Marie Šimůnková usedá u polní cesty na dřevěnou lavičku, na níž je nápis: Na tomto místě byl LP 1914 naposledy spatřen Jára Cimrman. „Vládne tady recese,“ usmívá se dlouholetá vesecká kronikářka Marie Šimůnková.
„Třeba, když procházíte Sobotkou, můžete na jedné roubence vidět ceduli se zmínkou, že se tam narodil Jára Cimrman. My z Vesce říkáme, že to není pravda, protože patří k nám. Cimrmana si nenecháme vzít. Také proto jsme letos zřídili Cimrmanovu lavičku. Není to náhoda. Slavná scéna z filmu, jak po této cestě utíká pryč z vesnice s kufry, se točila kousek odtud,“ ukazuje Šimůnková na prašnou cestu, která vede do Vesce.
Film Jára Cimrman ležící, spící se ve Vesci nedaleko Českého ráje natáčel v roce 1982, obec „hrála“ proslulý Liptákov. Pro místní je výjimečný. Komedie o fiktivní postavě všestranného génia autorů Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka dostala Vesec do milionů domácností. Většina filmů, která se tu natáčela, totiž obsahuje mnohem kratší záběry z vesnice.
Jára Cimrman ležící, spící se natáčel v objektu číslo 7 a 19, kde hrdina bydlel a kde se odehrávala i známá scéna s draním peří. Při tom si zahráli i místní důchodci, kteří seděli kolem stolu ve světnici.
„U toho se užilo mnoho legrace. Je to tradiční ženská práce a tady drali peří starší pánové. Navíc muselo být bezvětrné prostředí, protože jakmile se fouklo, peří létalo všude,“ vzpomíná kronikářka.
Kromě Zdeňka Svěráka, který hrál Járu Cimrmana, se v komedii Ladislava Smoljaka objevili Petr Čepek, Josef Abrhám, Libuše Šafránková, Ladislav Frej, Jaroslav Vozáb nebo Valerie Kaplanová. A právě na ni si Marie Šimůnková velmi dobře vzpomíná.
„Když se točí komedie, nemusí to vždy všem tak připadat. Jako našim dětem, kterým bylo tehdy osm deset let. Járu Cimrmana v posledním úseku života hrála paní Kaplanová. Jak je známo, Cimrman začínal jako dívka a také jako dívka končil. Naše děti se paní Kaplanové hrozně bály. Tehdy se natáčelo velmi rozvláčně. Jednou, když se procházela po návsi, děti přiběhly vyděšené a říkaly: Mami, je tam bába, nikam nejdem! Nebraly to jako nadsázku,“ usmívá se Marie Šimůnková.
První bylo Vzbouření na vsi
Vůbec první film, který se točil ve Vesci, je Vzbouření na vsi z roku 1948. Z téhož roku je i Léto na motivy hry Fráni Šrámka. Oba filmy zachycují obec ještě s doškovými střechami. Pak až v 70. letech přišel dětský muzikál Marie Plívové Šimkové Přijela k nám pouť, ve kterém začínali Zuzana Bydžovská, Marek Vašut nebo Miroslav Vladyka.
Filmová místa Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy. |
„To bylo velmi hezké, celé prázdniny jsme tu měli houpačky, kolotoče. Bylo tady hodně dětí a režisérka to s nimi uměla,“ vzpomíná Marie Šimůnková.
V roce 1974 studio Barrandov natáčelo ve Vesci několik scén do válečného filmu Porážka a následující rok přišel na řadu seriál Syn třinácti otců s Vladimírem Menšíkem a Waldemarem Matuškou. Obě filmové hvězdy bydlely na nedalekém hradu Kost.
„Většinou na návsi ve stínu po probdělé noci dospávali,“ říká Šimůnková.
To snímek Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny byl hit. Z Vesce jsou záběry, jak Tomáš Holý coby Vašek kupuje v obchodě cukr, dále obrázky hasičské zbrojnice a staré červené požární stříkačky Máni. Chalupy lze zahlédnout i ve filmech Před bouří a Komediant z roku 1983. Místní si vzpomínají hlavně na problémy s kulisami.
Jaké filmy se natáčely ve VesciVzboučení na vsi Léto z roku 1948 Přijela k nám pouť Porážka Syn třinácti otců Johanes Jak dostat tatínka do polepšovny Jára Cimrman ležící, spící Před bouří Komediant Čertův švagr Podzemí povídky z cyklu Bakaláři V zámku a pozdámčí Psohlavci dokument Svatba v Českém ráji aneb Jak to bylo dál s Prodanou nevěstou první díl seriálu Dlouhá cesta epizoda z filmu Děkuji za každé dobré ráno několik dílů ze seriálu O ztracené lásce |
„Nemohli se mezi sebou dohodnout, kdo kulisy odstraní. Stavby po filmařích tady proto zůstaly docela dlouho. Vzpomínám si i na natáčení dílu ze seriálu Dlouhá cesta. Bylo to v létě roku 1992 a děj se odehrával u moře. Z Vesce vytvořili přímořskou rybářskou vesnici, nechyběl ani rybí trh. První den to bylo vynikající, druhý nic moc a třetí den to bylo něco strašného. Takový zápach z ryb jsem dlouho nezažila,“ vzpomíná Šimůnková.
