„Potřebujeme inženýry, ne politology. Stát by měl proto zajistit, aby skladba oborů na školách více odpovídala potřebám zaměstnavatelů,“ říká Daněk coby zástupce exportérů a předseda představenstva společnosti ATAS elektromotory Náchod. Tvrdí, že stát měl dostatek času, aby na poptávku pracovního trhu stihl zareagovat. Kritická situace si podle něj žádá řízené školství.
Zaměstnavatelé si dlouhodobě stěžují, že na pracovním trhu chybí kvalifikovaní absolventi. Co tedy podle vás českému školství chybí a jak to řešit?
Chybí nám toho hrozně moc, to by bylo na dlouho. Zrušit by se ale měly kapitační příspěvky. Školy by měly být placené podle výsledku své práce a ne podle toho, kolik mají studentů. Musíme také natvrdo preferovat technické obory - vypisovat granty, státní podporu a přecedit úspěšné a neúspěšné školy.
Myslíte, že stát nebo kraje by si objednávaly obory ve školách stejně, jako to dělají v dopravě?
Stát by měl říct, že do pěti let potřebuje tolik a tolik stovek inženýrů nebo magistrů strojírenství, elektrotechniky, chemie a já nevím čeho všeho. Tyto demografické údaje, kdy a kdo půjde do důchodu, jsou jasné. Stejné je to s rozvojem průmyslu, ten je minimálně pět let dopředu známý. Z tohoto pohledu by stát měl říci: Budu podporovat tyto a tyto školy a ostatní ať si učí za své. Když jsem s touto myšlenkou přišel na vysokou školu, odpověděli mi, že jim chci vzít jejich akademické svobody. To odmítám. Když je platíme, měli by dělat to, co potřebujeme. Když chtějí zůstat svobodní, mohou, ale za své.
Přijde mi, že stát spíše razí teorii, že trh si to zařídí...
To říkával pan prezident Klaus, ale trh si nic nezařídí. Je to společenská objednávka. Platím tě? Tak dělej, co chci. Když to nebudeš dělat, dobrá, ale pak dělej za své. Příspěvky školám i školné by se daly diferencovat. Strojárna by byla zadarmo, politologie třeba za 40 tisíc na semestr. I tak by to šlo.
Takový návrh by ale dopadl na humanitně založené studenty, kteří si s technikou příliš nerozumí...
Samozřejmě bych nerad hendikepoval ty, kteří na vysoké školy nemají peníze. Příležitost by dostat měli, buď jako půjčku se splatností za dvacet let, až nastoupí do práce, nebo pokud by ukázali, že jsou dobří. Pak by měli školu zadarmo.
Vy na vysokých školách učíte, jaký máte ze studentů pocit?
Každý rok se jich ptám, proč na té škole jsou, a oni mi říkají, že pro ten papír. Přitom na technice je to docela náročné. Takovou odpověď bych pochopil na nějakých jednodušších oborech. Řada studentů mi ale rovnou říká, že do oboru nakonec nepůjde.
Často se hovoří o nedostatku praxe, cítíte ho také?
Já se snažím studenty dostat do provozu. Snažím se, aby za semestr strávili třeba týden nebo dva ve fabrice. Aby se seznámili s lidmi, se kterými by mohli do budoucna spolupracovat. Už v rámci studia nám mají co nabídnout.
Je spolupráce škol s firmami dostatečná?
Není. Zádrhel je na obou stranách. Fabriky nemají čas a lidi na to, aby je uvolňovaly pro zaškolování. A školy nemají zájem. Když mluvíte s profesory, většinou si hrají na svém písečku, hledají si granty, vymýšlejí si vědecké a výzkumné úkoly, které nemají s aplikovaným výzkumem nic společného, ale do šuplíku. Tito lidé se s praxí moc nepotkávají, takže tomu ani nerozumí a nechtějí se pouštět na tenký led. Podle mě existuje cesta: technické školy zatlačit k aplikovanému výzkumu, aby byly motivované. Aby tu spolupráci samy sháněly, jinak by nedostaly peníze. To je jediná cesta, jak seriozním způsobem využít finanční prostředky.
A co situace na druhé straně, jsou ředitelé firem motivovaní ke spolupráci se školami?
Už před třemi lety si všichni ředitelé říkali, že stát na nás hází jednu povinnost za druhou a měl by se postarat alespoň o školství a zdravotnictví. Dnes vidíme, že se na nás vykašlal. Neznám proto ředitele, který by nebyl ochotný se bavit o spolupráci, když sežene odborníky, které potřebuje.
 |
