Už nikoho nepřekvapí jeho koncerty po Evropě, ale loňské vystoupení v newyorské Carnegie Hall je přece jen už jiné patro.
„V dubnu jsem získal první cenu na Bradshaw & Buono International Piano Competition a s ní právo vystoupit na koncertě vítězů právě v Carnegie Hall. Slavná koncertní budova na Sedmé avenue je zaklíněna mezi mrakodrapy a působí překvapivě subtilním dojmem. Její součástí jsou tři koncertní sály: Isaac Stern Auditorium, Zankel Hall a Weill Recital Hall, kde jsem vystupoval já. Kapacita tohoto sálu je 268 míst. Pro svůj debut jsem zvolil Dante sonátu Ference Liszta a na potlesk zaplněného sálu budu dlouho vzpomínat,“ říká dvacetiletý umělec.
Právě skladby jeho oblíbence, rakousko-uherského klavírního virtuosa s maďarskou krví Ference Liszta si bude s loňským rokem navždy spojovat.
„Ve Španělsku a v Německu jsem vystoupil s výhradně lisztovským programem, Liszta jsem zvolil pro své vystoupení v Carnegie Hall, v dubnu jsem natočil CD s Lisztovým cyklem Léta putování: Rok první: Švýcarsko. Kromě toho, že mám slabost pro tohoto skladatele, je prý Matyáš Novák typické maďarské jméno, takže si o mě v zahraničí myslí, že jsem Maďar,“ vtipkuje.
Přestože už vystupuje v nejvěhlasnějších sálech, nemá problém přijet do obce se 160 obyvateli. Dva koncerty odehrál v Čistěvsi u Hradce Králové.
„Mezi místními mám úžasné fanoušky. Je neuvěřitelné, co tihle lidé dokázali. Přebudovali strojní traktorovou stanici na víceúčelový sál, založili občanské sdružení a v minulém roce uspořádali můj recitál. Byl jsem zvědavý, kolik lidí přijde. Bylo plno,“ pochvaluje si.
V létě mu dokonce skupina fanoušků z této vesničky přijela pomoci s jeho velkým koníčkem - chovem slepic. „Pomohli mi vybudovat nové výběhy pro drůbež. Abych se jim revanšoval, nabídl jsem, že uspořádám další koncert. Ten se konal v listopadu, přišlo 160 lidí a bylo to úžasné. Na závěr jsem dostal od pořadatelů dva metráky našrotovaného zrní a výborný guláš. Taková koncentrace pozitivní energie na jednom místě vás nabije na mnoho dalších dní,“ vzpomíná Novák.
Hymny šestnácti zemí
V létě musel prokázat, že je schopen naučit se a zahrát prakticky cokoliv. Aby mohl při mistrovství Evropy v basketbalu žen v Česku vystoupit při čtvrtfinále, semifinále a finále, nastudoval všech 16 státních hymen účastnických týmů pro případ, že některý z nich bude hrát o medaile.
Výběr z programu Matyáše Nováka v roce 2018
|
„Možná to vypadá, že hrát hymnu je jednoduché. Většinou jde o dobře zapamatovatelné melodie, rytmicky nijak komplikované. Ale při nácviku mi došlo, jak velká je to zodpovědnost. Každá země je na svou hymnu velmi citlivá a sebemenší nepřesnost by příslušníci daného národa velmi nelibě nesli. Proto jsem musel všechny hymny nejprve nahrát a zvukový záznam byl odeslán na evropskou centrálu do Mnichova ke schválení,“ líčí.
Nejvíc se mu líbí italská a řecká, další ho překvapily. „Například Maďaři, obecně považovaní za temperamentní národ, mají tklivou, jímavou a pomalou hymnu. Celkově musím konstatovat, že každá z oněch šestnácti má své osobité kouzlo. Ne nadarmo jsou to hymny,“ míní.
Na letním festivalu ve Španělsku mu pořadatelé blahopřáli ke skvělé kariéře. Jenže všechno bylo trochu jinak.
„Domníval jsem se, že mají na mysli můj debut v Carnegie Hall, ukázalo se však, že onou skvělou kariérou míní možnost zahrát jejich státní hymnu na závěr Mistrovství světa v basketbalu. Viděli mě v přímém přenosu ve španělské státní televizi a nevěřili vlastním očím,“ vypráví.
V městečku San Carlos hrál už potřetí, má tam přátele: „Mezi ně patří i jedna z nejlepších klavírních učitelek na Baleárských ostrovech, Češka, která jako dítě emigrovala s rodiči hudebníky do Mannheimu, kde vystudovala klavír. Na jedné dovolené ve Španělsku se zamilovala a zůstala. Její citronová zmrzlina z vlastní sklizně nemá chybu.“
Vyčistil jsem kurníky a bylo po problému
Loni si zamiloval i Slovensko a Slovinsko. „Je zvláštní, jak se někdy události vyvíjejí. V minulých letech jsem hrál v Asii i Americe, ale teprve loni v říjnu jsem se dostal na Slovensko. Tři úžasné koncerty, třikrát brynzové halušky. Do Slovenska jsem se úplně zamiloval. Nádherná příroda, výtečné jídlo a především neskutečně vnímavé a srdečné publikum,“ říká.
Jeden z koncertů odehrál ve slovinském městě Velenje. „V listopadu jsem tam měl recitál pro 150 klavírních pedagogů z celého Slovinska. Výborný nástroj, skvělá akustika, poučené a vřelé publikum, jeden z nejlepších loňských koncertů,“ hodnotí.
Program má nabitý, ale slepice jsou stále prioritou. Klavírista se pyšní, že loni omladil chov u Hradce. „Nalíhnul jsem nová kuřata, aktuálně chovám slepice pěti plemen, jsou to drážďanky, araukany, žerzejští obři, štýřanky a lakenfeldky. Momentálně je mým největším problémem chybějící nepříbuzný kohout plemene drážďanka. Snažím se ho sehnat v Německu, ale zatím marně. Letos tam mám recitál v oblasti, kde je toto plemeno rozšířené, tak uvidíme,“ uvažuje.
Chov slepic je pro něj meditace. „Když jsem se v říjnu vrátil ze své druhé loňské cesty do USA, necítil jsem se dobře. Byl jsem unavený a celkově nesvůj. Pak jsem ale vyčistil všechny kurníky, opravil výběhy a zryl kus pole a bylo po problému. Fyzická práce má léčivou moc,“ směje se.