Vestec hrál i ve filmech Čertův švagr, Podzemí, Díky za každé dobré ráno a hlavně v pohádkové klasice S čerty nejsou žerty.
„Neustále nám podsouvají filmy Jak dostat tatínka do polepšovny nebo S čerty nejsou žerty. Ty jsou sice úspěšné, ale z obce měly jen několikaminutové záběry. Třeba S čerty nejsou žerty - tam je z Vesce záběr, jak si Petr Nárožný v čele vojska přišel k babičce pro Vladimíra Dlouhého alias Petra Máchala. Podobné je to i s filmem Díky za každé dobré ráno. Zahrada u sousedů se změnila v Podkarpatskou Rus, kde se odehrávala svatba. Takhle se vytvářejí legendy. Lidé pak zbytečně hledají a jsou zklamáni. Naopak třeba prostor ve snímku Jára Cimrman ležící, spící nebo O ztracené lásce je mnohem delší,“ upozorňuje Marie Šimůnková.
Nejdelší natáčení, co pamatuje, se týkalo devítidílného seriálu O ztracené lásce podle stejnojmenné knihy a scénáře Evy Hudečkové. V seriálu z roku 2001 hráli Zlata Adamovská, Jiřina Bohdalová, Vladimír Dlouhý nebo Arnošt Goldflam. „Natáčelo se tu celý rok,“ říká Šimůnková.
Se seriálem se pojí historka s replikou roubené hospody, která několik měsíců stála na návsi. Že jde o repliku, nikdo cizí nepoznal.
„Než řemeslníci odjeli na Velikonoce domů, dali tam ceduli Na prodej. Netrvalo dlouho a skutečně se ozvalo několik zájemců,“ usmívá se manžel Marie Šimůnkové Jan.
Zákaz sekání trávy i kdákání
V posledních letech ve Vesci vznikaly většinou jen dokumenty. Jedním z posledních větších projektů byl třetí díl pokračování seriálu Nemocnice na kraji města. „Točila se tady v roce 2007 epizoda, jak doktorka Králová s doktorkou Čenkovou jely za dcerou Králové na vesnici,“ říká Šimůnková.
Filmaři nepřímo přispívali k rychlejší modernizaci obce. „Moderní vymoženosti jako veřejné osvětlení a elektrické vedení se příliš nehodily. Časté filmování přispělo k tomu, že dříve než okolní obce měl Vesec elektrické vedení v zemi. Velice brzy jsme měli do domů zavedeny i telefonní linky, což také nebyla běžná záležitost,“ říká Šimůnková.
Odvrácenou stranou byla ztráta soukromí místních a také určitá omezení.
„Natáčení bylo příjemné zpestření, ale nesmělo trvat dlouho a nesmělo nás omezovat. Točilo se tady hodně historických filmů. Když se zvuk bral na místě, byl zákaz sekání trávníků. Pokud se to do filmu nehodilo, nesměly ani kdákat slepice nebo bučet krávy,“ vzpomíná Marie Šimůnková.
Podle ní je to mnohem horší s nevychovanými turisty, kteří vyhledávají filmová místa a nerespektují soukromí. Hlavně v létě se stává, že ve Vesci zvědavci bez dovolení vcházejí na dvorky, a dokonce do chalup. Problémy jsou i s parkováním na trávě na návsi či před domy.
„Lidé si někdy pletou Vesec se skanzenem, myslí si, že mohou kamkoli vlézt. Naši jsou často rozmrzelí, že jim nakukují do domů. Je to daň z popularity. Máme rádi, když turisté přijdou pěšky, přijedou na kole, ale nedejbože, když přijedou autobusy. Na to naše obec nemá kapacity a navíc je památkovou rezervací a podle toho by se lidé v ní měli chovat. Proto nelze očekávat, že tu postavíme parkoviště nebo že budou smět parkovat na trávnících,“ dodává Šimůnková.
Vesec byl založen nejpozději ve 13. století a v současné době administrativně spadá pod Libošovice. Je výjimečný zachovalým středověkým uspořádáním jako okrouhlice, tedy s domy postavenými kolem prostorné návsi, do níž směřují štíty domů. Vesnice je od roku 1995 památkově chráněná.
