Po štěrkové cestě sjíždí do kamenolomu v Dubenci na Trutnovsku mohutný 70tunový autojeřáb. Když ho řidič ustaví na místo, opatrně přesune hák nad mohutný pískovcový blok, který kameníci od léta opracovávali.
„Je to výjimečný kus kamene, takové se už moc netěží,“ poznamenává majitel lomu Ondřej Štelmák. Jehlan, který představuje čepici pro obřího trpaslíka, který od roku 2017 vzniká u nedalekých Hořic v Podkrkonoší, je vysoký 3,9 metru se základnou větší než 2 x 2 metry. Kameníci zatím jeho váhu jen odhadují. Když obří pískovec vytěžili k lomu, vážil neskutečných 68 tun.
„Na vylomení jsme se připravovali už od loňského roku. Procházeli jsme lom a hledali část, kde bude neporušený kámen a ke kterému se dostaneme ze tří stran, abychom mohli navrtat otvory pro diamantové řezné lano. Museli jsme ho vyříznout, protože odstřel nepřipadal v úvahu. Kámen by se mohl nalekat, ztratil by pevnost a mohly by se na něm začít tvořit trhliny,“ popisuje Štelmák okolnosti těžby, zatímco jeho kolegové upevňují tlustá ocelová lana na hák jeřábu.
S notným zpožděním se do lomu dostává také tahač s podvalníkem. Díky němu může čepice cestovat na výšku, aniž by ohrozila dráty elektrického vedení.
„Pro jistotu mám s sebou tohle prkno, abych je kdyžtak nadzvedl,“ směje se těžař. Přesun kamene na tahač sledují všichni s napětím. Jeřábník hlásí, že stroj ukazuje váhu necelých 24 tun. To je méně než polovina z původního kamenného bloku. Ještě zajistit čepici řetězy a může se vyrazit.
Socha zrála 28 let
I přes značné obavy nakonec tahač nemá problém vyjet z lomu po úzké kamenité cestě, která představuje nejrizikovější úsek celé cesty do Hořic. K hlavnímu tahu z Hradce Králové na Liberec nakonec kolona přijíždí až po 14. hodině.
U torza trpaslíka už je připravený početný dav včetně autora sochy - známého výtvarníka a sochaře Kurta Gebauera. Ten vymyslel obřího trpaslíka při své účasti na hořickém sochařském sympoziu v roce 1994. Na realizaci tak čekal dlouhých 28 let.
„Já jsem trpělivý. Jsem zvyklý, že na tomhle území trvá všecko hrozně dlouho a většina věcí se vůbec nepovede. V lepším případě to není, v horším to někdo znehodnotí,“ těší autora, když se dílo blíží svému vyvrcholení.
Stojíme na poli a díváme se, jak těžaři znovu zapojují lana na hák těžkého jeřábu. Nejprve kámen nadzvednou a pak ho obcházejí s vodováhou, aby blok správně vyvážili. Na trpaslíka totiž musí čepice přesně dosednout. Trvá to zhruba půl hodiny, během které Kurt Gebauer popisuje pojetí díla i okolnosti vzniku. Právě trpaslíci ho před Listopadem proslavili.
„Já jsem je dělal jako politickou provokaci, ale tady to měla být taková roztomilá věc. Trpaslík, který už není nebezpečný, jako ty moje parodie Lenina nebo Gottwalda. Je to takové připomenutí, že Hořice jsou městem kamenné krásy a je to trochu ironické, aby to nebyla taková vážná socha,“ vysvětluje autor.
O chvíli později už čepice začíná stoupat k nebi. Jeřáb ji zvedá nad trpaslíkovu hlavu, kde už čekají dva muži na vysokozdvižných plošinách. Ti čepici srovnají, aby ji mohl jeřáb usadit. Zatímco přihlížející se radují a postupně se trousí pryč, pro kameníky práce teprve začíná. Jeřáb po chvíli kámen opět zvedá a dvojice nanáší na podklad vrstvu lepící malty.
Obří poutač na Hořice
„Nahoře jsou ocelové destičky, které vymezují mezeru mezi kameny. Do té se teď nanáší malta, která poslední díl přilepí. Pak se drážkami vytáhnou nosná lana,“ popisuje dění nad našimi hlavami pantáta Okrášlovacího spolku Rašín František Kozel.
O vybudování trpaslíka usiluje spolek od 90. let. Dlouho se však nic nedělo. Až v roce 2006 vznikla na místní kamenické škole 3,7 metru vysoká miniatura Obřího trpaslíka. Základy nechal spolek vybetonovat až v roce 2017.
„Potřebných 100 tisíc korun na zbudování základů nám darovali manželé Petráčkovi, kteří vyrábějí hořické trubičky. Tím stavba mohla začít. Celý trpaslík vzniká výhradně z darů, nešly na něj žádné peníze z dotací, ani jiných veřejných rozpočtů,“ upozorňuje Kozel. Například na obří čepici přispěla v loňském roce částkou 600 tisíc korun Nadace PPF.
Malta už je zapracovaná a jeřáb znovu usazuje mohutnou čepici. Kurt Gebauer trpaslíka obchází ze všech stran a gestikuluje, jak kámen zarovnat. Po chvíli se lana začnou prohýbat, je hotovo.
„Trpaslík má lákat návštěvníky k sochám ze sympozií. Je to vlastně obří poutač, který bude vidět i z budoucí dálnice od Hradce. Přišlo nám zcestné tady mít nějaký billboard. Když sochy, tak poutač z pískovce,“ připomíná myšlenku František Kozel.
Většina ze 49 kamenů pochází z lomu v Dubenci, další jsou z Ostroměře. Některé z nich už začínají po letech získávat patinu.
„S barevností se počítá. Určité nahodilosti tam vzniknou různobarevností kamene, protože jinak by to byla nuda. Ten trojúhelník je vlastně fous, huba, klín, všecko dohromady. Jedna strana trčí doleva jako ta ruka Lenina, který ukazoval doleva. Ale už je to jak se říká umělecky vyabstrahované, že ta ruka je jen jako směrovka,“ říká autor.
