„Doživotní trest je přísný, ale odpovídá tomu (jednání). Je nutné chránit společnost před těmito individui. Nedokážu pochopit, že kvůli jejich dluhům zabili člověka. Kdyby na ně policisté nepřišli, tak by zabíjeli dál?“ ptal se sám sebe předseda senátu Jiří Vacek, podle něhož Janák neměl na to, aby muže zabil sám.
Podle státní zástupkyně Lenky Faltusové měl soud dostatek důkazů, aby mohl uložit doživotní tresty. „Jsem přesvědčena o tom, že jsou splněny všechny podmínky. Jejich resocializace je problematická,“ navrhla v závěrečné řeči Faltusová.
Podle soudní znalkyně oba obžalovaní trpí poruchou osobnosti, jejich myšlení je výrazně egocentrické, disociální a agresivní. Jsou citově chladní, nemají morální zábrany.
„Šance na jejich resocializaci a návrat do společnosti, aniž by hrozilo riziko, že budou trestný čin opakovat, je nízká, ne-li vyloučená,“ parafrázovala své závěry psycholožka (více v článku Exmanželé nejsou podle znalkyně nebezpeční, ale zabíjet by mohli znovu).
Jaroslava Janáka popsala jako chladnokrevného člověka bez známek lítosti a sebelítosti. Stejně vidí i Petru Janákovou, která se snaží jakýmkoliv způsobem dosáhnout cíle, tedy v tomto případě hlavně peněz.
Janák ovšem sebelítost projevil. V závěru líčení předsedu senátu prosil, aby mohl zůstat ve vazbě a nemusel do jiné věznice.
„Na vazbě mi bylo několikrát vyhrožováno, že jestli se dostanu do vězení, tak mě podříznou. Nechodím na vycházky, bojím se, navštěvuji psychiatra. Chci odstranit tetování, které připomíná Třetí říši,“ řekl Janák.
Janáková prý problémy nemá, našla si ve vazbě nového muže, kterým je kuchař. „Moje dítě je u mého bývalého manžela. Každý den si volám s mamkou a bratrem,“ spokojeně sdělila.
Oběť popravili za jízdy ve felicii
Exmanželé svou oběť kontaktovali přes internet, poškozený poptával poštovní známky a historické mince. Sešli se v Jičíně na autobusovém nádraží s tím, že odjedou do většího klidu. Devětačtyřicetiletý muž souhlasil a loni 31. července k nim nasedl do Škody Felicie.
Jaroslav Janák seděl na místě řidiče, poškozený jako spolujezdec a Petra Janáková na zadní sedačce.
Cestou směrem na Lázně Bělohrad vytáhla obžalovaná zbraň a ze zadní sedačky prostřelila pistolí ráže 7,65 milimetru sběrateli hlavu. Poté ihned zastavili a Janák bezvládné tělo odtáhl do kukuřičného pole, kam se druhý den vrátil pro hotovost, kterou si stihl poškozený vybrat.
„Přiznávám se k vraždě. Ale nic dalšího,“ bránila se osmadvacetiletá Janáková, které prý manžel sdělil celý plán jen dvě hodiny před odjezdem do Jičína. Ani neuměla pořádně střílet, zkoušela to až cestou.
„Když jsme ještě byli doma, tak jsem říkala, že bychom to dělat neměli. Jenže mi muž řekl, že už nás stejně zavřou. Tak jsme jeli.“ Místo činu měli vytipované (detailně popisovala dění v dřívější výpovědi před soudem).
„Chtěli jsme splatit dluhy“
Podle její verze dělali všechno proto, aby splatili své dluhy. „Já chodila normálně pracovat na bar. Manžel jen dovážel zboží a nic nedělal,“ přiblížila důvody. Lítost nad činem ale ani jednou nevyjádřila.
Podívejte se na zadržení dvojice:
12. září 2017 |
Podle jejího bývalého muže to celé vymyslela právě ona, on chtěl prý lidi jen svázat a okrást: „Jenže by nás poznali, tak jsme je museli zabít.“
Když se ho předseda senátu zeptal, proč si radši na sebe nevzali kuklu namísto toho, aby hned někoho zabíjeli, obžalovaný kontroval: „Stejně by nás poznali.“
Obhájkyně Janáka žádala ve své závěrečné řeči o zproštění obžaloby ve všech bodech. Její klient je prý vinen pouze v tom, že nelegálně držel zbraň. Zbytek obžaloby prý nebyl prokázán a Janáková si to celé vymyslela.
Obhájkyně Janákové tvrdila opak, tedy že za všechno může Janák, a rovněž žádala o zproštění obžaloby.
„Janák obžalovanou bil, o jeho agresivitě mluvili i svědci. Má klientka není pro společnost nebezpečná, protože u ní nebyla nalezena žádná duševní porucha ani choroba,“ hájila Janákovou obhájkyně, která Janáka označila za lháře a manipulanta.
Další tři vraždy plánovali
Exmanželé před vraždou filatelisty plánovali ještě další tři. Nejprve se snažili zabít svého kamaráda kvůli pojistnému podvodu. Poprvé se ho Janák snažil přejet autem.
„Jen jsem viděl, jak se řítí proti mně. Jel asi padesátkou, já na něho svítil baterkou. Ale on nezpomaloval, tak jsem uhnul tam na takovou louku. Jenže Jarda jel za mnou a pořád na mě najížděl. Když jsem si říkal, že už neuhnu, tak jsem uskočil do strany a v tom mě přední částí auta srazil,“ popsal Ludvík V., který pracoval v baru, který exmanželé v Nové Pace provozovali.
