Na klavír začal hrát už v pěti letech, prý si dříve zpíval, než mluvil. Klavírista Matyáš Novák z Hradce Králové pobral talentu za tři, od dětství sbírá jednu cenu za druhou. Jezdí hrát po světě, vystupuje s uznávanými sbory.
„Na koncertech jsou pro mě nejdůležitější vždy posluchači. Pokud se mi podaří souznít s publikem, je to úžasný pocit a je jedno, zda je to v sále pro dva tisíce lidí, nebo v malém kostelíku v odlehlém kraji,“ říká skromně v rozhovoru pro iDNES.cz.
Jak na své začátky s klavírem vzpomínáte?
První hodinu jsem měl v březnu 2003, tedy v necelých pěti letech. Fakt, že k ní došlo, pokládám za jeden ze svých největších hudebních úspěchů.
Matyáš NovákNarodil se 20. června 1998 v Hradci Králové. Je studentem Konzervatoře Pardubice a klavírní akademie Incontri col Maestro v italské Imole. Jako sólista vystoupil s Filharmonií Brno, Komorní filharmonií Pardubice, komorním orchestrem Quattro, Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně a s Filharmonií Hradec Králové. Kam na koncert:
|
Jak to myslíte?
Abych to vysvětlil: Nepocházím z hudební rodiny, takže když jsem jako velmi malý projevil přání naučit se hrát na piáno, nesetkalo se to doma s velkým nadšením. Rodiče sami jako děti hráli, ale neměli na hudební pokusy zrovna nejlepší vzpomínky. Nakonec mě na naléhání prarodičů do hudební školy přihlásili.
Bylo hned vidět, že máte talent?
Z vyprávění vím, že mě hudba fascinovala už od nejútlejšího dětství. Většina rodičů čte dětem na dobrou noc pohádky, mně rodiče zpívali. Když dnes slyším tatínka, jak si prozpěvuje, nechápu, jak jsem to mohl vydržet. Prý jsem dřív zpíval, než mluvil. Jako dvouletý jsem se udržel ve dvojhlase a od tří let si vyťukával písničky na pianinech, která zůstala po rodičích u babiček. V pěti jsem prohlásil, že chci být dirigentem vídeňských filharmoniků.
Proč zrovna klavír?
Důvodů bylo víc. Tím hlavním je fakt, že piano jsme měli doma a není nic jednoduššího, než si k němu sednout a zkusit hrát. Stisknete klávesu a ozve se požadovaný tón. U smyčcových a dechových nástrojů se musíte nejprve naučit tón vytvořit, což je poměrně náročný proces. Navíc klavír je komplexní nástroj, pokud ho ovládáte opravdu dobře, vytvoříte na něm celý orchestr. Jeho zvukové možnosti, barevná škála a dynamická šíře jsou fascinující.
Dokážete si představit, že by vaše kariéra byla spojena s jiným nástrojem?
V šesti letech jsem si přibral ke klavíru housle a hrál jsem na ně téměř deset let. Od dvanácti jsem jezdil na hodiny do Prahy. Na konci základní školy jsem se musel rozhodnout, zda studovat více oborů na konzervatoři, nebo paralelně studovat gymnázium a konzervatoř. Vybral jsem si druhou možnost a na housle už hraju pouze výjimečně a neveřejně.
Vystupoval jste s mnoha filharmoniemi, máte za sebou řadu koncertů v zahraničí. Na která vystoupení vzpomínáte nejraději?
Na to neumím odpovědět. Každý je jiný a každý je jedinečný. Zmíním tři úžasné koncerty z poslední doby - květnový recitál v koncertním sále Čínské národní knihovny v Pekingu, červnový v sále Filharmonie Hradec Králové v den mých osmnáctých narozenin a červencový na faře v Chotěborkách u Jaroměře.
Zaujalo mě, že jste členem Českého svazu chovatelů. Říkám správně, že u Hradce chováte slepice?
