Trochu mě vyděsilo, že se autor na začátku zmiňuje o vyšších principech a přínosu her na rozdíl od filmů a knih, načeš v celém článku oroduje za sex (lásku- to o dost méně co jsem si všiml) ve hrách.

Kdyby se hloubka díla měřila na objem sexuálních prožitků tak z nás brzo bude tlupa slintajících neandrtálců. Co takhle poučení? Kreativita? Nápaditost? Zamyšlení? Taktika? To všechno se ve hrách dá najít a ne zrovna v malém množství. Až budu toužit po sexu zajdu si do parku... Budu-li chtít lásku, najdu si stálou partnerku. Rozhodně nezapnu svoji nadupanou bedýnku a neuteču od pekelných bran či z terorizovaného města někam stranou na jedno číslo, případně na romantickou večeři se svou celoživotní partnerkou.

Nemyslím, že by bylo málo her s emocionálním nádechem. Hry mají svoji linii a účel a toho se snaží držet. To bych taky mohl tvrdit, že je ve hrách málo prožitků při jídle, nebo že mi v nich chybí kosmetické salóny. Už je to tak, že ve hrách o válce se válčí, ve hrách o zabíjení zabíjí a ve hrách o lásce najdeš lásku a cit. Lidi co na vánoce barví vajíčka s tímhle můžou mít problém, ale i ti se s tím budou muset smířit bohužel.

"Jen málokterý akční film si dnes dovolí vzniknout bez nějakého toho románku..." Problém je v tom, že velmi často takový románek působí v díle nepatřičně až odpudivě svou kýčovitostí. Jistě, když se povede, tak jde o poměrně zajímavé zpestření, ale že bych po něm vyloženě toužil? To ne. Jinak autor vyjádřil svůj názor dobře.

Pěkné

Hezký článek, díky.

FF or MGS ?

No já nevim, většinou se říká, že konzolové tituly oproti těm PC nevyspělé, ale konzole s láskou či sexem nemají problémy. Nedílnou součástí každé FINAL FANTASY láska je a na konci hry jde vždy především o ni a nejednoho otrlého pařana srdceryvné konce jakéhokoliv dílu FF doženou k slzám. MGS ten na citech přímo staví a v GOD OF WAR si to KRATOS rozdává se dvěma polonahými huristkami. Teď mě tak napadá, že v každém japonském RPG hraje nějakou roli láska, a city jednotlivých postav vůbec, tak v čem je problém ?

Amen :B

Naprosto souhlasím s článkem. Hry potřebují dospět. Několik her dospělo zřejmě předčasně - například v Baldurs Gate 2 či Planescape Tormentu románky byly a nikterak malé. A to je i jeden z důvodů proč na mě zanechaly tyto hry takový dojem. City ve hře jsou jednoduše dalším důležitým a dosud vcelku opomíjeným aspektem. Nikdo nechce aby pro dokončení průměrného RPG bylo nutné zbalit nějakou slečnu, založit rodinu a podobně. Krása a podstata her je v MOŽNOSTI VOLBY! Takže implementace románků by drsňáky nenutila rozvíjet vztahy.