Událost ohlásil na policii, jenže neřekl, kdo ho srazil.
„Ukázal jsem jim, jak se to stalo. Jarda byl kamarád, nevěděl jsem, proč to udělal. Třeba mě neviděl,“ prohlásil Ludvík V. Podruhé se ho Janák pokusil zabít o tři měsíce později.
Justiční stráž přiváží k soudu podezřelé z vraždy z Lázní Bělohrad:
7. září 2017 |
Prý mu dvojice řekla, že potřebuje přestěhovat nějaké věci.
„Šel jsem tedy za nimi do jejich herny. Janáková mi dělala kafe, jenže bylo nějaké hořké,“ uvedl. Podle spisu mu právě obžalovaná měla do kafe přimíchat rohypnol, aby poškozený za volantem usnul. To se také stalo, když s ním v autě seděl Janák na cestě Jilemnice do Nové Paky.
Obžalovaný pak podle spisu před srázem vůz odbrzdil a nechal ho sjet ze silnice. Poškozený vyvázl s lehkými oděrkami. Ani po této události Janáka neprozradil.
„Šel jsem na policii, až když jsem viděl Janákovy v televizi, že někoho zabili. Před tím jsem z něho měl strach,“ dodal.
Obžalovaný Janák se mu u minulých líčení omlouval.
„Chtěl bych se ti omluvit. Promiň mi to. Jsem z toho špatný,“ prohlásil Janák. Poškozený mu u soudu jeho pokusy o vraždu odpustil.
Komplic z pojišťovny dostal osm let
Vedle exmanželů dostal osm let vězení také Martin Herzán, který podle žalobkyně Janáka naváděl k usmrcení Ludvíka V.
Janák se podle spisu domluvil s tímto svým kamarádem, který pracoval v pojišťovně, že svým zaměstnancům sjedná pojištění. A Ludvíka V. pojistil proti úrazu a smrti na milion korun.
Herzán díky této smluvě také získal od pojišťovny provizi 19 tisíc korun, které si údajně s Janákem rozdělili. Ludvík V. podepsal, že v případě jeho smrti peníze získá jeho imaginární bratr.
„Byl to nějaký pan Stuchlík. Nevěděl jsem, že to je ve skutečnosti Herzán s Janákem. Oni mi říkali, ať tam nepíšu svou přítelkyni, že by stejně nic nedostala,“ pokračoval. Pokud by Ludvík V. zemřel, mohli by Janák s Herzánem získat na pojistném plnění až milion korun.
Soudce Vacek v odůvodnění řekl, že v obou pokusech o vraždu Ludvíka V. měl Jaroslav Janák úmysl ho usmrtit. Nejprve ho chtěl přejet, poté poslat ze svahu.
Jeho komplic Martin Herzán navíc věděl, že má dojít ke smrti Ludvíka V., proto mu soud uložil osm let vězení. „Když jsem viděl při minulém líčení, o jaký se jednalo svah, nejde si myslet, že obžalovaný nechtěl poškozeného usmrtit,’' poznamenal soudce.
Upozornil také na to, že Janák svou výpověď během hlavních líčení měnil a že také další skutky měli bývalí manželé připravené.
„Měli dluhy asi 750 tisíc. Jelikož byli schopni popravit poškozeného za třicet tisíc korun, věřím, že byli schopni i těch předešlých jednání,“ řekl Vacek, který odmítl tvrzení, že Janáková sběratele zastřelila bez vědomí exmanžela.
Dvojice musí také zaplatit 400 tisíc rodině zavražděného a pojišťovně náhradu za léčení Ludvíka V., i když reálně lze o vymahatelnosti těchto sum pochybovat vzhledem k výše popsaným dluhům.
Další dvě zamýšlené oběti měly štěstí
Další dvě vraždy sběratelů historických předmětů, poštovních známek či podobných artefaktů Janákovým nevyšly.
„Dvacátého května kontaktovali dalšího poškozeného, kterého si vyhlédli na internetu. Ve svém inzerátu poptával zbraně, uniformy a vyznamenání německé armády. Janák s Janákovou se dohodli, co a jak provedou. Nejdříve pod smyšlenou záminkou kontaktovali poškozeného na čísle, které měl pod inzerátem,“ uvedla státní zástupkyně Lenka Faltusová.
Sejít se měli u hřbitova v Lázních Bělohradu. Podle vyšetřovatelů plánovali, že až sběratel přijede, Janák otevře kufr a Janáková muže střelí do hlavy, pak oběť okradou a tělo nechají na místě. Jenže muž shodou okolností přišel ten den o řidičský průkaz a na schůzku nepřišel.
Stejný scénář Janákovi použili i u dalšího sběratele. Ten se dostavil do opuštěného domu na Jičínsku.
„Měl jsem inzerát, že sháním poštovní známky. Jednu neděli mi přišla SMS, kde mi pan údajný Martinec říkal, že jich má plnou skříň, protože je zdědil,“ řekl svědek, který unikl smrti.
„Chtěli po mně třicet tisíc, řekl jsem, že peníze vyberu, až uvidím známky. Bydlel jsem od toho domu asi dvacet kilometrů, tak jsem si řekl, že se tam sjedu podívat. Dům byl opuštěný, musel jsem sjet z polní cesty, abych se k němu dostal. Když jsem Janákovým napsal, že nemám peníze, už se mi nikdo neozval. Volal jsem jim, ale oni nereagovali, tak jsem odjel,“ dodal.