Je to tak. Chov slepic je mým velkým koníčkem a dostal jsem se k němu poměrně kuriózním způsobem. Jako malý jsem rád pekl a tatínek mě kritizoval za vysokou spotřebu vajec. V té době měla moje babička pár slepic, tak jsem se začal zajímat, jak by se dala zvýšit jejich snáška. Informace jsem hledal na internetu a postupně zjišťoval, o jak zajímavou problematiku jde.
Fotogalerie |
Co bylo dál?
Pořídil jsem si elektrickou líheň, vybudoval chovnou stanici a začal s chovem pěti plemen: forverek, araukan, štýřanek, drážďanek, lakenfeldek, přičemž u posledních tří se šlechtěním snažím o vylepšení jejich exteriéru a užitkovosti. Kromě estetického hlediska se mi líbí, že slepice poskytují trojí užitek: vajíčka, maso a trus. A protože slepičího trusu mám opravdu hodně, bylo mi líto ho nevyužít, tak jsem letos zasázel ve své chovné stanici 280 sazenic rajčat. Od června tak mají tradiční výrobci kečupů velkou konkurenci v mé babičce.
Vraťme se ke klavíru. Co nejraději hrajete?
Pianisté mají výhodu, že pro klavír byla a jistě i bude napsána spousta skvělé hudby. Opravdu je z čeho vybírat. Aktuálně úplně zbožňuju Klavírní koncert č. 1 Viktora Kalabise.
Kterého slavného skladatele máte nejraději?
Mám mnoho oblíbených, ale mým srdečním autorem je Ferenc Liszt. V příštích měsících mě čeká několik koncertů s výhradně lisztovským repertoárem. Jeden z nich se koná 4. prosince v sále Filharmonie Hradec Králové. Společně se mnou tam vystoupí argentinský klavírista Antonio Formaro, který se specializuje na tvorbu Felixe Mendelssohna Bartholdyho. Tenhle koncert je mimořádný i tím, že je to zahajovací koncert projektu Petrof Art Family, volného sdružení umělců napříč žánry sympatizujících se značkou Petrof.
Jakou muziku posloucháte? Máte rád i něco z rocku nebo popu?
Poslouchám pouze klasickou hudbu, starou i současnou. Rock a pop mi nic neříkají.
Kolik času hraní věnujete? Popište mi váš běžný den, když zrovna nejste na cestách.
Vstávám před šestou a jedu na kole do chovné stanice obstarat drůbež, v 8 hodin začíná vyučování. Po škole jedu k babičce, u které mám koncertní křídlo. Zhruba tři hodiny hraju, pak jedu znovu za drůbeží. Domů se vracím kolem deváté večer. Připravuji se na vyučování, vyřizuji poštu. Každý měsíc mám několik koncertů a dalších akcí, to pak i běžný den vypadá jinak.
Co byste poradil mladým hudebníkům, kteří by také chtěli uspět?
Žádný univerzální recept neexistuje. Myslím, že úspěch by neměl být tím, o co člověk primárně usiluje. Je důležité dělat věci s láskou, nasazením a opravdovostí. Věřit, že to, co děláte, má smysl. Pak můžete svým počínáním dělat radost nejen sobě, ale i ostatním lidem a úspěch se dostaví jako vedlejší produkt.
Řada lidí má talent, ale nerozvíjí ho, nechce vše obětovat jen jedné oblasti. Vy jste nikdy o kariéře klavíristy nepochyboval?
Myslím, že i když se v mládí intenzivně věnujete nějaké činnosti, neznamená to nutně, že to bude vaše celoživotní dráha. Někomu se to podaří, někdo se nakonec věnuje něčemu úplně jinému. Ale důležité je, že intenzivní činnost, a je jedno, zda hrajete na nástroj, sportujete, nebo chováte drůbež, z vás udělá zodpovědnějšího, vytrvalejšího a pracovitějšího člověka. A to jsou vlastnosti, které se hodí v každé profesi.
Je vám teprve osmnáct. Co máte v nejbližších letech v plánu, jaké si dáváte cíle?
Mým dlouhodobým cílem je prožít spokojený život a šířit radost a pohodu. Pokud jde o krátkodobé cíle, nedávno jsem se svěřil rodičům, že bych se chtěl při vysoké škole vyučit elektrikářem.
